Hana Hajnová

Telčská patriotka, povoláním projektová manažerka, máma, ve volném čase kapitánka dračí lodi, dobrovolnice a nadšená hráčka kroketu. Od listopadu 2020 statutární náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina.

Jak obnovit důvěru v obnovitelné zdroje

Po letech relativního klidu na českém energetickém trhu, přišla doba nevídaně turbulentní a přinesla s sebou mj. potřebu se začít mnohem intenzivněji věnovat opět otázce rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Výroba energie z fosilních paliv jako je uhlí se stává drahou a neudržitelnou, sázka na plyn jako možnost pozvolného přechodu nevyšla a výstavba nových jaderných zdrojů je běh na dlouhou trať. Obnovitelné zdroje mohou být rychlým a dostupným řešením, když k nim dobře přistoupíme. Nicméně v českém prostředí je to výzva. Na rozdíl od okolních států tady v posledních letech žádné instalace postupně nepřibývaly, nepřipravovala se na to distribuční síť, nezvykali si na to lidé. Vše teď musíme zvládnout v relativně krátkém čase a opravných pokusů moc nemáme.

Na konferenci s názvem “Obnovitelné zdroje energie”, kterou jsem uspořádala na krajském úřadě v Jihlavě pro zástupce obcí, zazněla celá řada zajímavých informací, na kterých proces rozvoje těchto zdrojů stojí. Koncepce rozvoje a umisťování obnovitelných zdrojů se tvoří na úrovni ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu. Náměstkyně ministra životního prostředí Eva Volfová mj. prezentovala cíl pro celou ČR v podobě výstavby 200-400 větrných elektráren a umístění solárních panelů na plochu 62 km2 do roku 2030 pro posílení energetického výrobního mixu v republice.  Část těchto zdrojů by mohla být koncentrována v akceleračních zónách, pro jejichž stanovení se hledá tzv. bezkonfliktní území (bez různých limitů ochrany přírody a krajiny, půdy nejvyšší bonity, letových koridorů apod.). V těchto zónách by měl být pro OZE rychlejší povolovací proces, mimo tato území je bude možné umisťovat dle standardních procesů, nicméně je důležité poznamenat, že v obou případech se počítá s procesem posuzování vlivu na životní prostředí. 

První legislativní vlaštovka v podobě tzv. Lex OZE I přinesla novinku v podobě zařazení výroben elektrické energie nad 1 MW z obnovitelných zdrojů do veřejné technické infrastruktury. V praxi to znamená, že umístění takových obnovitelných zdrojů je možné v zastavitelném území v ploše s funkčním využitím výroba apod. nebo technická infrastruktura. Nově je pak možné umístění i v nezastavěném území po splnění dalších podmínek – těmi jsou soulad s územním plánem obce a Zásadami územního rozvoje, soulad s charakterem území a potvrzení orgánu územního plánování. Naopak malé instalace do 50kW již nepotřebují licenci a měly by tak více zpřístupnit např. solární panely pro běžné domácnosti. 

Závěrem zaznělo pro obce doporučení dobře zvažovat nabídky investorů a dávat si pozor zejména na podmínky předjímající budoucí rozhodování samosprávných orgánů, snažit se dohodnout s obcemi na sousedních katastrech a také zkontrolovat obecní územně plánovací dokumentace, které jsou pro obce po Lex OZE I tím nástrojem, se kterým mohou pracovat. A v neposlední řadě představují obnovitelné zdroje velmi zajímavou příležitost pro projekty komunitní energetiky. Ale o tom zase někdy příště.