Jaroslav Němec
Absolvent ČVUT v Praze, fakulta strojní, po znovuotevření Dělnického domu v Jihlavě krátce vedoucí kultury, teď OSVČ.
Moje činnost v Dělnickém domě
Jaroslav Němec | 17.01.2013 12:50Jsem již unaven čtením a posloucháním polemik na téma amnestie a presidentská volba. Vím, že hlas lidu má svoji váhu (a moje je značná…), ale nejsem politik ani právník, tak se budu věnovat tématům, které jsou mi bližší. Možná si některý čtenář vzpomene, že moji tvář již někde viděl. Ve svém krátkém představení píši, že jsem se věnoval po znovuotevření Dělnického domu kultuře v letech 2007 - 2009. Rád bych napsal něco málo o tomto významném období života mého. Jako jihlavský patriot si pamatuji různé akce – koncerty, výstavy, plesy, zábavy apod. z dob mého „dětství“, které se v Dělňáku odehrávaly. V té době by mne nikdy nenapadlo, že v dalším dějství života tohoto domu to půjde ruku v ruce s mojí maličkostí. Asi rok po znovuotevření zrekonstruovaného Dělnického domu jsem byl osloven zástupcem tehdejšího majitele domu (Ing. Jana Konicara) a byla mi nabídnuta možnost seberealizace na poli kulturním jako kulturní referent. Na podmínkách mého působení jsme se dohodli s tehdejšími provozovateli Dělňáku pány Oldřichem Bakusem a Petrem Altrichterem. Přiznám se, že jsem z počátku neměl valné představy o tom, „do čeho lezu“, ale měl jsem do toho chuť a patřičný zápal. Ve velmi krátkém období jsem získal celkem slušné kontakty na manažery a zástupce různých hudebních skupin. Byl jsem nadšený a ve své naivitě jsem se těšil na to, jak se Jihlava bude otřásat v základech při koncertech těch nejvěhlasnějších skupin našich i zahraničních. Když dokázala taková Polná úspěšně realizovat koncert např. britské rockové legendy Jethro Tull, tak proč bych to nedokázal já? Pozapomněl jsem ale na jednu dosti podstatnou část mých „snů“. Byly to peníze a nemalé. Za koncert průměrné české skupiny, která je „na výsluní“ a občas ji hrají multimédia zaplatí objednatel částku běžně pěticifernou a u těch nejžádanějších mnohem vyšší. Protože jsme toto nebyli schopni ufinancovat z výnosů činnosti Dělnického domu, oslovil jsem rozhodující republikové, krajské i okresní sponzory a se zlou jsem se potázal. Město Jihlava poskytlo Dělnickému domu rok před mým nástupem dosti vysokou dotaci „na rozjezd“, ale to bylo pryč a bylo to o jiných lidech. Nu co, sen jsem odložil a hleděl kupředu. Mým nejbližším úkolem na poli kulturním bylo vyprodat plesovou sezonu. Jedná se o období mezi 1. lednem až 31. březnem. Tato sezona se začíná vyprodávat min. 10 měsíců předem. Oslovil jsem vedení všech jihlavských škol s nabídkou uspořádání plesu, dále jsem kontaktoval i vedení významných jihlavských firem a sportovních klubů za obdobným účelem. Nebylo to snadné, v době uzavření Dělňáku měl monopol na plesy „Odborák“ a má i větší kapacitu. Podařilo se nám plesovou sezonu naplnit téměř stoprocentně – bylo nutné obsazovat pátky i soboty. Naši páni provozovatelé nasadili rozumnou a akceptovatelnou cenu za pronájem. O mých krátko i dlouhodobých úkolech jsem rokoval s různými lidmi. Při rozmluvě s vedením Klubu důchodců jsem přišel na zajímavou myšlenku. Prý se v Jihlavě pro důchodce nic moc nedělá a na poli kulturním už vůbec nic. Po dohodě s provozovateli jsem oslovil hudební skupinu Trnová růže (tehdy na jihlavsku působící) a po dohodě o honoráři jsme zahájili akci „Nedělní odpolední čaje“, vstupné bylo pouhých 25,= Kč. Pustili jsme se do toho 2. září 2007 od 15. do 19. hodin. Přestože jsme akci marketingově nikterak nepodcenili – včas jsme vyvěsili i rozdali spoustu letáků, výsledek byl žalostný. Snad proto, že byl čas „agrotechnických lhůt“, snad proto, že se málokdo na odpoledne cítil dostatečně fit po nedělní huse, bylo nás tam vždycky tak „na mariáš“. Páni provozovatelé akci dotovali z výnosů Dělnického domu a vydrželi jsme to až do prosince 2007. Poslední akcí by Mikulášská zábava, která se konala 1. prosince 2007. Na tu se dostavilo asi 150 hostů. Usoudili jsme, že chybu jsme udělali zřejmě my stanovením nevhodného termínu na nedělní odpoledne. Já si ale vzpomínám z dob mého mládí na krásné nedělní odpolední čaje v Odboráku, kdy k nám dojížděl z Prahy dnešní významný hudební kritik Jaromír Tůma a hrával nám nejnovější hity – bylo vždy „narváno“. Z toho neúspěchu mně bylo moc smutno. Přidělal jsem si s touto akcí jen starosti a nedělní odpolední šichtu pro sebe a pro obsluhující. Po ukončení plesové sezony 2007 – 2008 bývá v těchto domech pusto a prázdno. Pouze taneční pana Josefa Málka každý týden probouzely „duchy“ Dělnického domu. Rok s rokem se sešel a vyprodávala se další plesová sezona. Sem tam nějaký pronájem na firemní akci, sem tam koncert. Od začátku roku 2009 už beze mne. Přestal jsem to tam mít rád. Vyhořel jsem…