Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.
Klíče. Co je vlastně klíčové?
Zdeněk Geist | 05.12.2021 12:43Miloš Vystrčil na blogu JL aktuálně popisuje oslavu výročí 17. listopadu u skulptury klíčů v Jihlavě. O klíčích píše jako o určitém symbolu k vyprovázení, hledání a nacházení. K sobě samým, k ostatním i k řešení potíží, ty dnešní nevyjímaje.
Význam a odkaz 17. listopadu je samozřejmě věcí názoru, postojů a také životních zkušeností. Ale zamýšlím se nad jeho přímým spojováním s otázkou dneška a politiky. Nechce se mi přijmout tolik sugerovaný pocit, že právě v těchto volbách šlo "o všechno". Miloš Vystrčil oslovuje ty, kteří se politikou zabývají. A právě ti si bezpochyby dobře pamatují, že téměř v každých volbách v minulosti mělo jít tzv. "o všechno". Alespoň to tak bylo mnohými aktéry i komentátory dění často zdůrazňováno. Asi je to svým způsobem přirozené. Člověk prostě většinou žije přítomností, která mu připadá zdaleka nejzásadnější a převratná.
Přitom ovšem ony připomínané klíče vůbec nemusí být jen symbolem současnosti či budoucnosti. Klíče se dají docela vhodně použít i k uzamykání něčeho, co je z minulosti vhodnější před ostatními skrývat.
Téma ve svém příspěvku zároveň autor blogu úzce spojuje s aktuální politickou situací, viditelností ministrů končících a očekáváním výkonu od těch nastupujících. Lze jistě polemizovat o tom, nakolik se tzv. "viditelnost" , která se dnes stala v politice heslem doby, překrývá s užitečností jedince v zastávané funkci. Právě ta by měla být onou kýženou maximou veřejné služby, jíž politika je (či by měla být). Jinak totiž i tolik vzývaná viditelnost může leckdy zakrývat nedostatek obsahu a někdy i vést spíše k posměchu. Příkladů známe nemálo.
Politiku sleduji přibližně třicet let. Pro mě byly listopadové změny roku 1989 především nadějí, že na naše životy už vláda (vlády) a strana (strany) zásadní vliv mít nebudou a mít nemají. Že k demokracii bezpochyby patří, že je možné a třeba i vhodné se v nich podle světonázoru a ideového zakotvení účastnit. Ale že není žádoucí je vzývat a očekávat od nich ráj na zemi.
Že jedinec ve svobodné společnosti, opírající se o neměnný a pevný vnitřní hodnotový postoj, nebude vychýlen ve své životní cestě podle toho, jak momentálně dopadnou volby. Vlády - kromě totalitních - mohou jeho život usnadnit či znesnadnit, ale nikoliv determinovat.
Být politikou uhranut a vnímat jejím prizmatem veškerý život, může snadno svádět přesně k tomu, od čeho se chtěla, předpokládám, alespoň část veřejnosti po Listopadu osvobodit.
A propos, v sousedním Německu, stiženém koronovirem obdobně těžce, se konaly letošní parlamentní volby ještě o něco dříve než u nás. Nově konstituovaná koalice již měsíce projednává podrobnosti své budoucí vlády a země je přitom i v tomto těžkém období přechodně spravována dosluhující vládou bez věčných "politických" emocí, spěchu a navozovaného pocitu "že když ne teď, tak nikdy", jako jsme tomu nechtěnými svědky u nás.