Aleš Urban
Jsem třicátník, narozen v Jihlavě. Město je pro mě srdcová záležitost. Člen politické strany ČSSD, která by neměla zapomínat na slovo sociální ve svém názvu. Zajímám se o sociální dění ve městě.
Charita a dobročinost
Aleš Urban | 21.12.2016 09:39Dnes na ulici potkáte zajímavé lidi. Někteří vás mohou žádat o peníze s již vymyšleným srdceryvným příběhem o nemocném dítěti, o tom jak mu chybí pár korun na autobus. Proč na ulici potkáváme lidi v produktivním věku, kteří chtějí peníze. Mívají svůj příběh, o němž si myslí, že vás jím oblomí a vy jim dáte něco ze své peněženky. Je to logické, člověk velmi rád pomůže a na to lidé spoléhají. Překvapuje mě, že tito lidé, který jsou očividně zdraví, nepracují a raději se poflakují městem, aby si něco vyžebrali. A přitom je v současné době pracovních příležitostí víc než dost. Jenže u nás jsou lidé, kterým práce zas tak nevoní. Práce bolí, mnohem snazší je poflakovat se ulicemi a zastavovat lidi a žebrat. Bohužel i sociální systém a jeho dávky jsou nastavené tak, že se těmto osobám vyplatí nepracovat. Nemám problém někomu pomoci. Někomu konkrétnímu. Třeba dítěti v dětském domově či seniorovi. Lidem, kteří vás zastavují na ulici, nevěřím. V podstatě nevěřím ani nadacím. Stále ve mně dřímají pochybnosti, jsme v České republice. Nevím, kolik peněz z nejrozličnějších nadací se dostane k těm, kteří je opravdu potřebují. Nemohu se ubránit dojmu, že spoustu peněz spolyká administrativa. To je ten hlavní problém. Jak jste na tom s charitou či pomocí Vy?