Petr Klukan
Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.
http://www.jihlavske-listy.cz
Pokrok přináší riziko
Petr Klukan | 04.07.2012 14:10Spalovna odpadu. Technická vymoženost, nutné zlo, zdroj nebezpečí, zbytečnost, nebo tunel na peníze? Brněnská spalovna si říká spalovna, i když je zařízením na energetické využití odpadu, kterého se ti, kteří jej chtějí stavět, zarputile drží. V Brně stála spalovna už před vznikem Československa, a snad proto nikomu slovo spalovna nevadí. Exkurze do Brna, kterou uspořádal jihlavský magistrát, nebyla zbytečností. I když laik sotva dokáže rozeznat důležité od nepodstatného, a tak se hrozí komínu, protože je velký, a nemusí tušit o problémech skrytých pod pokličkou. Přesto je dobré provoz spalovny vidět. Mnoho hloupostí, které kolují mezi lidmi, se totiž vyvrátí. Skládka odpadu není páchnoucí horou odpadků, posetou krkavci a supy, smrad je cítit až uvnitř budovy a jen v jednom provozu – u dopravníku. Vše ostatní je vyřešeno technologicky čistě. Spalovna je velmi složité zařízení a nikdo nikdy nemůže zaručit, že se nemůže nic stát. Stejně jako lidé měli v předminulém století strach z aut a před vozidlem musel běžet člověk s praporkem. Dnes se jezdí o sto šest a kolik je mrtvých a zraněných při haváriích! Stovky, tisíce. Od ježdění to ale člověka neodradí, neboť pohodlí a „nutnost“ být okamžitě někde jinde, riziko jízdy předčí. Jistě, při havárii zahyne jeden, dva, pět lidí, ale při výbuchu továrny třeba sto, nebo dvě stě. Může spalovna vybuchnout? Podle hesla nikdy neříkej nikdy asi může, ale pravděpodobnost bude asi tak velká, jako že vás při čtení tohoto článku postihne dvojnásobný infarkt. Pokrok s sebou přináší riziko. Riziko autonehod, poškození jaderných elektráren, výbuchů továren, spadlých letadel, nebo požívání léků, které se ukážou za několik let jako velmi nedobré. Strach ze spalovny je dvojího druhu. Obavy z čistoty životního prostředí - a to snad lze technicky řešit, pokud je firma solidní a neporušuje zákony, předpisy apod., i když i zákony jsou dány politikou a současnými vědomostmi o možných vlivech a důsledcích - a obavy z nesmyslnosti celé stavby. Tady je na odbornících, aby lidem vysvětlili, jak dál s odpady, zda je spalovna skutečně nutná a zda množství odpadů nebude nakonec malé, abychom se nestali tím smetištěm Evropy… Nedůvěra veřejnosti je i dalšího druhu – není spalovna tunelem? Vždyť v několikamiliardové zakázce se ztratí pár desítek milionů na úplatky, aby se vůbec stavělo, aby se vybrala ta a ta firma nebo technologie… Nedůvěra veřejnosti vyplývá ze zkušenosti, takže se jí nelze divit. Že by vše mělo být dvojnásobně transparentní, je nabíledni. Hned od počátku tomu nepřidávají sami politici, kteří ví, že je spalovna nutná, a proto občany s možným řešením seznámí, aby o něm za pár měsíců hovořili jako o hotové věci. Je jen na posouzení veřejnosti, jak velkou míru rizika jsme ochotni snášet, protože nikdy nebudete v daném čase znát všechna pro a proti. Jistě si pamatujete úžasný „lék“ proti komárům, moskytům a hmyzu zvaný DDT. Dnes je ve většině států pro svou toxicitu a schopnost akumulace zakázaný. Na druhou stranu je třeba si říci, zda jsme také ochotni ustoupit ze svého pohodlí a nebudeme kupovat zbytné věci a budeme lépe třídit… Vždy ale bude existovat skupina, která se odmítne uskromnit. A třeba kvůli nim bude nutné jít do „neznámých“ vod pokroku. A pokrok s sebou vždy přináší riziko.