Petr Laštovička
Narozen 9.6. 1979 v Jihlavě, je absolventem Pedagogické fakulty v oboru matematika a výpočetní technika. Žije střídavě v Jihlavě a Mnichovicích u Říčan. Uspěl v komunálních volbách 2018 a stal se jihlavským zastupitelem. Na prvním zasedání zastupitelstva byl zvolen do funkce 1. náměstka primátora. Dne 4. února 2020 rezignoval na všechny své funkce, včetně mandátu zastupitele. Důvodem byl jeho osobní nedořešený dluh. pozastavil také své členství v ODS.V současnosti pracuje jako obchodní ředitel firmy podnikající v oblasti strojírenství.
Jihlavská voda – díl 2. – Jihlavský Karlštejn
Petr Laštovička | 16.06.2020 07:27Druhý díl svého seriálu jsem původně chtěl věnovat počátkům a podstatě složitého soudního sporu o vodohospodářskou infrastrukturu v Jihlavě, který po mnoha letech rozehrávání desítek různých sporů musí pro běžného občana již zcela nepochopitelný. Po vydání úvodního dílu svého blogu se ovšem okamžitě ozvala jedna „potrefená husa“ (předseda představenstva JVAK Miroslav Tomanec), jehož příspěvek byl nejen zhruba trojnásobný než text můj, ale který mne vlastně ujistil o tom, že v celé věci nejde o střet paralelních názorů či různých koncepcí, ale že se vlastně může jedna o něco úplně jiného, minimálně ze strany JVAK. Vstup pana Tomance mě motivoval k tomu, abych se namísto pozadí právních sporů o jihlavskou vodu (které popíšu v některém z dalších dílů), v druhém a možná i ve třetím díle věnoval primárně společnosti JVAK. Jaké byly motivace jeho vzniku? Šlo skutečně o to, aby byla voda a kanalizace spravována jihlavskou firmou? Anebo spíše šlo o to, že si organizovaná skupinka dobře známých „osobností“ řekla, že mít vlastní vodárenskou firmu může znamenat potenciál spravovat namísto vody štědrý, zhruba čtvrtmiliardový roční rozpočet, v němž se schová ledacos, když je člověk šikovný a má okolo sebe kolegy, kteří jej přikryjí? Ve společnosti JVAK, která je stoprocentně vlastněna městem Jihlavou, nyní probíhá forenzní audit. Jedna z posledních věcí, již jsem inicioval (úřad odpustí), byl vznik interního auditu investiční akce Heroltice. Protože vím, co se na této stavbě „manažerované“ JVAKem dělo, tak určitě nedopadl dobře (více v příštím článku). A za třetí: v nejbližších týdnech pak dojde k rozhodnutí soudu o (ne)oprávněnosti fakturací JVAKu vůči městu Jihlava v akci Zborná a spol. Tyto skutečnosti naznačují, že se bohužel naplňují nejčernější obavy o stavu společnosti JVAK. V minulých 7 letech se město soudní cestou snažilo o získání vodohospodářského majetku a jeho provozování touto firmou. Jak je známo, tato strategie naprosto selhala. Při bližším pohledu na 7 let fungování JVAKu docházím k paradoxnímu závěru: možná je to tak lépe! Větší investiční akce, které měl JVAK na starosti, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Všechny tyto akce – jmenovitě kanalizace v Herolticích, splašková kanalizace Zborná, splašková kanalizace a ČOV Henčov, rekonstrukce kanalizace v ulici Havířská v Jihlavě a rekonstrukce kanalizace ve vnitrobloku ulic Jana Masaryka a Komenského v Jihlavě – provází těžký stín pochybností. Lidově tomu můžeme říkat naivita či „bordel v papírech.“ Vzhledem k „šajbám“, které měly tyto akce na starosti a u kterých si dovolím naivitu a omyl vyloučit, u mne převládá spíše podezření na podvodné praktiky a zpronevěry. Trestní stíhání „Zborné“ policie odložila pro nedostatek důkazů (neplést se zastavením trestního stíhání). U stavby kanalizace Heroltice mělo být porušení zákona o zadávání veřejných zakázek konstatováno dokonce auditorem. V případě Zborné a spol. jde o to, že fakturované práce nejsou podloženy podklady na straně nákladů. Městská společnost a její vedení se pokusilo vytáhnout z města peníze za něco, co sama nezaplatila. Je to nesmírně trapné a ze strany JVAKu vrcholně cynické. Vždyť ten, kdo by na straně magistrátu podstrčené faktury podepsal, by se ocitl jednou nohou v kriminálu a nadosmrti by o tomto „šméčku“ musel mlčet jako hrob. Systém manažerské smlouvy, ve které se město vzdává plné kontroly nad zakázkou i penězi ve prospěch JVAKu, a navíc si za to platí, byl posvěcen politiky. Přitom se tak stalo jen pro to, aby JVAK mohl ukázat, že vůbec něco dělá. Zástupci JVAKu tento dárek využili k tomu, aby udělali výstavbu kanálů ještě neprůhlednější, než je. S kanály a vodovody se to totiž má tak: Co nechcete, aby investor viděl, zahrabete pod zem. Důvodů pro zahrabání je milion (zima, déšť, doprava..). Šťouralovi ukážete fotku nějaké trubky v zemi a vše pro jistotu zahladíte novým asfaltem. Když je technický dozor, projektant i firma na stavbě kamarád, všechno jde. A kdo z politiků by kvůli trestnímu oznámení rozkopával novou silnici? V roce 1931 se jistému Harrymu Jelínkovi podařilo přesvědčit americké manžele, aby od něj „odkoupili“ státní hrad Karlštejn. Manželé po zaplacení zálohy 30 tisíc dolarů Jelínka už nikdy neviděli. Nastávající vlastníci Karlštejna o tom, jak naletěli, raději nemluvili, aby nebyli za hlupáky. O 85 let později se město Jihlava ocitlo ve stejné situaci. Městská společnost fakturuje městu za práce, které sama neplatila, nebo které nebyly schválené ani žádoucí. Díky (všeho)schopným manažerům a členům představenstev odevzdal JVAK městu Jihlava vizi ziskového provozování vodohospodářské infrastruktury. A to zcela bez jakékoli racionální rozvahy, kalkulací a návrhů smluv. Náš účet za toto zlaté vejce činí za 7 let existence JVAKu už desítky milionů korun. O tom, kolik nás stálo umělé udržování JVAKu naživu, kde všude se sluncem prozářená očekávání nestřetla s realitou a hlavně kolik podmínek by muselo být splněno, aby JVAK mohl provozovat vodu v Jihlavě, napíšu v příštích pokračováních. V tom příštím díle se vám ovšem pokusím na jednom konkrétním případě přiblížit, proč si myslím, že motivace vzniku JVAK vůbec nebyla tak křišťálově čistá, jak jsme byli ujišťováni. Pokus vyvézt z města k lidem spřízněným s vedením JVAK ve výši zhruba šest milionů Korun se díky mě nepodařil. Přesto se domnívám, že se jednalo o ryzí podvod ve stádiu pokusu ve velmi velkém rozsahu. Lidé by to měli vědět. Ale to až v příštím díle – bez ohledu na to, zda úřad vyhoví mé žádosti podle zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím a poskytne mi klíčové dokumenty.