Bedřich Ščerban
Narozen 31. května 1964 v Jihlavě, je bývalý vynikající hokejový obránce. Je držitelem pěti bronzových medailí z mistrovství světa a jednoho bronzu z Olympijských her. Na domácích kluzištích získal tři mistrovské tituly, navíc je mistrem Německa a Švédska. V současné době je jednatelem hokejového klubu Dukla Jihlava.
Pokora.
Bedřich Ščerban | 24.10.2010 17:24Dukla Jihlava má za sebou celkem úspěšné období. Od mládeže po „A“ tým. Těší mne, že pokračujeme v linii, kterou jsme nastavili, a že se ukazuje správnost zvolené cesty. Je to cesta pomalejší, ale věřím, že bude pevnější a trvanlivější. Sportovní třídy si vedou dobře od začátku sezony. Mládež dobře nezačala. V poslední době se zvedá a výsledky odpovídají našim představám. Před nějakým časem jsem navštívil kabinu staršího dorostu. Šel jsem je povzbudit. Šel jsem jim vyjádřit podporu vedení. Zdůraznil jsem, že věříme v jejich kvalitu, že mají naši důvěru, ale oni to musí prodat. Musí dát mužstvo na I. místo v žebříčku hodnot. V neděli (24. 10.) po zápase s Kometou jsem jim poděkoval za dobré výkony. Ukázalo se, že mají jako tým sílu. Ale musí všichni pracovat ve prospěch týmu. Junioři doplatili na začátku sezony na zranění. Nebyli v plné síle. V důležitých fázích pak měl trenér již k dispozici všechny hráče, včetně těch z „A“. Tady se ukazuje, že systém soutěží u juniorského týmu není ideální. Všechny týmy v republice hrají v juniorech s hráči, kteří už mají navíc. Měli by nastupovat za seniory. Vzhledem k modelu letošního roku, kdy čtyři týmy padají rovnou a jeden jde do baráže, je však drží v juniorce. Podle mého názoru to vůbec neprospívá budoucnosti českého hokeje. Nicméně co bych rád vyzdvihnul, je přístup našich kluků, kteří mají na to, aby hráli za „A“ tým, a hrají za juniorku, či jsme je teď z „A“ do juniorky poslali. Osobně jsem nejel na některá utkání „A“ týmu na hřištích soupeřů a zůstal na zápasy juniorů, preferoval jsem juniorku. Chtěl jsem jim jednak vyjádřit podporu, zdůraznit, jak nám na výsledcích juniorky záleží, a jednak jsem se chtěl podívat, jak k tomu přistoupí. Musím je pochválit. Nebyl to přístup „já už jsem v A- týmu, tohle je na mne málo“. Přistoupili k tomu poctivě a odvedli dobrou práci pro klub. V juniorech jsou pak další, které sledujeme, a věříme, že mají dobře našlápnuto, a že by jednou mohli být základními hráči hlavního týmu. Je to na nich. A-čku se také daří. Vstup do sezony byl parádní. Mužstvo se podařilo doplnit hráči, kteří do Dukly dobře zapadli. Staří mazáci drží výkonnost, mladší členové týmu herně rostou a nejmladší ukázali, že na to mají. Těší mne, že zvedáme výkonnost na základě koncepční systémové práce. Že zvedáme výkonnost na základě růstu kvality našich hráčů, ne nákupy posil. Loni jsem čelil tlaku na odvolávání trenéra a vyhazování hráčů. Nepodlehl jsem. Rozhodnutí se ukázalo jako správné. Chci ale zdůraznit jednu věc. Někdy je těžší snést úspěch, než neúspěch. Když je člověk neúspěšný, drží se dole a pracuje. Když je úspěšný, myslí si, že už všechno umí, a tím je na nejlepší cestě k neúspěchu. To, jak se hráč vyrovná s úspěchem, nejlépe svědčí o jeho profesionalizmu. „Dukla ještě nic neumí“. Čeká nás ještě spousta práce a dlouhá cesta. Je zapotřebí zůstat nohama na zemi a dál tvrdě pracovat. Od mládeže po „A“ tým. V zápase s Litoměřicemi jsem viděl momenty, kdy náš výkon nebyl dobrý a byl ve stylu „nám se nemůže nic stát, my už to umíme“. Kdyby soupeř využil toho časově krátkého přístupu „už je vše hotovo“, mohl být zápas ještě dramatický. Nesmíme opustit to, co nás dovedlo k úspěchu. Je zapotřebí dál s pokorou pracovat stejným způsobem, jako dosud. Bedřich Ščerban