Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Realizace feedbacku konzumenta strategických municipálních komunikačních platforem
Zdeněk Geist | 05.09.2021 11:39Protože se nedomnívám, že by Jihlava příliš vzdělávala, pokoušel jsem se přečíst si v zářijových Ježkových očích příspěvek k tomuto tématu. Na stranách 4-5 totiž vyšel pod názvem opačným, tedy že údajně "Jihlava vzdělává (kulturou)!". Vzhledem k podivnému jazyku, jímž byl text sestaven, jsem se - jeho vlastními slovy - pokusil o "realizaci zážitkového čtení".
Zcela chápu, že na hodnotový obsah vzdělání (o němž ostatně v textu není téměř nic) se mohou názory lišit. Možná i na jeho smysl, zaměření, směřování a podobně. Mimo jiné také podle samotného vzdělání vzdělavatelů.
Usuzuji ovšem, že vzdělanosti v tradičním a trvalém smyslu toho slova lze jen velmi obtížně dosáhnout "realizací inovativních projektových aktivit pomocí nástrojů inkubátoru platformy, testovaných novými metodickými postupy s unikátními hodnotami např. know-how a exponátů z oblasti byznysu a komunit, podporovaných externími aktivitami z grantových výzev, a jejich evaluací klíčových kompetencí pro kreativní učení a sebepojetí mladých lidí pro iniciování změny ve veřejné sféře".
Má-li pak ke kulturnímu vzdělání a tzv. klíčovým kompetencím dovést děti kampaň "Jihlava mi není fu©k!", pak nezbývá než podotknout, že pomyslný práh pro ušlechtilou slovní hříčku zůstal v tomto případě tak nízko, jak jen práh zůstat může. Dříve by se takovému počinu v Jihlavě, v níž vzdělaní lidé skutečně žili (a jistě i nyní žijí), řeklo nejspíše: "Chucpe", popř. "Schande". Dnes už z města němčina i jidiš vymizely, česky se - jak ze zmíněného příspěvku radničních JO vidno - hovoří jen okrajově, tedy by tomu odpovídalo světové "Shame on you".
Závěrem: staří Řekové definovali kulturu, potažmo vzdělání jako to, co člověk připojuje ke své přirozenosti. Uvážené tříbení a pěstování způsobu, jak být člověkem. K tomu patří i způsob uvažování a vyjadřování. Název kampaně „Jihlava mi není fu©k!“ i podoba jejího představení tedy vzbuzuje otázku, co z toho je ona „připojená kultura“ a co naopak „přirozenost“.