Pavel Paulát
Narozen v roce 1957 v Jihlavě. Jsem člověk, kterému není jedno, co se děje v jeho zemi, kraji i v jeho městě. "Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu". Winston Churchil
Ideologie Evropské unie
Pavel Paulát | 08.06.2016 23:33Pokus nahradit odpovědnost politiků vůči voličům osvícenou diktaturou úředníků v sobě skrývá ohrožení svobody občanů a útočí na samotnou podstatu demokratického uspořádání. Výsledkem je popření nejlepších tradic evropských dějin. Zákonitým důsledkem takového systému jsou regulace a nařízení, která se míjejí s účelem, pro který byly vydány, často jdou proti zdravému rozumu a ohrožují zájmy občanů. K prosazování nedemokratických a autokratických programů se používá propaganda, která používá nepravdivá tvrzení, nepodložené hypotézy, zkreslená data a podobně. Pokud se někdo pokusí propagandistická tvrzení opravovat nebo kritizovat, začíná být omezována svoboda slova. Jedním příkladem omezování svobody slova je případ Bernarda Connollyho, britského ekonoma, který pracoval jako vedoucí odboru v generálním ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti (Directorate General for Economic and Financial Affairs). Protože publikoval kritickou studii Prohnilé srdce Evropy – Špinavá válka o evropské peníze (The Rotten Heart of Europe – The Dirty War for Europe’s Money) v době, kdy se připravoval projekt společné měny, byl posléze potrestán propuštěním ze zaměstnání. Kořeny evropské integrace Základní principy bruselské integrace navrhl Jean Monnet, který se při tom inspiroval některými myšlenkami spojenými s Třetí říší a částečně i správním systémem sovětů. Hlavní myšlenkou bylo vytvoření nepolitického nadnárodního systému správy. Jeho návrh nikdy nesměřoval k federalizaci, která má neodmyslitelný politický obsah a vymezenou odpovědnost politiků. Skutečnost, že administrativa ovládne politiku a exekutivu, má být zamaskována institucemi, jako je například Evropský parlament. Pro povrchního pozorovatele se tím vytváří dojem demokratického zřízení. Demokratický deficit Podle původních návrhů měl být vytvořen Vysoký úřad, který by postupně převzal veškerou politickou moc od vlád podřízených států a který by měl pravomoc vydávat přímo závazné právní regulace. Teprve v důsledku obav Belgie a Nizozemí, že Německo a Francie ovládnou celou Evropu, se Vysoký úřad přejmenoval na Komisi a byla zřízena Rada ministrů, která měla usměrňovat komisi, ale nikdy nedostala právo samostatně jednat bez Komise. Evropská komise, aneb Vysoký úřad, má vedoucí úlohu zakotvenou ve všech smluvních dokumentech. Absence demokratické kontroly a nulový vliv občanů na rozhodování Komise se eufemisticky označuje jako demokratický deficit. Ve skutečnosti se nejedná o deficit, ale absenci demokratické odpovědnosti. Evropská unie je autokratickým zřízením, které nesplňuje ani nejzákladnější demokratické požadavky, které jsou kladeny na jednotlivé státy. Suverenita Suverenita zní jako poměrně abstraktní koncept, ale má konkrétní dopad na každého občana. Suverenita – čili svrchovanost – je právo státu vykonávat nezávisle na vůli jiných států svou vnitřní i vnější politiku, rozhodovat se a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. EU omezuje suverenitu států v obou doménách – vnitřní i vnější. Státy již nemají kontrolu nad svou domácí legislativou. Většina zákonů je tvořena úředníky Evropské komise. EU převzala veškeré pravomoci v oblasti zahraničního obchodu a zmocňuje se čím dál více i zahraniční politiky. Evropský federalismus Evropská integrace nikdy neusilovala o federalizaci, naopak se jí všemožně snažila zabránit. V situaci, kdy Monnetův model začal selhávat, navrhli federalizaci Evropy někteří němečtí politikové (Schaüble, Lammers), ale jejich návrh nezískal podporu. Myšlenku se po letech pokusila oživit kancléřka Merkelová, ale opět neúspěšně. Federální uspořádání je normální politický systém, který může fungovat, nemá žádný demokratický deficit a není ani trochu neliberální. Bruselská integrace však k federálnímu uspořádání nesměřuje a v případě federalizace by musela být zcela ukončena. Pro federální uspořádání však neexistuje politická vůle a ta pravděpodobně nebude ani v příštích desetiletích. Federaci si nepřeje ani bruselská byrokracie, ani členské státy. Skutečná diskuse o federální Evropě může začít až po několika desetiletích karantény, která bude nutná po rozkladu stávající bruselské integrace.