Miloš Vystrčil

Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz

http://www.vystrcil.cz/

Dávat a brát

V uplynulém týdnu ve čtvrtek jsem měl možnost se zúčastnit předávání Čestného občanství a Cen města Jihlavy a Rady města Jihlavy. Byli ocenění skvělí lidé. Hokejista Jiří Holík, o naši paměť pečující Marie Bohuňovská, dlouhodobě úspěšně podnikající a o jiné se starající Rostislav Dvořák, kulturní scénu kultivující Jiří Varhaník a nezištně pomoci a ochraně napomáhající Marek Zemín.

V sobotu jsem se potom zúčastnil jubilejního desátého setkání rodáků v Dušejově a opět jsem mluvil s lidmi, kteří mnoho svého volného času věnovali přípravě krásné akce pro své rodáky a sousedy.
A již tento čtvrtek se tradičně zúčastním slavnostního udílení Záslužných medailí Kraje Vysočina v Horáckém divadle lidem, kteří významně přispěli k naší bezpečnosti a k fungování našeho integrovaného záchranného systému. Udílení Záslužných medailí Kraje Vysočina se vůbec poprvé zúčastní český prezident Petr Pavel.

Od čtvrtka do čtvrtka, tedy v osmi dnech jsem ne úplně namátkou vybral tři události. Každá z nich je trochu jiná, ale v jedné věci si jsou podobné. Ocenění města Jihlavy, organizátoři rodáků v Dušejově i medailisté ze Záslužných medailí Kraje Vysočina jsou lidé, kteří ostatním přinášejí pro život důležité radost, pohodu, příjemné zážitky, poučení z minulosti, ochranu majetků, zdraví a životů apod.

Jsem přesvědčen, že právě v dnešní době je ochota udělat něco pro druhé nebo druhé za jejich práci ocenit velmi důležitá. Když jsem byl v neděli na terezínské tryzně, tak několikrát ve vystoupení řečníků zaznělo, že pro náš spokojený život je nutné, abychom dokázali kromě svých zájmů a potřeb také napomáhat naplňování zájmů a potřeb těch okolo nás. Dlouhodobě totiž platí, že jedině společenství, ve kterém jsou lidé schopni nalézt rovnováhu mezi tím, co si berou a co dostávají a mezi tím, co dávají nebo konají pro své okolí, má šanci na dlouhodobou prosperitu a spokojený život.

V poslední době slýchávám, že jsme společností spíše sobeckou složenou z jedinců, kteří upřednostňují své zájmy a svůj prospěch ve smyslu vět: „Sami máme málo“ nebo „Šetřit nebo třeba stavět můžete, ale nesmí se to nijak dotknout mé peněženky nebo obecně mého dvorku.“

Mé zkušenosti opřené o konkrétní příklady z Jihlavy nebo z Dušejova jsou jiné. Samozřejmě nikdy to nebude ideální a vždy se jako o první budeme strachovat o své nejbližší. To však neznamená, že si neumíme pomoci a navzájem se podpořit a ocenit. Díky proto všem, kteří se snaží vyváženě brát a dávat. A skutečně velké poděkování těm, kteří dokáží více dávat než brát.