Miloš Vystrčil

Narozen v roce 1960 v Dačicích, od narození žije v Telči. Na podzim roku 2010 zvolen senátorem obvodu 52 - Jihlava. Od roku 2020 je předsedou českého Senátu. www.vystrcil.cz

http://www.vystrcil.cz/

Schůzka u prezidenta, ústavní soudci

V minulém týdnu ve středu 31. května se konala brzy dopoledne první schůzka nejvyšších ústavních činitelů, kterou svolal poprvé nedávno zvolený prezident Petr Pavel. Schůzky se po více než třech letech zúčastnili všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé prezident Petr Pavel, předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, premiér Petr Fiala, předseda Senátu Miloš Vystrčil a jako host ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Možná může být zajímavé, že ze všech účastníků středeční schůzky, jsem se té, která se konala naposledy za účasti všech čtyř nejvyšších ústavních před více než třemi roky 11. 3. 2020, účastnil pouze já a nemám na ni úplně nejlepší vzpomínky.

Projednávali jsme tam totiž tehdy mimo jiné i nestandardní chování čínské ambasády ve vztahu k mému zesnulému předchůdci předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. Další vývoj situace byl takový, že jsem přestal být prezidentem Milošem Zemanem na další schůzky nejvyšších ústavních činitelů jako předseda Senátu zván.

Jsem rád, že po volbě Petra Pavla prezidentem se situace zásadně změnila. Naše první schůzka se konala v plném složení, proběhla ve velmi pracovní a zároveň příjemné atmosféře. Věřím, že budeme schopni všichni spolupracovat a normálně komunikovat. Považuji totiž za naši povinnost plnit své pracovní úkoly vyplývající z našich rolí a pozic a mezi tyto úkoly rozhodně patří pro Česko a jeho občany prospěšná koordinace naší činnosti.

Následně po skončení schůzky na Hradě jsme shodou okolností s panem prezidentem dopoledne nadále pokračovali ve společném programu. Prezident Petr Pavel se zúčastnil zahájení projednávání bodu v Senátu, jehož obsahem bylo představení a vyslovení souhlasu či nesouhlasu s žádostí prezidenta o souhlas se jmenováním ústavních soudců.

Přestože o projednávání souhlasu se jmenováním ústavních soudců bylo napsáno mnohé, považuji za nutné se k celému projednávání alespoň krátce vyjádřit.

Ve svém vystoupení v Senátu jsem zkráceně napsáno sdělil následující:

1. Rolí senátorek a senátorů je při vyslovení souhlasu či nesouhlasu se jmenováním posuzovat v nejširším slova smyslu charakter (morálka, světonázor, pevnost postojů, …) a erudici (odbornost, znalosti) kandidátů a nikoliv do posouzení započítávat, jak probíhal vlastní výběr (nominace) kandidátů.
2. Rolí prezidenta a jeho kanceláře je žádat o souhlas a nikoliv přesvědčovat, že není třeba již nad navrženými kandidáty přemýšlet a posuzovat jejich kvality, neboť je dle jejich názoru přeci zřejmé, že kandidáti museli být vybráni dobře. Není možné relativizovat právo senátorek a senátorů kandidáty nezávisle posoudit.
3. Není fér bez důkazů vyslovovat přesvědčení o snaze Senátu bojovat s prezidentem nebo se mu dokonce mstít. Ničemu to nepřispívá a nikomu to nepomáhá. Snahu za vším vidět za každou cenu souboj, střet, nepřátelství, mstu apod. byla vůči projevům a počínání naprosté většiny senátorek a senátorů velmi urážející a nefér.
   Jednoznačně takový přístup odmítám, a pokud se tak děje, je nutné, aby ti, kdo kritizuji, předložili důkazy, nikoliv spekulace, domněnky nebo zbožná přání. Nepomáhá to ani atmosféře ve společnosti, naopak ji to škodí. Mrzí mě, že jsem ze strany některých (nejen médií) preferenci tohoto přístupu cítil.
   Charakter debaty v Senátu potom jasně ukázal, že hledači senzací a sporů neměli pravdu. Debata byla férová, tvrdá a otevřená. Senát však velmi důstojně ve své roli obstál a to, co posuzoval a podle čeho se v naprosté většině senátoři rozhodovali, byl charakter a erudice soudců. Výsledkem byl souhlas se všemi navrženými. Ze 77 hlasů získala Daniela Zemanová 59 hlasů, Josef Baxa 63 hlasů a Jan Winter 64 hlasů.
   Osobně to vnímám tak, že přístupem k vyslovení souhlasu prezidenta republiky ke jmenování ústavních soudců Senát opět dokázal, že je tělesem svobodným, nezávislým a demokratickým.
   Vůbec to neznamená, že s prezidentem se musí Senát vždy shodnout, ale důvodem neshody nikdy nesmí být souboj nebo msta, ale rozdílný názor na kvalitu navržených. Tentokrát senátorky a senátoři názor pana prezidenta na to, že navrhuje kvalitní kandidáty potvrdili. Jsem přesvědčen, že to v naprosté většině udělali bez ohledu na to, zda jim je nebo není pan prezident sympatický. A věřím, že tomu tak bude i v budoucnu.