Jestliže ale ovčané všechno pokryjí poplatky,k čemu jim je vlastně ta sebranka politiků?V čele s gaunerem Kalouskem?

Takže tím,že třídíme odpad,se vlastně ještě svoz odpadů zdražuje.No to mě poser.Já myslel,že tříděný odpad se dále využívá,recykluje a vyrábí se z něj a tím pádem se nám ty náklady na svoz zase tak nějak vracejí.Teda těm,co s těmy odpady a recykláty obchodují.Není to náhodou tak,že je potřeba zadotovat ty velký města,kde v popelnicích končí naprosto vše?

Venouši, to nemůžeš říkat na plnou hubu, že je to .... Ale nasral si do huby moc pěkně.

Jen poplatek za odpad tak nemravně zdražte a přestáváme jako rodina třídit, za ty prachy si to roztřiďtě sami. A doufám, že vy ostatní k tomu budete mít stejný přístup, navíc se má v Jihlavě stavět spalovna a já budu platit jak mourovatej, třídit a nakonec vše možná skončí na jedné hromadě ve spalovně a ještě nás to tady bude s Kronospanem společně mrzačit na zdraví.

Dobrý den pane Jirků. Měl bych pro vás návrh, co kdyby jste se z titulu své bývalé profese a coby bývalý zakladatel VOŠ Jihlava i její ředitel do roku 2006, který na jejím základě založil veřejnou Vysokou školu polytechnickou Jihlava (VŠPJ), se raději podepsal pod následný otevřený dopis, popřípadě i pomohl níže podepsaným profesorům. Jsem přesvědčen že z titulu své původní profese a bezplatně zjískanému vzdělání, by jste měl spíše inklinovat k předávání vědomostí než se obohacovat lobismem. . Rada České televize Kavčí hory 140 70 Praha 4 . V Praze dne 26. 10. 2011 . Vážený pane předsedo, vážení členové rady České televize, . volba nového generálního ředitele ČT je spojována s řadou představ o tom, co by se v mediálním servisu, který ČT poskytuje veřejnosti, dalo zlepšit. Věříme, že zvolení pana Dvořáka vyplývá právě z potřeby dát ČT takový směr, který bude, více než co jiné, na první místo klást veřejný zájem. Tento zájem zahrnuje jak podporu kulturní identity, tak důraz na vyvážené zpravodajství nebo na podporu kvalitní televizní či filmové tvorby. Stejně významným veřejným zájmem je zvyšování povědomí a hlubšího porozumění těm oblastem života společnosti, které ji přímo utvářejí. Ať už je to politika, ekonomika, umění, zdravotnictví či vzdělávání. . Právě změny v prezentaci témat vzdělávání mají být podle konceptu ředitele Dvořáka jednou z jeho priorit. Vize vzniku nového televizního programu, který by byl zcela věnován právě vzdělávání, je jistě potvrzením toho, že nové vedení ČT si společenskou důležitost vzdělávání velmi dobře uvědomuje. Vždyť samotnou preambuli Kodexu ČT lze ztotožnit s tím, co by mělo společnosti dávat i vzdělávání: přístup k různým kulturním vzorům, k různým názorům, k diskusi o nich, k vytváření vlastních, poučených postojů atd. Vzdělávací funkci ČT jako takové je věnován samostatný, desátý článek kodexu. . Podpora vzdělávání však neobnáší jen tvorbu a zprostředkování vzdělávacích pořadů. Úroveň přístupu ke vzdělávání vyplývá i z toho, jakým způsobem budou lidé v České republice o vzdělávání a s ním spojených tématech uvažovat, jaké obrysy pro své úvahy si vytvoří, jak poučeně budou posuzovat informace, které jsou jim předkládány, jaké otázky si budou klást. I v tomto ohledu hraje ČT nezastupitelnou roli, kterou naplňuje zejména svým zpravodajstvím, diskusními pořady a publicistikou. . Nelze jistě zpochybnit, že se ČT vzdělávání po stránce zpravodajské i publicistické věnuje. Klademe si ale otázku, zda způsob, jakým ČT tuto svou roli doposud naplňuje, skutečně přispívá k tomu, aby divák dostatečně pochopil skutečný význam vzdělávání a jeho dlouhodobé efekty. Tedy zda má možnost, díky ČT, odpovědně zvážit, v jakém stavu současné vzdělávání v ČR je, co nejvíce potřebuje, kam by se mělo orientovat a čeho je k tomu třeba. Zhodnotíme-li, jakým způsobem zpravodajství a publicistika ČT ke vzdělávání přistupuje, docházíme k názoru, že v tomto ohledu ČT svou roli naplňuje nedostatečně. . Přímo exemplárním příkladem, na němž lze na nedostatky poukázat, je diskusní pořad Po škole, který 28. 9. zařadila ČT24. Je nepochybné, že dvouhodinový diskusní pořad v hlavním vysílacím čase na zpravodajském kanálu je vynikající příležitostí k tomu, aby se diváci dozvěděli mnohé o tom, co je pro vzdělávání v současnosti zásadní. Jsme přesvědčeni, že pořad této příležitosti nevyužil a místo důkladnějšího vhledu do problematiky přinesl jen paletu povrchních názorových střetů; nikoliv odborná, ale politická stanoviska a přehled lobbistických zájmů. . Pořad, bohužel, divákovi neumožnil hlubší vhled do podstaty a proměn současného vzdělávání a do jeho potíží. Místo toho spíše dokumentoval celkovou mediální nemohoucnost, která vzdělávání poškozuje. Je pravděpodobné, že na vině je i celkově menší mediální zájem o tuto oblast a z toho vyplývající neznalost a nekompetentnost těch, kteří informace připravují a zprostředkovávají. To však nemůže být omluva pro výběr nepřiměřených témat, volbu pseudootázek nebo nevhodnou skladbu pozvaných hostů. Médium veřejné služby by se u tak prioritních témat, jako je vzdělávání, nemělo podobných chyb dopouštět. Důsledky pak nelze nikdy úplně napravit. . Vážený pane předsedo, vážení členové rady České televize, . v současnosti, více než kdy jindy, máme výbornou příležitost dát vzdělávání takovou váhu, jakou si zaslouží. Z vlastní zkušenosti těch, kteří jsou se vzděláváním těsně spojeni, ať už na rovině akademické, profesní či jen občanské, považujeme za nezbytné se o to alespoň pokusit. Ač zastáváme často velmi odlišné názory na řešení současných problémů ve vzdělávání, v tomto jsme za jedno: způsob, jakým je vzdělávání mediálně prezentováno, směřuje spíše proti veřejnému zájmu, nikoliv k jeho podpoře. . Nechceme být jen pouhými kritiky, rádi nabídneme pomocnou ruku. Dokážeme představit řadu vážných problémů, které se vzdělávání v ČR týkají a které jsou přitom ve veřejné diskusi opomíjeny. Domníváme se, že umíme poskytnout vhled do širších souvislostí, které se týkají medializovaných témat a které přitom zůstávají často nepopsány. Jsme schopni upozornit na řadu zobecnění či nepřesností, jež mediální diskusi o vzdělávání provázejí. Neděláme si v žádném případě nárok na vševědoucnost. Chceme pouze tolik, aby divák ČT měl možnost dozvědět se o vzdělávání mnohem více, než kolik mu bylo umožněno dosud. Je ale pouze na Vás, abyste zvážili, zda je toho třeba, či nikoliv. Jediné, o co žádáme, je, abyste na první místo stavěli veřejný zájem. . S úctou . prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., prorektor Univerzity Karlovy v Praze prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., prorektor Univerzity Pardubice v Pardubicích PhDr. Václav Trojan, Ph.D., vedoucí katedry Centrum školského managementu Pedagogická fakulta UK v Praze Mgr. Zdeněk Bělecký, ředitel ZŠ Meteorologická, lektor dalšího vzdělávání učitelů Mgr. Bohumil Kartous, člen vedení společnosti Scio

Nejde mi vložit pane Klukan příspěvek. Stále se objevuje hlášení - Nalezen duplicitní komentář. Vypadá to že jste již zaslal stejný komentář. - Žádný komentář všek není zveřejněn, kromě mého jména.

Pokusím se jej vložit pod jiným blogem. Dopředu se omlouvám za to že pokud bude prezentován nepatří k blogu Pomníky a pomníčky, nýbrž k blogu pana Jirků Kam s nimi?

Nejde to ani na druhém blogu i tam stále stejná hláška. Doufám že se nejedná o úmysl, nýbrž technickou závadu servru. V komentáři není použito žádné vulgární slovo.

Pane Horký uvědomuji si velice dobře za jakých krutých podmínek vzniká bohatství Číny a jiných zemí. Jedná se o přesně shodný začátek, jakým se reprodukovalo bohatsví západu během průmyslové revoluce a proč začala vznikat komunistická myšlenka. To, že se může toto dít je pouze díky kapitálu jednotlivců západu přesměrovávaného na východ za účelem ještě větší maximalizace osobních zisků pro několik největších západních korporací, finančních institucí či jedinců, bez ohledu na vlastní občany a sociální zabezpečení těchto občanů. Co vzniká? Silný Čínský komunistický stát z vydíranými vlastními většinovými občany a výjimeční jedinci po celém světě. Co z toho má 80% ostatních občanů planety a to i čínských? Z mého pohledu je zajímavý názor miliardáře Buffetta a v podstatě potvrzuje pouze to, co se já laik, snažím zde na těchto blozích, pomocí myšlenek občanů jako je pan Keller, prezentovat a umožňovat i ostatním nahlédnout na chování a řízení našeho státu, českou pravicí. Americký miliardář: Skoncujte s rozmazlováním superbohatých Miliardář Warren Buffet (plným jménem Warren Edward Buffett), třetí nejbohatší muž planety, píše pro New York Times: Skoncujte s rozmazlováním superbohatých (Stop Coddling the Super-Rich). Překládám volně některé pasáže z tohoto článku, píše Boris Cvek: "Naši vedoucí politikové nás žádali o společnou oběť. Ale když o ni žádali, nějak mne přeskočili. Ptal jsem se svých superbohatých přátel, jakou bolest očekávají od takové oběti. Oni však zůstali také nedotčeni . Chudí a střední střída za nás bojují v Afghánistánu a většina Američanů žije na hranici svých možností, my superbohatí si však dále užíváme daňových úlev. Minulý rok jsem zaplatil na federálních daních - na dani z příjmu, ale i na daních z mezd, které jsem platil nebo které byly placeny mým jménem - 6 938 744 dolarů. To sice zní jako hodně, ale ve skutečnosti jsem zaplatil pouze 17,4% svých zdanitelných příjmů. A to je nižší procento, než kolik zaplatilo všech ostatních dvacet lidí v naší kanceláři. Jejich daňová zátěž je 33-41%. Jestliže vyděláváte penězi jako někteří mí superbohatí přátelé, vaše zdanění může být ještě nižší než to moje. Budete-li se však živit prací, budete platit na daních víc než já - a nejspíše o hodně víc. Abyste pochopili, proč tomu tak je, podívejte se blíže na zdroje vládních příjmů. Minulý rok asi 80% těchto příjmů vzešlo z daně z příjmu fyzických osob a z daně, odváděné ze mzdy. Superbohatí platí 15% daň z příjmu fyzických osob, ale neplatí prakticky žádné daně ze mzdy. Naopak střední třída platí 15-25% daně z příjmu fyzických osob a vysoké daně ze mzdy. V 80. a 90. letech byly daně pro bohaté o hodně vyšší a já bych platil procento, odpovídající průměru. Podle jedné teorie, kterou jsem slyšel, bych tehdy údajně neměl své peníze kvůli vysokým daním z kapitálových výnosů a dividend investovat . Ale já jsem je investoval a investovali je také ostatní. Pracuji s investory 60 let a dosud jsem neviděl nikoho - dokonce ani v letech 1976-1977, kdy se kapitálové výnosy danily 39,9% - kdo by se obával rozumné investice kvůli daním, které bude muset platit z potencionálního zisku. Lidé investují, abyvydělali, a daně je od toho neodradí. A pokud jde o ty, kdo tvrdí, že vyšší procento daní ohrožuje vytváření pracovních míst, chci poukázat na to, že v letech 1980 až 2000 vzniklo celkem 40 milionů nových pracovních míst. Samozřejmě víte, co se stalo od té doby: jsou nižší daně a ještě nižší vytváření nových pracovních míst. Od roku 1992 shromažďuje americký daňový úřad údaje o výnosech 400 Američanů s nejvyššími příjmy. V roce 1992 těchto 400 lidí nahromadilo zdanitelný příjem ve výši 16,9 miliard dolarů a platilo federální daně 29,2% z této částky. V roce 2008 příjem těchto lidí stoupl na 90,9 miliard dolarů, ale daně klesly na 21,5%. Znám dobře mnohé ze superbohatých a většinou jsou to velice slušní lidé, kteří milují Ameriku a váží si té možnosti, kterou jim poskytla (BC: existují takoví lidé i v Česku?). Mnozí z nich se připojili ke Giving Pledge (http://givingpledge.org/) a zavázali se dát většinu svého bohatství na filantropické účely. Většině z těchto lidí by nevadilo platit vyšší daně, zejména v situiaci, kdy tak mnoho jejich spoluobčanů skutečně strádá. Dvanáct členů Kongresu se brzy pustí do zásadní práce restrukturalizace financí naší země. Jejich úkolem je vytvořit plán, který sníží deficit do deseti let o nejméně 1500 miliard dolarů. Je však životně důležité, aby dosáhli daleko více než to. Američané rychle ztrácejí víru ve schopnost Kongresu řešit fiskální problémy. Pouze bezprostřední, reálná a vysoce opodstatněná akce může zabránit tomu, aby se propadli do úplné beznaděje. Takový pocit může poté vytvořit vlastní realitu. Nejdůležitější práce pro zmíněných dvanáct lidí je omezit některé sliby do budoucnosti, které si ani bohatá Amerika nemůže dovolit splnit. Tady se dají ušetřit velké peníze. Pak by se ale měli zabývat otázkou příjmů. Pro 99,7% daňových poplatníků bych nic neměnil a pokračoval bych v současném 2% snížení daně ze mzdy u zaměstnanců. To pomůže chudým a střední třídě, kteří potřebují každou úlevu, která je možná. Ale pro ty, kteří vydělají více než jeden milion dolarů ročně - a takových domácností bylo v roce 2009 236 883 - bych okamžitě zvýšil daně na jakýkoli příjem, který přesahuje jeden milion dolarů ročně, v to samozřejmě počítaje dividendy a kapitálové výnosy. A ještě více bych zvýšil daně pro ty, kteří vydělají více než 10 milionů dolarů ročně, a takových domácností bylo v roce 2009 8274. Mí přátelé a já jsme již dlouho miliardáře milujícím Kongresem rozmazlováni . Je načase, aby naše vláda vzala svá slova o sdílení obětí vážně.

|Beranne pryč s tebou!