2016– Skupina žen přejmenovala jihlavské Masarykovo náměstí na Náměstí Garriguových. Zatímco o Masarykovi víme vše, osudy jeho matky, manželky, dcer nám zůstávají skryté. Není těžké si představit, z jakého důvodu: byly to přece ženy. 30. října 2016 |Prohlášení žen 28. října| Deník Referendum

Moderní žena. Osa Praha – Brno / Modern Woman. The Prague – Brno Axis TGM: ". . . dnešní žena musí býti aktivní, musí vystupovat veřejně, a k tomu je třeba. Aby přestala býti zakřiknuta starosvětskými muži a ženami. . . Netřeba si zakrývat skutečnost, že názory té ženy dnešní jsou kacířstvím, bojem proti předsudkům a bludům, a předsudky a bludy se musí ubíjet. " ------------------------------------------------------------------------ Významu této publikace měla přispět přítomnost Dagmar Havlové - za Prahu na vernisáži u příležitosti křtu publikace: Moderní žena. Osa Praha – Brno / Modern Woman. The Prague – Brno Axis Prahu, Alicí Masarykovou za účast. "Druhou dámou" - za Brno, bude dcera paní Morávkové-Kacnýřové, Mudr. Iva Morávkovou, která již ráno přijela z Bernu. O této události již v JL komentář pod článkem: ------------------------------------------------- TGM - SOKOL, EMANCIPOVAL ŽENU, staral se o ARCHITEKTURU HRADU. Do protižidovské kampaně, zvané hilsneriáda, se vložil jako zastánce práva a odpůrce národní hysterie T. G. Masaryk. Pozdější tatíček národa a milovaný prezident se tak stal na určitý čas doslova národním nepřítelem. ----------------------------------------------------------- Nebylo tomu všude. Valaši sledovali dění ve státě a národě. Obdivovali Masarykovu statečnost a odhodlanost… "Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku vydával od roku 1913 v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo „Rusko a Evropa“, „Rusko a Evropa“ a „Nová Evropa“. Jsou díla, která prokazují dobré znalosti tamních poměrů, což se zajisté "tamním" nelíbilo. Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře. 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Byli to rožnovští národovci a sokolové, kteří jako první pochopili charakter a znalosti TGM. Zajeli do Prahy požádat "bratra Masaryka"o svolení, aby ho mohli volit jako poslance za Valašsko. TGM při návratu do vlasti vyzdvihl jejich podíl na jeho zvolení poslancem. Požadoval, aby jeho voliči ho uvítali jako zcela první 21. prosince 1918 po vystoupení z vlaku na Wilsonově nádraží (hlavní uvítací projev přednesl Alois Jirásek). TGM byl a zůstal Sokolem, který navštěvoval sokolovnu nejenom v Praze. Wikipedia: "Rok 1920, byl rovněž rokem VII. Všesokolského sletu a pan prezident, jenž byl členem Sokola již od třinácti let, přijel na letenský stadion na koni. . . . TGM roce 1926 také dohlížel na dostavbu nového velkého Sokolského stadionu v Praze na Strahově, kam přijížděl z Pražského hradu na svém oblíbeném koni Hektorovi. . . . . . V roce 1926 a 1932 přijel na VIII. a IX. Všesokolský slet na Strahově a 15. výročí republiky 28. října 1933 oslavil poslední projížďkou na novém koni Prahou v čele přehlídkového jízdního vojska od Muzea na Václavském náměstí až po Rudolfinum na dnešním náměstí Jana Palacha, kde sídlilo Národní shromáždění a byla zbudována slavnostní tribuna. . . . . . Po nemoci však již nemohl jezdit na koni, ani „sokolovat“ a úřadovat, tak jak byl zvyklý (ochromená pravá ruka), 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a pobýval na zámku v Lánech. . . . . . Teprve při třetí volbě v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nikdy nehlasovali. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii." --------------------------------------------------------------------- Těsně na konci minulého roku, 30. prosince, vyšla kniha: MODERNÍ ŽENA OSA PRAHA - BRNO. Tato zajímavá publikace propojuje snahu TGM povznést architekturu pražského Hradu a emancipaci ženy. V knize je to presentováno osobností dcery TGM Alice Masarykové, která byla výkonným a styčným důstojníkem při spolupráci s architektem Plečnikem. ------------------------------------------------------------------------- K 100 VÝROČÍ REPUBLIKY BYLA UDĚLENA 70 ARCHITEKTŮM CENA JOŽE PLEČNIKA ----------------------------------------------------------------------- Motto této knihy je dáno citátem TGM: ". . . dnešní žena musí býti aktivní, musí vystupovat veřejně, a k tomu je třeba. Aby přestala býti zakřiknuta starosvětskými muži a ženami. . . Netřeba si zakrývat skutečnost, že názory té ženy dnešní jsou kacířstvím, bojem proti předsudkům a bludům, a předsudky a bludy se musí ubíjet. " Úvodní text na str. 25: "Přeměně pražského hradu, uskutečněné ve druhém desetiletí 20. Století, byla koncem minulého století věnována značná pozornost. V osmdesátých a devadesátých létech se uskutečnilo několik mezinárodních výstav, jež představily slovinského architekta Jana Plečnika, jeho vztah k nově se rodící demokracii i k rodině TGM. . . Nemálo pozornosti bylo věnováno také přínosu a činnosti Masarykovy dcery Alice… Nejpodstatnější však je rozsáhlá monografie Alice Garigue Masaryková. "Život ve stínu otce" V dostupné literatuře bývá také právem zdůrazňována její úloha v rámci rekonstrukčních prací na Pražském hradě. . . Zbytek textu si raději přečtěte v uvedené knize. Jsou tam dobové fotografie interiérů, ve kterých TGM žil." Její biografie začíná na str. 43 a končí na str. 47. Epilogem: ---------------------------------------------------------------- 1967-1989 Památka AGM, této významné české humanistky je v komunistickém Československu odsouzena k mlčení a postupnému zapomnění. ----------------------------------------------------------------- 1989 17. listopad - "sametová revoluce" do země přináší i svobodu slova, a tak zamlčované stránky československých dějin 20. století začaly být svobodně traktovány. 1994 14. září byly pozemské pozůstatky Alice G. Masarykové převezeny z Českého národního hřbitova u Chicaga a tam v den úmrtí TGM uloženy vedle jeho pozůstatků, pozůstatků matky Charlotty a bratra Jana. /Jeho osud je úzce spojen s osudem národa, je dobře, že v poslední době se k němu publicisté vracejí ve snaze dopídit se pravdy o jeho smrti. / V městském museu Polná je ojedinělá expozice školní třídy. Kabinet učebních pomůcek, černá kuchyně, byt učitele. Nevím jak je tomu dneska, ale kdysi jsme ho chápali i jako regionální museum nejenom školní knihy. Po totáči tam bylo pátráno, po alespoň jednom výtisku čítanky z první republiky, která vyšla naposledy v roce 1946. Myslím, že si někdo ze zaměstnanců vzpomene. Našly jsme a ofotili spoustu exemplářů CK čítanek, ale tu prvorepublikovou, ani po velké snaze nikoli. Na jedné stránce této čítanky jsou dva symbolické články: Rud. Pernický: "Dr, Tomáš G. Masaryk" Aug. Lux. "Po cestách našeho osvobození" ------------------------------------------------------- Na závěr je nutno dodat, že svět je malý a má zajímavé souvislosti: Masarykův onkologický ústav v Brně je pojem. Jeho autorem je Profesor Rozehnal. Šéfem jeho laboratoře byl Profesor Vladimír Morávek. Na str. 78 knihy: Anna Morávková-Kacnýřová se stala soukromou vydavatelkou Práce ženy a majitelkou stejnojmenného nakladatelství. 14. srpna 1930 uzavřela v Brně sňatek s RNDr. Vladimírem Morávkem, profesorem přírodovědecké fakulty Masarykovy university. V létech 1938-1948 /všimněte si 1948/ byl Morávek prvním přednostou badatelského oddělení a vedoucím laboratoří brněnského Masarykova onkologického ústavu. Celoživotní profesionální přátelství Profesora Morávka s Profesorem Rozehnalem a jejich dcerami Ivou a Evou, je ojediněle krásnou ukázkou vztahu dvou generací. Iva je emigrantka v Bernu. Eva jako dcera žalářovaného otce, vyhnaná z Brna, si užila v Jihlavě za totality po roce 1960, své. Nás, žáky jejího tatínka, to naopak velice obohatilo. Ing. arch. Zdeněk Gryc ----------------------------- Dům umění města Brna Archiv města Brna Muzeum města Brna Vážená paní / Vážený pane, přijmětě srdečné pozvání na setkání u příležitosti křtu publikace Moderní žena. Osa Praha – Brno / Modern Woman. The Prague – Brno Axis Dům umění města Brna, 25. ledna 2016 v 17.00 hodin Večer plný slova, hudby i nečekané návštěvy - Přijde i Dagmar Havlová? Klavírní improvizace Jan Šimíček

To byly i ideály TGM, jen se na to dnes rádo zapomíná. "Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily." -TGM Rovnost Sociální spravedlnost Sekulární stát

Jan Rychlík: V dějinách žádná morálka není K výročí založení Československé republiky je možná záhodno se pozastavit nad tím, jak si myticky konstruujeme přesvědčení o své vlastní národní minulosti. Samozřejmě, říká se, že historii vždycky píší vítězové. Jak to řekl Michel Foucault: Každý diskurs je mocenský diskurs: jeho tvůrci se vás jím snaží převálcovat ve svém zájmu. V září v Salonu Práva a pak nedávno i na svém blogu vydal historik Jan Rychlík úvodní kapitolu ze své knihy o historii Československa v letech 1945-1989. Možná je dobré ji připomenout právě v dnešní den onoho výročí založení Československé republiky. Shrňme zkráceně hlavní body Rychlíkovy argumentace: Naše minulost se skládá z nepřeberného množství událostí. Dějiny vyžadují chronologicky podávaný příběh a ten není možný bez předchozího výběru vhodných historických faktů. Záleží přitom jen na nás, která historická fakta budeme považovat za důležitá. Většina moderních evropských národů, jak je dnes známe, se zformovala v devatenáctém století. Tehdy si také tyto národy vytvořily své národní příběhy, což je v podstatě vyprávění o své vlastní velké minulosti, s nímž se většina příslušníků daného národa potom ztotožní. Národní příběh je pak kodifikován a současně petrifikován prostřednictvím školní výuky dějepisu. Současnost se v tomto národním příběhu jeví jako logické vyústění minulosti. Protože dějiny nemají konec, zařazují se do národního příběhu postupně i tzv. soudobé dějiny. To ale působí při konstrukci příběhu permanentní problém: do „žitých dějin“ se promítají osobní zkušenosti, které jsou velmi často v konfliktu s utvářeným konsensem. Z konsensu v hodnocení událostí nejnovějších dějin vyvěrá legitimita vládnoucí moci. Socialismus byl v letech 1948 - 1989 prezentován jako vítězství „dobra nad zlem“, zlomovým bodem. Pro historiky byl ale problém jak psát o této době, protože probíhající konflikty a zápasy se do marxistické koncepce prostě nevešly. Existovala ovšem i odlišná podání dějin poválečného Československa: 25. únor 1948 byl protistátním pučem, který likvidoval demokratický systém v Československu a nastolil v něm vládu teroru. Každý nový režim se snaží legitimizovat negativním vymezením vůči režimu předcházejícímu: po roce 1918 byl vytvářen mýtus o „třistaleté porobě českého národa“, po roce 1948 byla zase úmyslně v nejtemnějších barvách líčena bída první republiky. Uvedený mechanismus nemohl být logicky jiný ani po roce 1989. Po krátkém a celkem nesmělém pokusu navázat na reformní období roku 1968 se nový příběh o období socialismu vytvořil právě na zásadách blízkých pohledům poúnorové české emigrace, tedy na bázi antikomunismu přizpůsobeného ovšem politickým potřebám nového vládnoucího establishmentu. Avšak na počátku své existence měl komunistický režim značnou sociální podporu: řada lidí (z nižších vrstev, ale také nemálo intelektuálů) uvěřila, že vyvlastnění výrobních prostředků je lékem na všechny neduhy světa. Na počátku padesátých let byl režim nejrepresívnější a nemilosrdně vystupoval proti všem svým oponentům – skutečným i zdánlivým. Občanské svobody a jakékoliv záruky právního státu neexistovaly. Ale právě v této době se komunistický režim těšil velmi silné aktivní podpoře širokých vrstev. Neexistenci skutečné svobody a skutečné demokracie si totiž tehdy velká část obyvatelstva neuvědomovala. Dokud převážná většina příslušníků nižších vrstev společnosti měla v živé paměti bídu meziválečných hospodářských krizí a druhé světové války, netesknila příliš po demokratických svobodách první republiky, protože ty pro ni neměly tehdy větší význam. Dělník v továrně v roce 1949 nepociťoval jako újmu, že se nemůže v novinách kriticky vyjádřit k politice strany a vlády, protože do novin nepsal a zpravidla je ani nečetl; příliš jej ani netrápilo, že jsou uzavřeny hranice a nemůže tedy jet na dovolenou do Itálie či na výstavu moderního umění do Paříže, protože ani dříve na dovolenou do zahraničí nejezdil a na výstavy nechodil. Ocenil naproti tomu stálou práci a sociální výhody, které dříve neměl – např. lacinou dovolenou v zotavovně ROH ve Vysokých Tatrách, nebo poukaz na pobyt v lázních. Jestliže měl zájem a byl alespoň průměrně inteligentní, otevřely se mu možnosti studia a kariérního vzestupu mezi novou elitu, kam by se dříve dostával jen těžko. Aktivní podpora velké části obyvatelstva v padesátých letech ale netrvala dlouho, neboť sociální základna, o kterou se režim původně opíral, se neustále zužovala: odpadli soukromí rolníci, které režim nutil ke vstupu do JZD a bral jim půdu, odpadli řemeslníci, kterým režim sebral jejich živnosti, odpadli levicoví intelektuálové, a nakonec odpadla i velká část dělníků, které měnová reforma z června 1953 připravila o úspory. Zásahy proti církvím postavili proti režimu věřící, kterých tehdy bylo mnohem více než dnes. Jak ukázala francouzská historička Muriel Blaive, režim v letech 1953-1956 dokázal některými opatřeními (opakované snížení maloobchodních cen, pozastavení druhé pětiletky a přesměrování části investic do spotřebního průmyslu, zmírnění kolektivizace) obyvatelstvo neutralizovat. V šedesátých letech si režim dokonce vytvořil novou sociální oporu v družstevních rolnících, jejichž životní úroveň začala díky dotacím do zemědělství rychle stoupat. Stojí za zmínku, že „družstevní venkov“ byl poslední oporou komunistického režimu ještě v roce 1989. Podruhé měl komunistický systém masovou podporu v roce 1968, kdy dokázal představit reformní program, který měl skloubit výhody socialismu, o nichž tehdy u nás ještě většina lidí nepochybovala, s výhodami klasické demokracie, kterou už po dvaceti letech velká část obyvatel naopak postrádala. Když v roce 1964 nahradil Chruščova Brežněv, začalo se tvrdit, že přechod od socialismu ke komunismu bude trvat velmi dlouhou dobu, možná i několik století. Husákův režim, si tuto tézi plně osvojil. Říkal občanům: „Komunismu se nedožijete ani vy, ani vaše děti a ani vaši pravnuci. Hleďte si dneška. My vám zajistíme slušnou životní úroveň, a vy se nebudete plést do politiky.“ Ideálem se stal maloburžoazní typ rodiny s omezeným okruhem zájmů a celkem slušnou životní úrovní. Husákovo vedení se spokojovalo s tím, že občané občas vyjádřili s jeho politikou formální souhlas; co si lidé skutečně mysleli, nemělo větší význam. Systém založený v podstatě na sociální korupci nejširších vrstev až do osmdesátých let fungoval bez větších poruch. Změna nastala teprve v důsledku rozkladu celého systému v mezinárodním měřítku. Od přelomu století se postupně začaly objevovat nové pohledy na naše předlistopadové dějiny, které především akcentovaly skutečnost, že komunistický režim trval více než čtyřicet let a i když jeho základní parametry zůstaly nezměněny, prošel za tuto dobu značnými změnami.

PRÁVĚ DNES je 28. října --------------------------------------------- jo, jo v Rakousku si vždycky uvědomím, že to Tatíček pos...l km | 2018-08-21 18:05:20 | Reagovat ---------------------------------------------- Autorita státu je v troskách. Její obnova bude trvat desetiletí Jiří Leschtina Novinář, spolupracovník redakce Foto: Twitter Romana Prymuly Od rozpadu autority k autoritářskému modelu vlády totiž může být mnohem rychlejší sešup, než by se mohlo zdát. 17:00 Důsledky dramatického zhroucení všech tradičních autorit mohou být pro svobodu a demokracii zdrcující. V ponurém čase odpočítávání úderu nejsilnější vlny pandemie, v jejíž intenzitě jsme se propracovali k světovému prvenství, slýcháme nepřetržitě: Důvěra občanů v naši vládu je v troskách. Obávám se, že v troskách je ještě něco podstatnějšího: Autorita státu jako takového a jeho institucí. A jestliže stát ztrácí autoritu, což je jediný prostředek, jak si moc může zajišťovat loajalitu občanů bez použití síly, tak se demokracie ocitá v nejvyšším stupni ohrožení. Od rozpadu autority k autoritářskému modelu vlády totiž může být mnohem rychlejší sešup, než by se mohlo zdát. V ponurém čase odpočítávání úderu nejsilnější vlny pandemie, v jejíž intenzitě jsme se propracovali k světovému prvenství, slýcháme nepřetržitě: Důvěra občanů v naši vládu je v troskách. Obávám se, že v troskách je ještě něco podstatnějšího: Autorita státu jako takového a jeho institucí. V ponurém čase odpočítávání úderu nejsilnější vlny pandemie, v jejíž intenzitě jsme se propracovali k světovému prvenství, slýcháme nepřetržitě: Důvěra občanů v naši vládu je v troskách. Obávám se, že v troskách je ještě něco podstatnějšího: Autorita státu jako takového a jeho institucí. A jestliže stát ztrácí autoritu, což je jediný prostředek, jak si moc může zajišťovat loajalitu občanů bez použití síly, tak se demokracie ocitá v nejvyšším stupni ohrožení. Od rozpadu autority k autoritářskému modelu vlády totiž může být mnohem rychlejší sešup, než by se mohlo zdát. Významným příznakem toho, že autorita státu selhává, je situace, kdy přestávají zabírat racionální argumenty. Tedy právě ten aspekt autority, který německý historik Theodor Mommsen nazýval „více než radou, ale méně než příkazem, radou, kterou nelze dost dobře pominout“.

Obávám se, že v troskách je ještě něco podstatnějšího: Autorita státu jako takového a jeho institucí. ODS a KIAUS na začátku nasadili jasně jak má AUTORITA STÁTU VYPADAT. ZHASNĚTE, ŠPINAVÉ PENÍZE NEEXISTUJÍ - A ČEŠI SE DO TOHO HNED OD ZAČÁTKU ZA PODPORY I VYSTRČILA A NĚMCOVÉ NEKOMPROMYSLNĚ VRHLI

Dění v souvislosti s koronavirovou epidemií sledujeme v online reportáži. Článek Nejdůležitější zprávy - Výzkumný tým Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů BISOP tvoří sedmnáct vědců z Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy a institutu CERGE-EI. Jejich modely uvádějí, že ke zlepšení vývoje epidemie do Vánoc je třeba přísný lockdown, tedy větší uzávěrka společnosti. - Údaje za středu k 18.00: Laboratoře odhalily zatím 8 244 nakažených koronavirem. Hospitalizovaných je 6 624 osob a 962 osob je v těžkém stavu. Nemocnice zaznamenaly za včerejší den nárůst 433 hospitalizací. Do statistik bylo také k dnešnímu dni nově přidáno 83 úmrtí. ------------------------------------------------------------ Máme BON-MOTIKA. . . PROGNOSTIKA Invalidu, kuřáka a zcela mírného alkoholika Mohli jsme mít: Jiří Drahoš (* 20. února 1949 Jablunkov)[3] je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky.[1] V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky.[1] Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola,[4] v němž s ním prohrál po obdržení 48,63 % platných hlasů, tj. 2 701 206 hlasů.[4] V říjnu 2018 byl zvolen senátorem za obvod č. 20 – Praha 4 se ziskem 52,65 %, tj. 20 595 hlasů, již v prvním kole volby.[5] ----------------------------------------------- PRÁVĚ DNES: NE ŽVASTY A POLITIKA ALE VĚDA

Prognostik /římská I. / Václav Klaus Prognostik /římská II. / Miloš Zeman Jaká je PRÁVĚ DNES 28. října 2020 102 výročí republiky PROGNÓZA ??? -------------------------------------------- Už víme: jo, jo v Rakousku si vždycky uvědomím, že to Tatíček pos...l km | 2018-08-21 18:05:20 | Reagovat -------------------------------------------- OK, tak co zítra ?

PRÁVĚ DNES Československé perutě v RAF Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu; o to smutnější je osud a pronásledování těchto vojáků v komunistickém Československu, kterým se doma dostalo uznání až po roce 1989. Celkem československými perutěmi RAF prošlo 2500 mužů. --------------------------------------------------------------------- Přinášíme vizitky všech vyznamenaných, které v den státního svátku 28. října ocenil prezident republiky, člen KSČ 1968 - 1969 ---------------------------------------------------------------------------------- František Chábera (in memoriam) Československý vojenský pilot a válečný stíhač, účastník bojů ve Francii, bitvy o Británii, ofenzívy nad okupovanou Evropou, bojů ve Slovenském národním povstání a bojů o osvobození Československa. Patřil k těm, kteří ve druhé světové válce bojovali za osvobození Československa od počátku války až do vítězného konce. Po roce 1939 ve Velké Británii létal v RAF (312. československá stíhací peruť, později 96. peruť nočních stíhačů). Od roku 1944 sloužil v Sovětském svazu, nejprve jako dobrovolník, později jako velitel 1. letky 1. československé smíšené letecké divize v SSSR. Jeho jméno má ve svém čestném názvu i „tygří“ letka, 221. taktická letka generála Františka Chábery, která aktivně udržuje jeho odkaz a uchovává jeho památku. Oceněn za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Pane Gryci, Vy nejste překvapen ? Že Zeman vyznamenal vojenského historika Stehlíka, jinak též neúspěšného kandidáta ODS a lidovců do Senátu ? Už i Kalouskův blok dostává řády. Za rok řád dostane třeba i sám Kalousek. Zeman to má u pravicových odpůrců stejně marný...

PRÁVĚ DNES Zemřel Sean Connery. Legendárnímu Jamesi Bondovi bylo 90 let ANITA PLASOVÁ, ADAM JUNEK Herec Sean Connery zemřel ve věku 90 let. 13:35 AKTUALIZOVÁNO • 13:53 Držitel Oscara a také tří zlatých Globů byl prvním, kdo ztvárnil agenta 007. Zahrál si ho celkem sedmkrát. „Skotsko navždy.“ Tetování, které si nechal náctiletý Sean Connery udělat, když sloužil v druhé polovině 40. let u královského námořnictva. A držel se ho celý život. Byl hrdým Skotem – dokonce největším žijícím Skotem dle ankety listu The Sunday Herald z roku 2004. To poslední už neplatí. Sir Sean Connery zemřel, jak oznámila rodina. V srpnu ještě stihl oslavit své 90. narozeniny. Mimochodem kořeny byly pro legendárního agenta 007 opravdu důležité. Měl totiž ještě jedno tetování. A ani to nebylo nijak frivolní, jak by se od mladého námořníka dalo čekat. Šlo o prostý nápis „máma a táta“. Jeho matka Euphemia byla uklízečkou a otec Joseph dělníkem v továrně. Sám mladý Connery, tehdy se mu ještě říkalo jeho prvním jménem „Tommy“ po dědečkovi, si pak přivydělával jako mlékař. Díky tomu si ještě dlouho pamatoval velmi dobře jména a spletitost uliček rodného Edinburghu.

A tento snímek bohužel zcela zapadl. Molly Maguires Drama / Historický USA, 1970, Irští horníci toho mají už dost. Pracovat za žebráckou mzdu v nelidských podmínkách by se nelíbilo nikomu. Proto se bouří. Kapitalistická klika však nasazuje do jejich společenství policistu. Hrají: Sean Connery, Richard Harris, Samantha Eggar, Frank Finlay, Anthony Zerbe, Bethel Leslie, Art Lund, Anthony Costello, Philip Bourneuf, Brendan Dillon, Nick Dimitri, Ian Abercrombie, John ČSFD.CZ

„Tommy“ po dědečkovi, si pak přivydělával jako mlékař. kolik Bondyovek viděl zasloužilý soudruh... Jan P říká: Sobota, 31. 10. 2020 v 16:55 a co k tomu říká ?

NEJSMUTNĚJŠÍ ZJIŠTĚNÍ ZASLOUŽILÉHO ANONYMA: Jan P říká: Pondělí, 21. 9. 2020 v 19:04 Jistě, nejsme u policejního výslechu. Bohužel i Vy sám máte strach se upřímně vyjádřit(odpovědět v diskuzi) jako starobní důchodce, neanonymní bloger a diskutér ve ,,svobodných“ poměrech. A to je na tom to nejsmutnější zjištění, pane Gryci.

Aby to nevypadalo, že jsou na světě důležití jen herci. ČT24 Ve věku 92 let zemřel jeden ze zakladatelů české kvantové chemie Rudolf Zahradník. Byl předsedou Akademie věd i mentorem německé kancléřky Merkelové.

O hercích Gryc nepsal. Psal o profesorech a akademicích. Máme BON-MOTIKA. . . PROGNOSTIKA Invalidu, kuřáka a zcela mírného alkoholika ----------------------------------------------------------------------------------- 1. Zdeněk Gryc říká: Středa, 28. 10. 2020 v 20:10 Dění v souvislosti s koronavirovou epidemií sledujeme v online reportáži. Článek Nejdůležitější zprávy – Výzkumný tým Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů BISOP tvoří sedmnáct vědců z Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy a institutu CERGE-EI. Jejich modely uvádějí, že ke zlepšení vývoje epidemie do Vánoc je třeba přísný lockdown, tedy větší uzávěrka společnosti. – Údaje za středu k 18.00: Laboratoře odhalily zatím 8 244 nakažených koronavirem. Hospitalizovaných je 6 624 osob a 962 osob je v těžkém stavu. Nemocnice zaznamenaly za včerejší den nárůst 433 hospitalizací. Do statistik bylo také k dnešnímu dni nově přidáno 83 úmrtí. ———————————————————— Máme BON-MOTIKA. . . PROGNOSTIKA Invalidu, kuřáka a zcela mírného alkoholika Mohli jsme mít: Jiří Drahoš (* 20. února 1949 Jablunkov)[3] je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky.[1] V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky.[1] Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola,[4] v němž s ním prohrál po obdržení 48,63 % platných hlasů, tj. 2 701 206 hlasů.[4] V říjnu 2018 byl zvolen senátorem za obvod č. 20 – Praha 4 se ziskem 52,65 %, tj. 20 595 hlasů, již v prvním kole volby.[5] ———————————————– NE ŽVASTY A POLITIKA ALE VĚDA Jo, abych nezapomněl. ŽVASTY JSOU OD ANONYMA KDO KDY NĚCO UDĚLAL TAK TO GARANTOVAL PODPISEM, jako: Ing. arch. Zdeněk Gryc, který je dost starý na to, aby si zvykal na diskuzi s anonymky ve stokách anonymity. TAKŽE DOBROU NOC A VĚNUJTE SE RODINĚ

CHUDOBA DUCHA A TĚLA NA HRADĚ I V PODHRADÍ Obnažila koronavirová krize také nedostatky v sociálním systému? Určitě tato krize odhalila, že statistiky, ve kterých se Česká republika pravidelně umisťuje jako země s malou relativní chudobou v Evropské unii, tedy jako spíše rovnostářská země, neodpovídají každodenní realitě. V té je nemalá část lidí na pomezí absolutní bídy. Tito lidé s nepravidelným příjmem byli samozřejmě zasaženi jako první, byli zasaženi nejvíce a celá šedá zóna ekonomiky zkolabovala. Tato skupina lidí byla postižena způsobem, který jsme si vůbec nedokázali představit. Krize tak ukázala na to, že tady existuje chudoba, kterou si nechceme přiznat a připustit. Ať už jde o politiky, nebo o širší společnost. A není to jen česká politická otázka, to je celosvětová otázka, jakým způsobem zareagovat na chudobu, která tady byla již před covidem, ale kterou covid ukázal v celé její nahotě. To musí řešit, každá příští vláda, ať už levicová, nebo pravicová, v každé evropské zemi. A pravděpodobně velmi radikálně. NEJLÉPE S KOMUNISTY + BABIŠEM VE VLÁDĚ