Jihlava, Žďár a Humpolec nabídnou na Den architektury program 12.9.2019 Aktuality/Komentáře (1), autor: Ladislava Brabencová --------------------------------------------------- Encyklopedii architektury najdeme v publikaci: Stavby století Čech, Moravy a Slezska: 1918 – 2018 Členem autorského kolektivu je významná osobnost,Vladimír Šlapeta je autorem řady publikací o moderní architektuře dvacátého století a urbanismu. Do roku 2010 byl děkanem Fakulty architektury VUT v Brně a v roce 2018 získal cenu Jihomoravského kraje, který oceňuje vynikající zásluhy o rozvoj kraje. Stavby století Čech, Moravy a Slezska: 1918 – 2018 Obsáhlá publikace Stavby století Čech, Moravy a Slezska, bohatě vybavená obrazovými ukázkami vychází ke stému výročí republiky. Výročí se však nestalo důvodem k všeobecně oslavným textům, ale podnětem ke zpracování publikace přibližující čtenářům architektonické hodnoty, které nám jako kulturní dědictví zanechal stoletý vývoj republiky a sto let práce desítek architektů, stavitelů a stavebníků. A také jako svědectví o tom jak si tohoto dědictví vážíme a jak o něj pečujeme. Publikace představuje čtenářům na 149 staveb a stavebních komplexů ve všech krajích republiky, doprovázených 1217 vyobrazeními staveb, v dobových i současných fotografiích, plánech, kresbách a mapovými přílohami všech krajů a staveb století. Na realizaci uváděných staveb se podílelo na dvě stě architektů od neslavnějších světových a evropských osobností jako byl Ludwig Mies van der Rohe, Frank O. Gehry, Adolf Loos až po desítky vynikajících známých českých architektů i architektů neprávem zapomínaných a zapomenutých. Více jak čtyři desítky autorů publikace pracovaly pod vedením editorů Prof. ing. arch. Vladimíra Šlapety DrSc., Doc. ing. arch. Lenky Popelové, Doc. ing. arch. Petra Vorla, PhD. Vydavatelé i autoři věří, že čtenář najde v publikaci bohatý zdroj informací o stavbách, se kterými se denně potkává na desítkách míst v celé naší republice. Šlapeta je významnou osobností, která s jemu vlastním šarmem a jemným humorem dokáže presentovat architekturu: 12. 10. 2018. Během mezinárodního dne architektury, který se po celém světě slaví 1. října, byly ve Španělském sále Pražského hradu uděleny ceny za celoživotní přínos architektuře a stavitelství – ceny Jože Plečnika, pro významné architekty a stavitele z České a Slovenské republiky. Obdobně tomu bylo při udílení Státní ceny v oblasti architektury, Růženě Žertové na Nové scéně Národního divadla, což opět brilantně uvedl profesor Šlapeta

Neházejte všechno na bolševika. S likvidací aristokracie a katolické církve se začalo už za Masaryka. Bolševik v díle jen pokračoval a používal násilnější metody. Cíl byl ale stejný a povedlo se. Začalo to Masarykem 5. 11. 2010 | Redakce | Autor píše Začalo to Masarykem. Spořádaný a fungující stát Habsburků dal do rukou Čechů. Na obsluhování státu nebyli ale zvyklí, rostli na vsi, v čelednících, v panských dvorech u koní, případně šumařili ve světě a dělali sirky. Masaryk, sám syn koňaře, jim uvěřil, že se spravovat stát naučí. Za pomalu sto let s tím nepohnuli. Zdědili funkční správu, rozumné zákony, liberální prostředí, pěkné divadlo se zlatou obřízkou nahoře, zemi plnou občanských svobod. Za sto let to vše zhuntovali jak pohraničí. Češi jsou stvoření divná: rádi se chvástají a vykládají, že mají nejlepší pivo na světě a zlaté ruce. Ty ruce používají ke kradení, pivem to pak spláchnou. Vytvářejí si nemyslné zákony, protichůdná pravidla a nesrozumitelné předpisy. Naštěstí jich ale nedbají, dbát jich, je dávno už po Češích. Karel Steigerwald komentátor MF DNES

"Neházejte všechno na bolševika." Jasně nezačalo to výstřelem z Aurory, už, Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd.[2][3] Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. později 2. března 1921, vypuklo v Kronštadtu povstání 16 tisíc námořníků proti bolševikům. Bouřili se proti hospodářské bídě a nadvládě sovětů, kteří nikoho nezastupují, a žádali také svobodu tisku a shromažďování, svobodné odbory a propuštění politických vězňů. Na přímý příkaz bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina však byla vzpoura baltského přístavu krvavě potlačena. Lenin tak dal všem váhavým pádnou odpověď na pochybnosti o povaze svého režimu. Ti, co nás osvobodili v srpnu 1968, nebyli B - olševici, byli to B - ratři

PS. "Odborný průvodce pořadu František Kinský" Kolaborant: Zdeněk Gryc, Výtvarná díla v architektuře » Centrum pro dějiny… socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture Obr. 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských. To je foto z atelieru, v pozadí hrad Heidenreichstein Obr. 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu To už je po osazení nad portálem.

Znovu, s likvidací aristokracie u nás se začalo za Masyryka. Proč do toho pletete Rusko. Samozřejmě, můžeme se domnívat, že tatíček i bolševici byli placeni a řízeni ze stejného "hnízda" s cílem zničit monarchie.

1. jihlavák říká: Sobota, 14. 9. 2019 v 18:26 Znovu, s likvidací aristokracie u nás se začalo za Masyryka. Proč do toho pletete Rusko. S ohledem na souvislosti 17. července 1918 a 21. prosince 1918 Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Likvidace aristokracie po bolševicku nastala už když 17. července 1918 byl Popraven byl Mikuláš II. (*1868), jeho manželka Alexandra (*1872), jejich pět dětí: Olga (*1895), Taťána (*1897), Marie (*1899), Anastázie (*1901) a Alexej (*1904) a všichni ti, kteří se rozhodli jít s nimi do exilu, například lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitonov. 15. března 1917 car Mikuláš II. abdikoval a předal korunu svému bratrovi Michailovi. Ten ale hned následující den rezignoval, aniž by určil svého nástupce. Tím v Rusku formálně skončila vláda dynastie Romanovců. I když k definitivnímu zániku monarchie došlo až v září, kdy Prozatímní vláda proklamovala vzniku Ruské republiky v čele s premiérem Kerenským. Prozatímní vláda poslala carskou rodinu nejprve do domácího vězení v Alexandrovském paláci v Carském Selu nedaleko Petrohradu. Z tehdejších fotografií jako by ještě nic nenasvědčovalo tomu, jak hrůzný konec carskou rodinu čeká. V srpnu kvůli blížící se bolševické revoluci byla rodina převezena do sibiřského města Tobolska. Vězněm bolševiků Po bolševické revoluci se podmínky věznění carské rodiny začaly rapidně horšit a v dubnu 1918 byli deportováni do Jekatěrinburgu, kde byli zavřeni v domě Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva. Časem kolem domu vyrostl vysoký plot, rodina žila v nuzných a ponižujících podmínkách a čas trávila v modlitbách. Přes dva a půl měsíce směli jen na krátké vycházky do zahrady. V červnu 1918 vstoupily do hry československé legie, které se blížily k Jekatěrinburgu. Panovaly obavy, že by mohly carskou rodinu osvobodit, a tak bylo rozhodnuto o jejím odstranění. O popravě zřejmě rozhodl Výkonný výbor Uralu, ale s plným vědomím bolševického ústředí, tedy přímo Vladimíra Iljiče Lenina, Jakova Sverdlova (po něm neslo v letech 1924-1991 město Jekatěrinburg jméno Sverdlovsk) a Felixe Dzeržinského. Mrazivá poprava carské rodiny Z okolností popravy dodnes mrazí. 17. července 1918 v noci nařídil velitel strážního oddílu Jakov Jurovskij carskému lékaři vzbudit rodinu a oznámil, že budou převezeni na bezpečnější místo. Car s manželkou Alexandrou Fjodorovnou a pěti dětmi, velkokněžnami Olgou, Taťánou, Marií, Anastázií a následníkem trůnu Alexejem, byli přemístěni do malé sklepní místnosti, do které záhy vstoupilo vražedné komando. Jurovskij přečetl rozkaz výkonného výboru: „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.“ A devítičlenné komando rodinu a jejich nejbližší zasypalo kulkami. Kromě sedmi členů carské rodiny zahynuli i jejich lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Ivan Charitonov. Komorná a šlechtičny byly dobity bajonety. Dívky údajně nebyly zabity kulkami, protože si do korzetů měly schovat šperky, které částečně fungovaly jako neprůstřelné vesty. Komando následně šperky odhalilo a jeho členové si je rozdělili. Těla byla následně zabalena do prostěradel a naložena na nákladní automobil na vojenské sukno, kterým neprosákne krev. Auto za noci mířilo k opuštěnému lomu v lesích. Vymazat cara z dějin Stopy po činu se bolševici usilovně snažili zahladit, mrtvoly převezli z původního zatopeného lomu a potom je, ohořelé a napůl rozleptané kyselinou, zakopali na dvou místech. Ostatky, o nichž se předpokládalo, že patří carské rodině, byly poprvé objeveny nedaleko Jekatěrinburgu v roce 1978. Až v roce 1991 však byly ze společného hrobu v zasypané šachtě exhumovány a v roce 1998 byli Mikuláš II., jeho žena a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Další dcera a syn byli pohřbeni později. Církev všechny členy rodiny vyhlásila za svaté a na místě vraždy carské rodiny byl vybudován Chrám Všech svatých Na krvi. Příběh „posledního“ cara Michaila: Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/romanovci-mikulas-ii-alexandra-poprava-vrazda.A180716_140204_domaci_vov

G-blogere místo zdejších plků daruj radnici své ponožky :-)

Kniha Utajené dějiny Jihlavy 20. století >>> Četl knihu nick Gryc ? —————————————————————————————————————– Z rozhovoru s M. Hezánem: >Co bylo vaší hlavní inspirací pro napsání knihy Utajené dějiny Jihlavy 20. století? -Byl jsem zděšen, kolik zajímavého, výjimečného i tragického se v Jihlavě ve 20. století stalo, ale nikdo o tom nepíše. Jsem zděšen, kolik poučení nám přineslo v našich jihlavských dějinách 20. století, ale nikdo se z dřívějších chyb nepoučil. >Bylo v té vaší motivaci i něco, řekněme, osobního? Nějaká událost, která se dotkla například vaší rodiny, vašich předků, něco, co vás vedlo k tomu, že by bylo dobré to ozřejmit obecně? -Může to být třeba i životní příběh mého dědečka, inženýra architekta Jiřího Herzána, který pracoval celý život jako architekt v jihlavském Stavoprojektu a celou dobu tam bojoval s tupohlavostí režimu a spoustou doslova zrůdných nápadů, které měly zničit krásu a podstatu Jihlavy. Už jen z úcty k jeho odvaze mě velmi trápí osud Jihlavy a fakt, že ji ničíme dodnes. >Čím třeba? Můžete to trochu víc upřesnit? -Například jsme se vůbec nepoučili ze stavby Prioru v samém centru města a ještě v roce 2007 jsme v Jihlavě postavily mnohonásobně větší zrůdnost v podobě City Parku na samé hranici historického jádra, ověšeného ještě drze svítícími meganápisy a reklamami. Aktuálně mě trápí plán zbourat historickou budovu kasáren ve Vrchlického ulici. https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/martin-herzan-napisu-pravdu-a-budu-kritizovan-20141206.html ————————————————————————————————————– „… dědečka inženýra architekta Jiřího Herzána, který pracoval celý život jako architekt v jihlavském Stavoprojektu a celou dobu tam bojoval s tupohlavostí režimu a spoustou doslova zrůdných nápadů, které měly zničit krásu a podstatu Jihlavy. … “ Jak tam „bojoval“ nick Gryc? Znal nick Gyc ing. architekta J. Herzána a pracoval s ním ve Stavoprojektu?