Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz
http://www.vystrcil.cz/
My jsme ta doba. Jací jsme<br>my, taková je doba.
Miloš Vystrčil | 16.11.2021 14:34Marta Kubišová a Jiří Běhounek obdrželi v sobotu 11. listopadu v Horáckém divadle nejvyšší ocenění Kraje Vysočina Kamennou medaili. Slavnostní ceremoniál proběhl již počtrnácté.
Zatímco Marta Kubišová se bohužel nemohla předávání zúčastnit a Kamenná medaile ji bude doručena osobně hejtmanem Vítězslavem Schrekem později, dlouholetý hejtman Vysočiny Jiří Běhounek se ceremoniálu předávání zúčastnil a po dvanácti letech nebyl v roli předávajícího, nýbrž v roli oceněného. Celkem bylo medailemi Kraje Vysočina oceněno 9 osobností, z toho 2 kamennou, 4 skleněnou a 3 dřevěnou medailí.
Jako pamětník jsem se nemohl při předávání ubránit vzpomínkám na začátky vzniku ocenění „krajskými medailemi“ a vůbec na začátky fungování Kraje Vysočina. Když totiž v roce 2000 vznikl Kraj Vysočina, tehdy ještě s názvem Jihlavský kraj, cítili jsme, že kromě přednosti velmi výhodného umístění našeho kraje v rámci České republiky máme zároveň hendikep v tom, že je složen z území pěti okresů, které náležely původně k třem různým krajům.
K Jihočeskému kraji náležel okres Pelhřimov, ke Středočeskému okres Havlíčkův Brod a k Jihomoravskému okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Snažili jsme se tedy také na úrovni zastupitelstva i rady nově vzniklého kraje postupně udělat vše proto, aby náš nový kraj získával postupně společné integrující atributy ve formě například vzniku různých Vysočinu spojujících staveb, ve formě realizace společných akcí nebo přijímání dalších i třeba symbolických kroků.
Tím prvním symbolickým krokem bylo rychlé přejmenování Jihlavského kraje na Vysočinu, později potom ještě z důvodu spíše administrativních na Kraj Vysočina.
Dalšími praktickými kroky byly například masivní plošná podpora zdravotní péče a dopravní infrastruktury na celém území Vysočiny, vznik Fondu Vysočiny nebo schválení Programu rozvoje venkova pro venkovské oblasti apod.
Do kategorie symbolických a zároveň i důležitých motivačních kroků řadím také udělování medailí Kraje Vysočina, ke kterému se později na návrh zastupitele Jana Slámečky přidalo také každoroční udělování Záslužných medailí pro záchranáře.
Osobně považuji za velmi důležité, abychom si dokázali například i prostřednictvím akcí, jako je udělování medailí Kraje Vysočina připomínat, že velké množství zájmů a cílů směřujících k úspěšnému rozvoji Vysočiny máme společných a že je nutné spolupracovat a umět také uznat kvality nebo vysoké pracovní nasazení těch, se kterými nemáme na všechno stejný názor.
Pokud na Vysočině dokážeme hlasitým, dlouhým a společným potleskem ocenit člověka, který byl 12 let hejtmanem našeho kraje, potom to považuji za velmi dobrou zprávu.
Dovolím si tedy skončit připomenutím slov klasika: „My jsme ta doba. Jací jsme my, taková je doba.“