Zdeněk Geist
Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Stamicova flétna se smyčci oživla po staletích v Jihlavě
Zdeněk Geist | 23.10.2017 18:38Nedělní Podzimní koncert Filharmonie G. Mahlera přinesl zřetelný důkaz o přínosu, jaký má „domácí“ hudební těleso pro Jihlavu a Vysočinu. Kromě symfonií Josefa Haydna a v Čechách málo slýchaného Leopolda Mozarta (známého u nás více z filmového plátna než z koncertních sálů), totiž orchestr v čele se svým šéfdirigentem Jiřím Jakešem a flétnistkou Ditou Urbánkovou-Čeledovu uvedl Koncert pro flétnu a orchestr C dur Jana Václava Stamice. Koncert byl výjimečný hned z několika důvodů. Jednak vůbec tím, že byl po takové době představen posluchačům. Jiří Jakeš jej totiž nalezl, přepsal a upravil z původního autografu skladatele, jehož třísté výročí narození v někdejším Německém (dnes Havlíčkově) Brodě si letos připomínáme. Výběrem a transkripcí právě této skladby, umocněné navíc výborným hudebním přednesem sólistky Dity Urbánkové Čeledové, tak J. Jakeš a jím vedený orchestr ukázal v plné míře výjimečnost Stamicova génia. Autor skladby byl sice sám virtuozem houslovým, nicméně pro mistrovské ovládání nástrojové hry i u jiných instrumentů měl mimořádný cit (a jako dirigent i nároky). A tak když už tedy napsal tento flétnový koncert, nechal nástroj – i jeho interpreta – náležitě vyniknout. To se nadmíru zdařilo také v případě nedělního provedení této nově objevené skladby. Zejména druhá věta koncertu, jež vynikala silnými melodickými motivy, jasně prokázala, jak předběhl v Mannheimu usazený komponista z Vysočiny svoji dobu. Náladou především v těchto pasážích skladby totiž více než jen vykročil z barokní hudby – spíše již připomíná budoucí velké melodiky raného romantismu. Je správné a poučné připomínat veřejně památku dávno zesnulých jedinečných hudebníků, ať už odhalováním pamětních desek či texty k jejich uctění. Není ale pro hudební odkaz skladatele větší pocty, než když se orchestry a posluchači nadále zajímají především o jeho dílo. Tím více, pokud je zároveň na koncertních pódiích představena zapomenutá, avšak výjimečná autorova skladba. Takový počin zaslouží ocenění všech, kteří se na něm podíleli. Ať už nalezením původního notového zápisu a jeho náročným přepisem, či hudebním nastudováním a velmi zdařilou interpretací. Velmi pozitivní přijetí nedělního koncertu ze strany publika jistě jihlavské filharmoniky potěšilo. A ze vstřícných reakcí posluchačů zároveň zřetelně vyplývá, že ti očekávají i další podobné hudební „oživení“ v podání Filharmonie G. Mahlera.