Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.
Ukrajinský deník, díl 5.
Miroslav Tomanec, Ing., MBA | 24.05.2023 20:37Další z příběhů obyčejných lidí v týlu fronty tam.
Denis.
Mechaniky už známe z minulé cesty. A z debat o Banderovi a Pravém sektoru. Je to parta většinou vysokoškoláků, co za války přerušili studia a co ke svému živobytí v běžné autodílně opravují zvláště vojenské sanitky a vyrábějí bojová vozidla pro dobrovolníky. No ... vyrábějí je trochu silný výraz. Na teréňák s korbou prostě připevní lehké dělo nebo kulomet a trochu ho opanceřují ...
Teď jsme se potkali s Denisem. Jejich hlavou, organizátorem, manažerem. Energický chlapík s dobrou angličtinou, pracuje jako právník, ve volných chvilkách rád dělá se dřevem. Truhlaří a řezbaří. Vcelku běžné věci, podobných lidí je tady spousta. Jenomže.
Denis je slepý. Nevidí vůbec nic. Už deset let. O zrak přicházel postupně, vlivem těžké, nevyléčitelné nemoci mu bylo každý den souzeno méně a méně vidět z našeho krásného světa. A loučit se s pohledy na malého synka, dnes na prahu puberty... Přesto mu to nezabrání zapojit se do fronty v týlu. S obdivem hledím na toho statečného člověka a marně v něm hledám známky zatrpklosti nebo zoufalství, jak bych čekal u takové tragédie. Ani náznakem.
Jeho očima dnes vidí jeho statečná žena, která zajistí, napíše, vykomunikuje, co Denis vymyslí a propojí. Protože takovýchto part má několik. Mimo jiné postupně vybaví ty jejich chudé dílny. Pomáhat tady ale je těžké - tito skromní lidé se řídí heslem - my jsme jenom zázemí, jinde to potřebují mnohem více. Proto jsme dovezli jenom silné kvalitní aku šroubováky/vrtačky a brusky, kterých je tady nedostatek a jsou drahé, v hodnotě asi 15 tisíc. A drobnosti k tomu. Peníze hrdě odmítli... Pomozte takto i jinde, říkají.
……….
Viktoria...
...je maminka dvou malých holčiček (4 a 6 let), místní protikorupční aktivistka a manželka statečného bojovníka Ženi v první linii u Chersonu. Nepředstavitelná úzkost - ukládat každý den ke spánku tak malé, ještě netušící děti, a myslet na to, jestli tatínek jejich ještě v pořádku je. Naštěstí jeho malé jednotce se zranění jako zázrakem vyhýbá, s jedinou výjimkou. Střela proletěla místem, kde Žeňa ještě před chvíli stál a utrhla jeho veliteli kus ramene...
Žeňa před lety začal studovat vojenskou akademii v Charkově. Po dvou ročnících si ale uvědomil, že ten dril a potřeba kázně pro něho není a začal se naplno věnovat svému koníčku - programování. Pár let mu stačilo, aby vybudoval až tak úspěšnou firmu, že vyhrál tendr na jednu z největších státních zakázek v tomto oboru - ukrajinský volební systém. Protože smýšlí stejně evropsky jako jeho žena a protože si jejich protikorupční organizace už získala značné renomé a obavy u oligarchů, dali si všichni sakra pozor, aby vše bylo úplně čisté. Oni sami, konkurenti i organizátoři. Jsme s Viktorií domluvení, že až přijedu příště, tak že se na konkrétní případy, které rozkrývají, spolu podíváme. Prostě noví Ukrajinci. Naděje.
Teď jde ale všechno stranou. Viktoria a Žeňa si dobře uvědomují, že pokud se jejich země neubrání, tak o takovýchto aktivitách, svobodném podnikání a jejich touze po nové, spravedlivé Ukrajině se jim může jenom zdát. Když russáci přepadli Krym v roce 2014, všeho nechal a jako dobrovolník jezdil celý rok s tankem. Dnes stejně, bojuje už od samého začátku ale armáda využívá jeho specializaci - má jako ajťák na starosti průzkumný dron. Tyhle 3 malé krabičky silných nabíjecích baterek, které jsme přivezli a které na jeho provoz potřebuje, přišly na 7.000,- a je jich trvalý nedostatek...
Samozřejmě, ještě jsme k tomu přidali něco zdravotnického materiálu, který jsme přivezli od hodných lidí u nás. Hlavně škrtidla na zastavení krve,zde jim říkají tak zajímavě... turniket. Nu věřme, že je nebudou potřebovat...