DNES JE 17. LEDNA 2028 Raoul Wallenberg se narodil 4. srpna 1912 ve Stockholmu, kde také dokončil své středoškolské vzdělání. Dále pokračoval ve studiu ve Spojených státech amerických, vystudoval architekturu. Raoul Wallenberg zachránil tisíce Židů. Pak ho odvlekli Sověti, živý se nevrátil Příběh od Jaroslav Krupka Před 80 lety opustil maďarskou metropoli Budapešť švédský diplomat Raoul Wallenberg, jehož obětavé úsilí pomohlo v předchozím roce zachránit desítky tisíc ohrožených židovských životů. Wallenberg odjel v doprovodu sovětských důstojníků, přičemž ještě stačil zažertovat, že neví, zda je jejich hostem, nebo zajatcem. Živého a svobodného jej už nikdo nespatřil. Moskva rozhodla o jeho zatčení bez možnosti návratu. Sovětští vojáci v Budapešti v zimě 1945©Wikimedia Commons, Fortepan, X.Y. adományozó, CC BY-SA 3.0 Bylo chladné středeční ráno 17. ledna 1945. Budapešť dobývala sovětská Rudá armáda, jíž se před čtyřmi dny podařilo ovládnout východní břeh Dunaje, odkud se němečtí vojáci rychle stahovali do Budína a ničili za sebou mosty. Velitele sovětských sil na východním břehu v té době navštívil švédský diplomat Raoul Wallenberg, jenž se s nimi chtěl domluvit na zajištění pomoci pro civilní obyvatelstvo města. Z obchodníka zachráncem Raoul Wallenberg se narodil 4. srpna 1912 ve Stockholmu, kde také dokončil své středoškolské vzdělání. Dále pokračoval ve studiu ve Spojených státech amerických, vystudoval architekturu. Poté se věnoval obchodu – v Jižní Africe pracoval pro švédskou firmu prodávající stavební materiál a krátce působil i u pobočky dánské banky v Haifě. V roce 1941 se stal společníkem maďarského židovského obchodníka Kolomana Lauera, který vedl exportní firmu a působil na švédském trhu. Možná i díky tomu ho v červnu 1944 kontaktovala americká Rada pro válečné uprchlíky (War Refugee Board), která jej přesvědčila, aby odcestoval do Maďarska a v postavení švédského diplomata vybaveného diplomatickým pasem se pokusil zachránit maďarské Židy. Ti byli od poloviny května 1944 masově deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, a to navzdory tomu, že svět už věděl o tom, že v tomto táboře dochází k systematickému vyvražďování židovské populace. Zasloužili se o to dva slovenští židovští uprchlíci, Rudolf Vrba (původním jménem Walter Rosenberg) a Alfréd Wetzler, kteří po svém úspěšném útěku z Osvětimi sepsali 32stránkovou zprávu o tom, co se v Osvětimi děje, a předali ji židovským představitelům v Žilině. Podle pozdějších svědectví, shromážděných spisovatelkou Ingrid Carlbergovou na stránkách Smithsonian Magazine, mu Sověti přidělili k jeho autu skupinu tří důstojníků na motocyklech, v jejichž doprovodu odjel Wallenberg do Benczurovy ulice, kde zaparkoval před svou novou rezidencí, v níž sídlil i Mezinárodní červený kříž, vystoupil z vozu a zašel krátce do své kanceláře. Podle svědků byl v dobré náladě a žertoval, ale jeden z jeho vtipů zněl poněkud hrozivě. „Nevím, zda jsem hostem Sovětů, nebo jejich zajatcem,“ poznamenal prý, zdánlivě v nadsázce. Jeho vojenská eskorta jej údajně ujistila, že zatčen není. Následně jej doprovodila k vlaku, kde ho i s jeho řidičem Vilmosem Langfelderem usadila v kupé první třídy. Vlak se rozjel přes Rumunsko, kde prý sovětští vojáci ještě dovolili oběma mužům vystoupit ve městě Jasy, aby si mohli dopřát večeři v místní restauraci. Pak Wallenberga naložili znovu do vlaku a odvezli ho do nenávratna. ----------------------------------------- Muž, který zachránil tisíce židovských životů, zmizel beze stopy. Z obchodníka zachráncem Raoul Wallenberg se narodil 4. srpna 1912 ve Stockholmu, kde také dokončil své středoškolské vzdělání. Dále pokračoval ve studiu ve Spojených státech amerických, vystudoval architekturu. Poté se věnoval obchodu – v Jižní Africe pracoval pro švédskou firmu prodávající stavební materiál a krátce působil i u pobočky dánské banky v Haifě. V roce 1941 se stal společníkem maďarského židovského obchodníka Kolomana Lauera, který vedl exportní firmu a působil na švédském trhu. ------------------------------------------------------------------------------------------------ Možná i díky tomu ho v červnu 1944 kontaktovala americká Rada pro válečné uprchlíky (War Refugee Board), která jej přesvědčila, aby odcestoval do Maďarska a v postavení švédského diplomata vybaveného diplomatickým pasem se pokusil zachránit maďarské Židy. Ti byli od poloviny května 1944 masově deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, a to navzdory tomu, že svět už věděl o tom, že v tomto táboře dochází k systematickému vyvražďování židovské populace. Zasloužili se o to dva slovenští židovští uprchlíci, Rudolf Vrba (původním jménem Walter Rosenberg) a Alfréd Wetzler, kteří po svém úspěšném útěku z Osvětimi sepsali 32stránkovou zprávu o tom, co se v Osvětimi děje, a předali ji židovským představitelům v Žilině. Vrba s Wetzlerem doufali, že až se jejich zpráva dostane k židovské samosprávě v Maďarsku, povede to k všeobecnému povstání maďarských Židů. Oba totiž věděli o tom, že se Osvětim připravuje na jejich masové transporty a na to, aby byli všichni maďarští Židé vyhlazeni. Důvodem byla skutečnost, e Maďarsko, byť bylo spojencem hitlerovského Německa, hledalo pod dojmem sílících německých porážek cestu, jak se z války vyvázat a uzavřít se spojenci separátní příměří. Aby tomu předešel, nechal německý vůdce Adolf Hitler v březnu 1944 obsadit zemi svými vojsky a donutil regenta Maďarského království Miklóse Horthyho jmenovat proněmeckou vládu pod vedením Döme Sztójaye. Ta pak kývla nejen na to, že bude pokračovat ve válce, ale i na to, že pošle všechny maďarské Židy do plynu. Vrbova a Wetzlerova zpráva to bohužel nezastavila, protože maďarská židovská samospráva zřejmě uvěřila, že se dokáže s Němci domluvit a „své Židy“ vykoupit. Povstání tedy nevyhlásila, což byla tragická chyba. Navzdory možným německým slibům se v půli května 1944 rozjely masové transporty a zhruba 440 tisíc maďarských Židů bylo vyvražděno. V červnu se ale Vrbova a Wetzlerova zpráva dostala ke švýcarským novinářům, kteří ji zveřejnili a spustili kampaň na zastavení transportů. Snaha zachránit co nejvíce ohrožených židovských obyvatel vedla i k Wallenbergovu angažování se v této věci. A je třeba říci, že ve svém úsilí o zachránění lidských životů byl naprosto neúnavný a zkoušel všechno možné i téměř nemožné. „Sledoval kolony vězňů a opakovaně konfrontoval maďarské a německé stráže, které vyzýval, aby propustili Židy, o nichž tvrdil, že jsou pod švédskou ochranou. Vydal tisíce ochranných pasů (německy Schutzpass, pozn. red.), umístil asi 15 tisíc Židů do desítek bezpečných domů a pomohl zmařit spiknutí, jehož cílem bylo vyhodit zbývající Židy v budapešťském ghettu v předvečer jeho osvobození do povětří,“ uvádí o Wallenbergovi izraelský památník holokaustu Jad Vašem. Wallenberg přijíždí do Budapešti Wallenberg dorazil do Budapešti 9. července 1944 a byl přidělen k velvyslanectví jako první tajemník. Byť neměl ani v diplomacii ani v tajných operacích vůbec žádné zkušenosti, pustil se okamžitě do svého poslání. „S povolením švédské vlády začal krátce po svém příjezdu do maďarského hlavního města vydávat budapešťským Židům osvědčení o ochraně, vydaná švédským vyslanectvím. S využitím zdrojů Rady pro válečné uprchlíky a švédských fondů zakládal nemocnice, jesle a vývařovny a více než 30 budov, tvořících dohromady jádro ‚mezinárodního ghetta‘ v Budapešti, nechal označit jako ‚bezpečné domy‘. Toto mezinárodní ghetto bylo vyhrazeno pro Židy s certifikáty ochrany z neutrální země a pro jejich rodiny,“ píše Americké pamětní muzeum holokaustu. Třebaže maďarský regent pod dojmem mezinárodní kampaně transporty do Osvětimi přece jen zastavil (shodou okolností ve stejný den, kdy Wallenberg přijel do Budapešti, tedy 9. července), zbývající maďarští Židé byli stále v ohrožení, protože je Němci začali zařazovat do takzvaných pochodů smrti, při nichž byli vězni hnáni mimo oblast bojující válečné fronty a nezřídka byli masově vražděni. Wallenberg znovu a znovu tyto pochody osobně pronásledoval a snažil se zajistit propuštění všech, kdo měli ochranné certifikáty, třeba i padělané. „K dosažení svých cílů někdy používal i nekonvenční metody, včetně úplatků. Ostatní diplomaté švédského vyslanectví byli kvůli tomu zpočátku skeptičtí, ale když jeho úsilí přineslo výsledky, rychle získal podporu,“ uvádí oficiální web Švédska. Na záchranných operacích se tak začali podílet další jeho kolegové ze švédského zastupitelství, z nichž brzy vytvořil rozsáhlou svébytnou organizaci. „S 350 zaměstnanci, kteří se do konce roku 1944 stali její součástí, se tato organizace brzy nevešla na švédskou ambasádu a rozlila se do samostatnému přístavku s vlastními kancelářemi,“ píše Carlbergová. Ruku k dílu přiložili i diplomaté z dalších neutrálních zemí. Švýcarský vicekonzul v Budapešti Carl Lutz začal podobně jako Wallenberg vydávat maďarským Židům ochranné pasy, a dostal tak téměř 50 tisíc budapešťských Židů coby potenciální emigranty do Palestiny pod ochranu švýcarského konzulátu. Italský obchodník Giorgio Perlasca se vydával za španělského diplomata a v úzké spolupráci s manželi Laszlem a Eugenie Szamosiovými, pracujícími pro španělské vyslanectví v Budapešti a pro Mezinárodní červený kříž, vydal mnoha Židům v Budapešti osvědčení o ochraně jménem národů, jejichž zájmy neutrální Španělsko zastupovalo. Také tato trojice zřizovala ve městě takzvané bezpečné domy, včetně jednoho určeného židovským dětem. Díky úsilí všech těchto dobrovolníků přežilo v Budapešti až do jejího úplného dobytí sovětskou Rudou armádou v únoru 1945 více než 100 tisíc Židů. Poslední den V posledních dnech před příchodem sovětských vojsk se švédský diplomat věnoval spolu se svými spolupracovníky vytváření plánu, jak zachránit stále zranitelnější centrální budapešťské ghetto před zničením, a zčásti také tomu, jak by měla vypadat rekonstrukce města po válce. S tímto plánem v kufříku pak opustil 17. ledna 1945 brzy ráno švédské vyslanectví a vydal se předložit záměry svého týmu sovětskému vojenskému velitelství. „Zdá se, že si nebyl vůbec vědom toho, e mezi Sovětským svazem a Spojenými státy narůstá nepřátelství. S koncem války v nedohlednu sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin Spojenými státy i Velkou Británií stále hlouběji pohrdal, protože měl dojem, že jeho západní spojenci vyjednávají za jeho zády s Německem o separátním příměří,“ komentuje to Carlbergová. V souvislosti s tím začalo sovětské ministerstvo zahraničí také měnit svou politiku vůči Švédsku. „Podle Kremlu nastal čas potrestat tuto údajně neutrální zemi za vstřícnost, jakou prý prokazovala vůči Německu. Mimo jiné tak Sovětský svaz právě v den Wallenbergova zatčení, --------------------------------- tedy 17. ledna, šokoval Švédsko svým odmítnutím návrhu nové obchodní dohody, jejíž schválení považovali Švédové za pouhou formalitu,“ uvádí dále švédská spisovatelka. Když se Wallenberg vrátil onoho rána v doprovodu tří sovětských důstojníků do svého sídla v Benczurově ulici, měl od nich informaci, že ho odvezou na sovětské velitelství v Debrecínu ve východním Maďarsku, kde s ním projedná jeho návrhy velitel 2. ukrajinského frontu generál Rodion Malinovskij. „Wallenberg zašel do své kanceláře, kde mu jeho spolupracovníci řekli, že mezinárodní ghetto bylo právě osvobozeno a většinu tamních Židů se podařilo zachránit. Měl z toho obrovskou radost, ale protože spěchal, řekl kolegům, ať mu to všechno vylíčí, až se vrátí, a zmínil se, že bude zřejmě pryč nejméně týden. Netušil, že téhož dne už byl v Moskvě vydán rozkaz k jeho zatčení, podepsaný náměstkem ministra obrany Nikolajem Bulganinem – a že tento rozkaz byl již také odeslán na maďarskou frontu,“ uvádí Carlbergová. Nikdo z Wallenbergových spolupracovníků netušil, že se s ním vidí naposled. Pravděpodobný diplomatův konec Vlak, do kterého Sověti švédského diplomata spolu s jeho řidičem naložili, neměl konečnou v Debrecínu. Místo toho dovezl oba muže 25. ledna 1945 do Moskvy, kde zachránce tisíců lidských životů skončil v neblaze proslulém vězení Lubjanka. Pravděpodobně byl obviněn ze špionáže a z vězení neměl už nikdy vyjít. Po více než deset let žádali západní diplomaté, politici, mezinárodní organizace i aktivisté sovětské úřady, aby uvedly, co se s Wallenbergem stalo a kde se nachází. Nedostávali na své intervence ale žádné odpovědi. Jedinou stopou bylo tvrzení některých vracejících se válečných zajatců, které Sovětský svaz propustil začátkem 50. let; ti prohlašovali, že se s Wallenbergem setkali právě v Lubjance. Po Stalinově smrti a odhalení jeho kultu osobnosti volání po objasnění diplomatova osudu znovu zesílilo. návaznosti na to vydal Sovětský svaz v roce 1957 zprávu, že byl nalezen ručně psaný „úmrtní list“ ze 17. července 1947, podle nějž „vězeň Wallenberg zemřel minulou noc ve své cele“, údajně na infarkt. dokument podepsal vedoucí ošetřovny A. L. Smolcov. Pravdivost zprávy je velmi sporná. V té době se totiž infarkt jako příčina smrti běžně používal k tomu, aby se utajila nepřirozená a násilná smrt, například poprava nebo umučení. Podle Carlbergové existují vězeňské záznamy, podle nichž byl v Lubjance ještě ve dnech 22. a 23. července 1947, tedy pět dní po údajné Wallenbergově smrti, vyslýchán anonymní „vězeň číslo 7“, což byl podle vedoucího archivu ruské bezpečnostní služby s velkou pravděpodobností právě Wallenberg. Carlbergová došla nakonec na základě svého pátrání k závěru, že zachránce židovských životů byl v Lubjance popraven někdy v druhé polovině roku 1947. Stejný názor zastává i švédský Ústav Raoula Wallenberga, jenž uvádí, že Wallenbergovu popravu nakonec přiznali při důvěrných rozhovorech mezi švédskými a ruskými diplomaty i sami Rusové. Odvážnému a obětavému švédskému hrdinovi se stala osudnou jeho víra v dobré lidské úmysly. „Když ráno 17. ledna 1945 Raoul Wallenberg opouštěl v doprovodu Sovětů Budapešť, udělal bohužel stejnou chybu, jaké se v následujících letech dopustili i četní švédští ministři a diplomaté: ------------------------------------------- věřil tomu, co mu bylo řečeno,“ -------------------------------------------- uzavírá švédská spisovatelka.

Praha - Skupina českých studentů se v otevřeném dopise adresovaném slovenským politikům postavila za slovenského středoškoláka Simona Omaníka, který na začátku týdne odmítl podat ruku prezidentu Peteru Pellegrinimu. V prohlášení zveřejněném na sociálních sítích uvedli, že jeho rozhodnutí bylo vyjádřením osobního postoje a politického nesouhlasu, což je neoddělitelným právem každého občana demokratické společnosti. Na dopis upozornil slovenský Denník N. Student se stal na Slovensku terčem kritiky mimo jiné ze strany premiéra Roberta Fica.

„normalizace násilí ve veřejné debatě“. Čím dále, tím více je slovenský premiér Robert Fico podle svých slov přesvědčený, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nutí Slovensko k odvetným opatřením ohledně zastavení tranzitu ruského plynu, které Kyjev učinil od 1. ledna. "A my do reciprocity půjdeme," řekl Fico ve svém videu v sobotu večer na Facebooku s tím, že Bratislava bude zřejmě vetovat další finanční pomoc Evropské unie Ukrajině. ---------------------------------------------------------------- Fico jako Mečiar? Slovenští psychiatři vyzývají premiéra k sebereflexi či odchodu z politiky Více než stovka slovenských psychiatrů a psychologů poslala v reakci na dění ve slovenské politice otevřený dopis předsedovi vlády Robertovi Ficovi. Autoři dopisu upozorňují na podle nich znepokojivý vývoj politické kultury a demokratických hodnot pod premiérovým vlivem a vyjadřují obavy o vnitropolitickou situaci i o mezinárodní postavení Slovenska. Premiéra vyzvali k zamyšlení nad sebou samým, anebo k odchodu z politiky, napsal v neděli na svém webu slovenský list Pravda. „V současné politické situaci nechceme čekat na uspořádání dalšího psychiatrického sjezdu,“ vysvětlili autoři, profesoři Jozef Hašto a Anton Heretik. Podobný dopis podle Pravdy zveřejnila i Slovenská komora psychologů, vyjadřující obavy z rostoucího napětí a nepřátelství mezi slovenskými politiky, dopady na životy občanů a z rizika „normalizace násilí ve veřejné debatě“.

Česko je na tom nejlépe za desítky let Příběh od Lukáš Novosad • 18 hod. • Čtení na 3 min Každopádně si představte potenciální vývoj v následujících třeba dvaceti letech: Ukrajina prohraje a bude požrána Ruskem, Slovensko vystoupí z NATO a hranice mezi oběma mocenskými bloky bude na Moravě – třeba na Záhoří, kde lidi na obou stranách pomezí mluví naprosto stejně, jen na jedné je navíc ř, píše Lukáš Novosad. Na snímku generální tajemník NATO Mark Rutte.© Shutterstock ------------------------------------------------------------------------ Pardon: „hranice mezi oběma mocenskými bloky bude na Moravě.“ HRANICE MEZI OBĚMA MOCENSKÝMI BLOKY BUDE V MASARYKOVĚ VOLEBNÍM OBVODU, NA VALAŠSKU ------------------------ TAKŽE CO ??? Vzpomenout si na pitomost „OPOZIČNÍ SMLOUVU“ Přestat se hádat Spojit síly a myslet na „BUDOUCNOST“ bez Japonců a Slováků PS.Čtěme dál Lukáše Novosada…

Trump je nejdůležitější hráč, rozhoduje on, Česko má šanci dělat most s Amerikou Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl Jan Švejnar, renomovaný ekonom z Kolumbijské univerzity a CERGE-EI. A mluvilo se nejen o tom, jaký směr v USA nastolí nový prezident Trump, ale Švejnar zmínil i to, že Česko má nyní mimořádně zajímavou možnou roli. Jak by mělo využít toho, že bývalá manželka prezidenta je z Čech? „Je to karta, se kterou se dá hrát, ale musí se to dělat obratně a kultivovaně, na to jsou Američané zvyklí,“ myslí si Švejnar a dodává, že hlavně Trumpovy děti by měly vazbu udržovat. Měl by to prý být doplněk mezinárodních vztahů, který Češi dovedou využít. „Česko má určitě šanci dělat most s Amerikou, šanci jen musí využít, ---------------------------------------------------------------------------------- Amerika a Trump jsou teď nejdůležitější hráči na světě. -------------------------------------------------------------------------------- A rozhoduje on,“ konstatuje ekonom a současně mluví o tom, že Joe Biden výrazně ve funkci přesluhoval s ohledem na svůj zdravotní stav. Podívejte se na celý rozhovor i o tom, kam se posune zelená politika v USA i v Evropě!

Diskuze: Míra nenávisti mě šokovala, říká slovenský první gentleman --------------------------------------- Ladislav Renner Politika je hnus a mnozí občané, co neváhají vyhrožovat i dětem, snad ještě větší. Svatopluk Beran říká: Středa, 1. 2. 2023 v 18:17 PANE GRYC TAK UŽ KUPUJTE VNOUČATŮM MUNDURY A KUPUJTE MÍSTA NA HŘBITOVĚ. VELICE BRZO PŮJDOU. --------------------------------------- JE TO OPRAVDU HNUS BERANE, ŽE ?

Všichni jsou už ??? S Mexikem je nyní problém 1. Kde jen jsou a kde jsem já ? Proč všechno končí co začíná ? Smůla se na mě lepí ze zvyku a všichni jsou už v Mexiku... Buenos Dias, já taky jdu. Aspoň si poslechnu pěknou muziku, co se hraje v Mexiku... 2. Kde je můj kůň, co měl mě nést, blátem měst a prachem cest ? Dělal, že se ho to už netýká, asi šel do Mexika... fotky Kde je ta holka, co měl jsem rád ? Už tu na rohu měla stát ! S pihou na svým krásnym nosíku, už se asi nosí někde v Mexiku... Buenos Dias já taky jdu. Aspoň si poslechnu pěknou muziku, co se hraje v Mexiku... 3. Kde je můj pes, co mě hlídat měl ? Že nezaštěkal, kam jen šel ? Bez obojku a bez košíku ! Už se asi toulá v Mexiku... Kde je ten náš slavnej gang ? Postrach salonů a postrach bank ! Nechali mi všechno pěkně na triku a už jsou někde dole v Mexiku... Buenos Dias já taky jdu. Aspoň si poslechnu pěknou muziku, co se hraje v Mexiku... 4. Kam šel barman, teď tu stál ? A chlapů houf, co s nima hrál ? Jen zatykač s mojí fotkou visí tu a ostatní jsou v Mexiku... Kde je ten chlápek, co tu spal ? A ta kočka, co jí nalejval ? Šerif právě bere v baru za kliku, asi sem měl bejt už taky v Mexiku... Buenos Dias já taky jdu. Aspoň si poslechnu pěknou muziku, co se hraje v Mexiku...