Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Volba prezidenta Havla: Komunisté vyhrožovali komunistům
Petr Klukan | 07.01.2020 14:27Před necelým týdnem a 30 lety se dovršil konec vlády jedné strany (pro ty mladší: KSČ). Dne 29. prosince 1989 byl zvolen prezidentem Československé socialistické republiky Václav Havel. Zvolen byl jednomyslně, i když v poslaneckých lavicích Federálního shromáždění seděla většina komunistů. Historik Michal Stehlík na svých vysočinských přednáškách uvádí jméno Mariána Čalfy, tehdejšího vlivného komunisty, který si vzal „parlament na starost“. Že komunisté do jednoho hlasovali pro nedávného nepřítele státu Václava Havla, vysvětluje například Wikipedie slovy: „Kombinací všelidového nátlaku a vyjednávání v poslaneckých kruzích, v němž se osvědčil zejména Marián Čalfa, se podařilo přesvědčit i komunistické poslance k volbě jejich nedávného úhlavního nepřítele.“ Na webu Britské listy vedl minulý týden k tomuto tématu jeho šéfredaktor Jan Čulík rozhovor s historičkou Muriel Blaive. A Čulík při tom přečetl její slova, která napsala do článku k volbě prezidenta: „Historik Jiří Suk v něm cituje Jiřího Svobodu, pozdějšího předsedu KSČ, podle něhož někteří komunističtí poslanci pro Havla odmítli hlasovat. Mohorita (předseda komunistické mládeže SSM – pozn. red.) s Čalfou jim pak měli vyhrožovat, že budou trestně stíháni za své politické postoje, a že je pověsí na kandelábry.“ Komunistický parlament tedy Václava Havla zvolil i v důsledku nedemokratického vydírání, v němž se uplatnily až stalinistické praktiky. Historička Blaive uvedla, že revoluce byla výborná, skvělá, ale nebyla perfektní. Asi žádná revoluce nemůže být perfektní, poznamenal Čulík. Takže shrnuto, komunisté byli vydíráni komunisty. Jak příznačné. Pokud jste nikdy o historičce Muriel Blaive neslyšeli, pak si dovolím pár údajů: Francouzská historička mluvící česky se profesně věnuje dějinám (post-)komunismu v tehdejší střední Evropě, zvláště v tehdejším Československu. Na počátku tisíciletí působila na Karlově Univerzitě a v letech 2013-2014 byla místopředsedkyní Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Nejvíce byla „mediálně proslavena“ před třemi lety, když jeden ze serverů překroutil její slova tak, že to vypadalo, že relativizuje zlo komunismu. Na sociálních sítích se poté strhla vůči ní takřka mediální kampaň. Za historičku se však tehdy postavil i celý Ústav.