Ján Lauko

Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Pozor na to, co myslíme a cítíme. Stane se to realitou!

S nepochopením a smutkem hledí bytosti, které tkají náš osud, na neutěšený vnitřní stav lidstva, reprezentující jeho chtění. Na základě něj jsou totiž nuceni tkát lidem osud, plný neštěstí.

S nepochopením a smutkem hledí tkalci osudu na duchovní spánek lidstva a na jeho odtržení od harmonického života ve stvoření, žitého v souladu s přírodou a s přírodními bytostmi. Žitého v souladu s lidským svědomím a cítěním. Žitého v souladu s poznáním pravého smyslu života a v souladu s Vůlí Stvořitele.

Od tohoto všeho jsou dnešní lidé vnitřně i navenek na míle vzdáleni, a na základě tohoto jejich nesprávného vnitřního nastavení osobnosti pro ně tkalci osudu nemohou tkát nic jiného, než neštěstí. Již to formují v jemnější úrovni v okolí každého jednotlivce, aby se to nakonec projevilo i čistě fyzicky a hmotně.

Nebude před tím úniku! Ani kdyby se někdo chtěl skrýt až na kraji světa, v nějaké neobydlené oblasti, nebo kdyby zalezl do atomového krytu, úplně všude nás najde náš vlastní vnitřek, který se pro nás stane realitou a prožívanou skutečností. Co jsme si vnitřně nachystali, to na nás nakonec zvenčí dolehne.

Avšak za všechno to trpké, co je pod tlakem Světla již nachystáno a zanedlouho se projeví, budou lidé obviňovat druhé. Lidé nebudou chtít pochopit, že vnější prožívání, které se jich bude bolestně dotýkat, je důsledkem jejich vlastního vnitřního stavu, projevujícího se absolutním omylem v chápání smyslu života. Že je to zákonitým důsledkem jejich vlastního odklonu od Vůle Stvořitele i od svého citu a svědomí.

Neschopnost chápat tyto skutečnosti a jejich podceňování bude lidem přinášet stále těžší a těžší prožívání. Budou na nich stále více doléhat a v nepochopení, o co tu vlastně jde, to bude v lidech vzbuzovat hněv a hrubé jednání vůči jiným. Budou soudit, pronásledovat a obviňovat bližní, že oni za to mohou.

Lidé nebudou chtít za žádnou cenu pochopit, že jejich prožívání nespokojenosti, bolesti, zmaru a deziluze je jen důsledkem vnitřního stavu jejich samotných. Že tlak Světla a ruce tkalců osudu přinášejí do prožívání každého člověka zákonité zrcadlení jeho vlastního vnitřního stavu.

Tímto způsobem se miliony lidí dostanou do bludného kolotoče negativního myšlenkového stereotypu. Ten jim bude v zrcadlení jejich vlastního nitra přinášet stále těžší a těžší prožívání, což bude vyvolávat nárůst hněvu a obviňování jiných. Takovýto vnitřní postoj však bude přinášet další negativní prožívání a bludný kruh otáčející se negativity bude stále pokračovat. A to buď do té doby, dokud to osobnost člověka úplně nezničí, nebo do té doby, dokud se člověk nevzpamatuje, neuvědomí si tyto skutečnosti a nevystoupí ze smrtícího bludného kruhu negativity.

Pochopit, že jsme uvízli v pasti svého vlastního, nesprávného způsobu myšlení a nesprávného přístupu ke světu, a dostat se ven z této pasti nebude tak snadné, protože negativní myšlenková schémata se nás budou stále snažit stahovat k sobě. Kdo se bude chtít z toho vymanit, bude to od něj vyžadovat těžký vnitřní zápas. Bude to vyžadovat trvalou snahu o udržování čistých myšlenek a radostného, dobrotivého, vstřícného naladění vůči lidem i světu.

Nejsmutnější však je, že mnozí lidé jsou až tak duchovně vlažní a duchovně slabí, že prostě nedokážou vystoupit z tohoto bludného kolotoče a nedokáží se trvale vzchopit k čistšímu přístupu k životu. Miliony lidí budou muset vést opravdu těžký vnitřní zápas o sebe samých. Těžký zápas o přetržení řetězení negativity a o osvobození své osobnosti.

A přece, když se na celou věc podíváme z druhé, z té lepší stránky, není to všechno vůbec až tak těžké. Neboť ačkoli Světlo Boží, vyvolávající očistu, bude na jedné straně tísnit a zraňovat všechno nesprávně stojící ve stvoření, bude na druhé straně nebývalým způsobem pomáhat každému při jeho vážné snaze o vnitřní očistu.

Třeba pochopit, že pokud se v našem nitru nachází příčina všeho špatného, co nás bude v očistě deptat, nachází se tam i možnost změnit to. Nachází se tam možnost zmírnit, nebo dokonce zcela odklonit negativní úder, již zformovaný rukama tkalců osudu a připravený nás zasáhnout. Jedině my sami máme v rukou možnost vlastní záchrany, spočívající ve vnitřní změně k čistému a duchovně hodnotnému životu. Čím výraznější bude tato změna, tím výrazněji můžeme zeslabit nejtvrdší údery osudu, nebo můžeme dokonce způsobit pouze jeho symbolické rozuzlení.

Vystoupení z bludného kruhu negativity spočívá v obnovení duchovní vnímavosti. Spočívá v tom, že dáme prostor našemu duchovnímu nitru projevovat se ve všech chvílích dne. Že dáme v sobě prostor přirozené dětskosti ducha, projevující se čistou radostí z bytí. Že dáme v sobě prostor čisté, radostné dobrosrdečnosti a vstřícnosti vůči jiným. Že dáme v sobě prostor ctnostnému životu a důvěře v Boží Lásku a Spravedlnost, které řídí veškeré dění ve stvoření. Že v sobě probudíme odhodlání vždy dobrotivě jednat s jinými. Že dáme v sobě prostor rozvíjení poznání Vůle Stvořitele i poznání skutečného smyslu našeho bytí. Že se vždy přikloníme na stranu dobra, prostřednictvím svého ušlechtilého a čistého přístupu ke všemu, co nás denně potkává.

Říká se: „Pomoz si sám člověče, i Bůh ti pomůže.“ Moudrost tohoto úsloví spočívá v tom, že první krok sám v sobě a sám za sebe musí vždy udělat člověk samotný. Pouze naše vlastní, vážné odhodlání pro změnu k čistšímu a lepšímu nám může otevřít brány ke všem Božím pomocím, protože pomoc ze Světla nemůže nikdy přijít tam, kde k tomu člověk nedá prvotní podnět v sobě samém. Jen tehdy, když se začne v člověku jeho duch konečně správně hýbat, může k němu začít proudit požehnání ze Světla. A kdyby snad měl na své nově započaté cestě ke Světlu i tisíckrát padnout, Světlo mu vždy podá pomocnou ruku, pomůže mu znovu vstát a kráčet dál.

Na této naší cestě jsou nesmírně cenné i ty nejmenší a nejnenápadnější projevy pravého člověčenství, jako je povzbuzení jiných dobrým slovem, jako je podpora správného rozhodnutí bližního, jako je radost ze štěstí druhých a podobně. Toto všechno nejsou vůbec žádné maličkosti, ale nesmírně cenné projevy ducha na jeho cestě ke Světlu.

Toto je pravé duchovní bohatství! V tomto spočívá síla, schopná měnit svět k lepšímu, a to prostřednictvím změny jednotlivce. Protože změna společnosti a světa k lepšímu vede jedině skrze vnitřní zjasnění a zušlechtění jednotlivců.

Staňme se proto konečně duchovními! Čas k tomu dozrál, doba nás k tomu volá a nikdo by neměl přeslechnout její naléhavé volání. Volání a výzvu k tomu, abychom se všude tam, kde se nacházíme, stali nositeli lidské důstojnosti a čisté ušlechtilosti ve všech projevech a formách, které k tomu patří.