Jan Schwarz
Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)
Pyrrhův
Jan Schwarz | 05.09.2018 14:46Když jsem v čase Husákovy normalizace nastoupil do práce v cihelně, to abych poznal, jak nesmiřitelná je pěst dělnické třídy, naučili mě cihláři odebírat vypálené kousky jílové hlíny z rozjetého pásu, stavět ještě horké cihly do hrání a zbavit se včas nánosů popela na tvářích, a při tom rovnání se zajímali, jak jsem se k té dřině dostal, a já přiznal veřejnou kritiku soudruha Gustáva, který se rozhodl napravit hlavy všem snílkům pražského jara, takže po nápisu – PRAVDA VÍTĚZÍ - DUBČEK - SVOBODA, který jsem s přáteli psal na Masarykovu rozhlednu v noci 21. srpna 1978, tedy v čase 10. výročí srpnové invaze spojeneckých vojsk, jsem byl zařazen k pásu na výrobu cihel, ale mistr kroutil hlavou a řekl – Nic si z toho nedělej, uvidíš, že to bylo Pyrrhovo vítězství. A tak jsem mezi cihlami lovil z paměti vzpomínky z dějepisu, abych si vybavil jednoho z největších starověkých dobyvatelů a vládců Alexandra Velikého, jehož říše se rozprostírala od Makedonie až k Egyptu a Indii. Nicméně po jeho smrti r. 323 se říše rozpadla a na jejím místě se utvářely nové státní celky. Jedním bylo království epirské, v jehož čele stanul král Pyrrhos. Nebyl to panovník ledajaký, svůj původ odvozoval přímo od Achilla a bojovností rozhodně nedělal hrdinovi od Tróje hanbu. Pyrrhos byl ovšem povaha neklidná a dobrodružná a celý život válčil. Krutou bitvu s Římany rozhodli nakonec Pyrrhovi sloni, kteří natropili v řadách Římanů takovou spoušť a zmatek, že jejich vůdce, konzul Valerius Laevinus, se dal na útěk. Počet mrtvých a zraněných byl obrovský na obou stranách, takže Pyrrhos obhlížel po boji bitevní pole a věcně poznamenal – Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni. Dobyvačný vladař si však ani pak nedal pokoj, a vedl války i doma v jednom kuse, až se zapletl do stranických bojů v městě Argu, kde po něm při pouličních šarvátkách hodila jakási bojechtivá žena ze střechy cihlu, král spadl z koně, a nepřátelští vojáci mu uřízli hlavu. A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí.