Zdeněk Gryc

Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

KOMENTÁŘ

vložený do blogu.

Vážený pane Beran,

Několikrát jsem zde napsal, že píši

podobně, jako píše profesor Šlapeta:

„ z mého pohledu“.

Váš pohled je jiný, ale to neznamená,  

že musíme  a nepoužíváme, politické technologie a

„lidové slovesnosti“na úrovni Berky, Blade + „čtenář“.

Česky řečeno, sprostot  a argumentace,

kterou čtenář Jihlavských listů bez uvozovek a souvislostí nepochopí,

a dá třeba i anonymu za pravdu. 

Což je smysl jeho očerňování autora - podle Slonkové:

„ Nic moc k tomu co autor napsal, pomluv nejlépe anonymně,  

jeho osobu“

Napíši o hrůzách při  osvobozování Tetčic.   

Berka si najede nějaký článek, jehož autor úvodem uvede že Rudá armáda při osvobozování v prostoru Tetčice – Rosice opravdu,

ale opravdu ne-znásilňovala.  Pak teprve začne technický popis bojů a událostí.

Berka nalistuje materiály STB a začne hanobit Oldřicha Háje.

Blade vytrhne věci z kontextu záměrně si určitých věcí nevšímá.                       

Napíše,  že v panelácích z katalogů, které jsme dostali jako podklady a mantinely  je možno poslouchat rádio  od sousedů.

Také tam vloží,  že ZG  v Agroprojektu  soukromým zemědělcům rekvíroval koně.

Jistě,  paní Drnková v bytě pod námi ráno, kdysi přišla a žádala, abych ztlumil televizi.

/ Souvisí to i s tím,  co napsala 4.1.2022. MuDr. Ivana Horáková do Ambulantní zprávy foniatrie/.

Ne nadarmo,  ale v souivislosti s diktátem technologa dodavatele PS,  

architekti označovali paneláky „Chruščovky“.          

Náš technický náměstek ve Stavoprojektu Brno, architekt Krejza,

při podobných debatách chvíli mlčel a pak řekl:

„Pochopte, já jsem z té Aurory nevystřelil“.

--------------------

Rokle Garni, Arménie

V arménské provincii Kotajk se nachází rokle Garni, dramaticky tvarovaný horský sráz protkaný skalními čedičovými útvary, vodními toky a turistickými stezkami. Tato oblast, která vyniká svou přírodní krásou, přitahuje turisty, místní i geology. Krajinou vede celá řada značených turistických stezek, po nichž lze snadno sejít dolů k řece Goght, která touto roklí protéká.

Dneska ráno otevřeme  počítač a vidíme tam krásný obrázek viz.text shora.

Bývalí  sokolové,  skauti,  vodáci,   surfaři,  lyžaři, cyklisté, turisté a architekti,  

kteří se snaží krajinu  a architekturu zaznamenat nikoliv v blogu a na fotografii,

ale i v bloku,  za použití tužky a akvarelových barev.

Celý  produktivní život, „nás narozených v roce 1934“, jsme čekali na možnost cestovat a vidět.

Protektorát, matka pro modlila, za svého bratra, vězně Čeňka Janíka, 

pro kterého si hned po „osvobození“, přišlo komando NKVD. 

Popsal jsem to jinde, a vložil text kádrováka na moji matku:

„ náboženský fanatik“,

z mého posudku se „začerněným autorem“

uloženém tehdy na Vojenské správě v Jihlavě.

Naše vysvědčení z primy je za první pololetí v němčině. 

Náš index  na FA, má jako první dva předměty, marxismus-leninismus a ruštinu. 

Náš oblíbený šéf ateliéru, profesor Rozehnal byl odsouzen k čtyřletému žaláři.

Havel  od-seděl  pět let.

Kdysi přišel do Stavoprojektu gruzínský architekt,  památkář,

Thomas Gersamia,  který aspiroval na vysoký post, možná i ministra. Věnoval jsem se mu hodně, celé dny i po pracovní době.

On se mi pokusil vysvětlit, že není Rus.

S humorem se zmínil, že v době

„když jsme ještě viseli na stromech“,

 oni už měli křesťanskou  architekturu. 

Václav Havel,  nebyl možná ani tak ovlivněn svými rodiči,  

jako svým dědou Hugo Vavrečkem. 

Najdeme ho spolu s Corbisiérem,  Baťou a profesorem Fuchsem v knize, kterou nedávno vydal profesor Šlapeta o Zlínu.

Byl ovlivněn nejenom artefakty habánů,  ale i jejich náboženskou filozofií. 

Na mého dědu valašského voliče TGM,  dost zapůsobilo vnímání 

pánbíčka  očima TGM. 

Snad se dá pochopit, že architekt nedělá vše sám, bylo by to  fouňovství. 

Potřebuje nejen prkno, ale i atelier se specialisty.

Také je nutno pochopit,  že navrhnout sídliště, třeba Březinky, Královský vršek, nebo sídliště Kollárova,  trvalo léta a podílelo se na něm spousta kolaborantů.

Platí, že architektura je obrazem doby.

Také nějaký rok trvalo realizovat interiéry kostela v Dlouhé Brtnici a Pavlově. 

Faráři Hroznatovi-Opravilovi, jsem se na úvod přiznal, že s mou víru

„to za moc nestojí“.

On se jenom usmál, říkal počkejte, vy na to přijdete.

Zatím mi nebylo tak zle jako Grossovi.

K 80 výročí nemocnice Nové Město vyšla publikace,

kde se něco dovíme řádových sestrách.

Také o  nemocniční kapli a o tom jak bylo s jejími artefakty za totáče naloženo.

Sv. Ján na mostě Březinek nebyl „jedináček“.

Podobně bylo naloženo s monumentální malbou Procházky na právnické fakultě,  

na jejímž pozadí  jsme promovali. 

Týká se to také bust TGM,  stejně jako sokolů  a skautů.

Úpěli jsme jako národ za Rakouska-Uherska? 

Karla Havlíčka Borovského  odvezli do Brixenu, aby ho umlčeli.

S Havlem si poradili za totáče jinak.

Nedávno navštívila Litevská televize dceru profesora Rozehnala

a natočila jeho Story. 

Dneska, tak jako včera, to není  lehké pro Finy, Poláky a Ukrajince,  

mít za souseda pokračovatele idejí  Lenina a Stalina.

Nás se to týkalo na anektované Podkarpatské Ukrajině.

Včera jsme viděli v telce: Světové války (1/6)

Nová generace vůdců. Dokumentární cyklus USA.Opakování 12.1./ČT2.

Osobnosti, které směrovaly dějiny v období od první do druhé světové války.

Jistě to není pohled pana Berana, ale spíše ZG.

Byl to skvělý trik od Němců,  zabalit Lenina do vlaku a poslat do Ruska.

Vykrýt si záda a vrhnout se s plnou silou na Západní Evropu.

Hitlerovi se podařil obdobný trik, zahnat Angličany

za vodní,  hradební příkop Evropy.

Pak se s takto vykrytými zády na západě,  se obrátit na východ.

Generál Patton je symbolická postava nejenom pro  USA,

které se zdráhaly vstoupit do 1 i 2. světové války.

Kdyby lišák Stalin neoklamal západ, tak jeho tanky nemusely být jenom v Plzni,

ale možná i v Jihlavě.

Bohužel to dopadlo tak, že Zdeněk Gryc,

koukal ze svého bytu v panelovém domě,

navrženém žákem profesora Rozehnala,

jmenovcem a spolužákem Zdeňkem Petrů,  

v srpnu 1968 na ruské tanky na poli pod Pístovem.

---------------------------------------

Pozn. Na fotografii z ‎úterý ‎28. ‎prosince ‎2021, ‏‎16:05:56

je v interiéru átriáku Evy Rozehnalové návštěva,

žena architekta Zdeňka Petů,

která přinesla ukázat nedávno vydanou knihu s věnováním svého bratra Kodeta .

Cyril Vojtěch Kodet OCarm Th.D. (* 20. května 1956, Malý Beranov) je český římskokatolický kněz, teolog, generální delegát Karmelitánského řádu v České republice. Po absolvování sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze.

------------------------------

Ať již tak nebo tak, važme si dnešního,  studeného, leč krásného dne.

Myslím, že nikdo mimo pana Berana nebude číst paměti primánka

s česko-německým vysvědčením.

Myslím,  že nikdo neuvěří co to bylo, když položil na rýsovací prkno krejon,

aby jste zvedl telefon, přepnutý telefonistkou ve Stavoprojektu.

Anonym požádal, aby jste přišel do horního patra jihlavské policie,

kde byly kanceláře STB.

Také těžko pochopí blekotání, kterým jste se snažil odmítnout nabídku na spolupráci,

stejně jako nabídku ředitele projednanou na  ZV KSČ na vstup do KSČ.

Paní, která mi ho presentovala Mafková – Stelzigová je stále dosti elegantní. Podobně jak architekt Zdeněk Baueršíma,

který měl stejného JuDr. na STB a hodně pamatuje.

S pozdravem a omluvou za Text-šprechy Zdeněk Gryc.