Jan Schwarz
Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)
Chlévský
Jan Schwarz | 17.04.2019 08:52Ty tady máš ale zase nepořádek! – zhrozila se matka při nahlížení do dětského pokoje – Já ti asi dám kýbl vody a spláchneš to všecko rovnou na dvůr a do řeky, prostě ten Augiášův chlív uklidíš nebo dostaneš týden domácího vězení, tak si vyber, kde máš koště, mop a hadry na podlahu, dobře víš, a proto začni radši hned, ať to do večera stihneš dát do pořádku. Nejdřív jsem se domníval, že Augiáš je nějaký vzdálený příbuzný, patrně jeden z bratránků naší poměrně rozvětvené rodiny, až jsem v hodině dějepisu poprvé uslyšel podivuhodnou zvěst o silákovi Hérakleovi, který měl za úkol vyčistit v Élidě Augiášovy chlévy. Bylo v nich prý ustájeno na třicet tisíc kusů dobytka a třicet let ho nikdo nečistil. Héraklés tehdy sestoupil do zahnojené Élidy a pustil se do práce. Čekalo ho doslova peklo, plul přes páchnoucí moře, zdolával nebezpečné soutěsky mezi strmými útesy, šplhal přes obrovské kravince, ve vousech se mu usadili chrobáci, tělo měl pokryté dotěrnými mouchami a navíc k tomu všemu plašil miliony slepic. Hrozilo mu tisíceré nebezpečí v záludných propastech, které dosud nikdo neprobádal, a tak se po návratu z dobrodružné výpravy odebral ke králi s návrhem – Augiáši, odvedu toky řek Alfeia a Péneia na vaše území a odplavím všechen ten hnůj do moře. Augiáš prý jeho nabídku s radostí uvítal, pouze si umanul nejdříve o všem formálně zpravit nejen Očišťovací komisi, ale i tehdejší Vodohospodářský úřad. Ovšem, jak se ukázalo, pan král měl neskutečný chlív nejen s dobytkem ve chlévě, nýbrž i v královských úřadech. Statečný Hérakles nakonec přece jen přes všechny úklady antické byrokracie zavedl do zaneřáděných chlévů tok dvou mohutných řek a vody všechnu nečistotu odplavily. A tak ve chlévech opět zavládl patřičný pořádek. Podíval jsem se zadumaně z okna zaneřáděného pokoje do dvora, a protože za zahrádkou šuměla od splavu u Homolkova mlýna řeka Jihlávka, chopil jsem se připraveného smetáku a pustil se raději sám a dobrovolně, přátelé přísných matek a historicky poučného vzpomínání, do nekonečného procesu nastolení pořádku a uklízení.