Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Sdílená solidarita
Zdeněk Geist | 30.10.2021 17:49Nedávné hlasování většiny přítomných senátorů a senátorek umožnilo zvýšení platů politiků, což celkem pochopitelně vzbudilo nejrůznější reakce veřejnosti. Stalo se tak souběžně s každodenními zprávami o tom, že nastávají - z hlediska ekonomických prognóz – časy spíše méně příznivé. Cynik by možná poznamenal, že tím vlastně členové Senátu prokázali patřičný smysl pro realitu, neboť se na onu hospodářsky těžší dobu svým postojem sami předem zodpovědně připravují.
Ale pryč od cynismu. Zmíněné hlasování (a jeho následná obhajoba) proběhlo shodou okolností jen pár dnů před výročím 28. října a s ním spojenými oslavami. Každoročně tak nastala doba pro pomíjivě vzletná slova veřejných činitelů a pořízení nezbytné zásoby fotografií pro ještě nezbytnější sociální sítě. Obvykle se tak děje také u sochy Tomáše G. Masaryka naproti budově jihlavského gymnázia. Odhlédnuvše od skutečnosti, že on sám velkým příznivcem právě tohoto data jako oslavy vzniku samostatného státu nebyl, připomeňme si raději jeho vlastními slovy pár vět k demokracii a „hmotaření“, jak s oblibou shromažďování peněz a majetku nazýval: „Vím, dnes se zásady demokracie často dovozují z materialismu. Materialismus je sice vědecky překonán, ale trvá v přeceňování hmotných podmínek života… Byla by to vůbec divná demokracie, kde by nebylo místa pro mravní iniciativu individuální.“
Možná tedy není zcela od věci vybavit si ve světle výše napsaného jarní iniciativu předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten před pár měsíci navrhoval „sdílenou solidaritu mezi lidmi“. A to za účelem překonání nepříznivých ekonomických důsledků pandemie. Část platu těch, kteří pracovali třeba z domova, často státních úředníků, měla podle jeho návrhu jít ve prospěch finančně postižených spoluobčanů. Jeho svérázná představa se tehdy setkala s prudkými ohlasy a nejrůznější škálou odsudků. Třeba ale právě teď, po senátním hlasování o zvýšení vlastních platů, nastala vhodná doba pro uskutečnění oné „sdílené solidarity“ alespoň v menším měřítku. Ano, ze strany těch, kteří jinak návrhy svého senátního předsedy hlasitě podporují a prosazují. Není to sice tzv. „systémové řešení“, o němž se v politice rádo mluví, zato by mohlo být příkladem v duchu nejen onoho jarního návrhu, ale i Masarykem vzývané mravní iniciativy individuální. A především, pokud by k tomuto kroku své kolegy Miloš Vystrčil třeba i sám vyzval – a umí to! – mohlo by tak být naplněno rčení, že slova nejsou v tomto ohledu odvážnější než činy.