Radek Vovsík
Jsem šťastným otcem třech dětí, vedu dětský domov v Jihlavě a vůbec mi není lhostejné, co se kolem nás děje. V letech 2006-2010 jsem byl náměstkem jihlavského primátora za ODS.
Vedení města se poklonilo obětem komunizmu
Radek Vovsík | 19.06.2008 15:58V jihlavském archivu je založen 70ti stránkový dokument, jehož první strana začíná slovy „Jménem republiky“. Zrod tohoto dokumentu je datován do začátku roku 1950 a krom jiného obsahuje jména 23 obžalovaných. Seznam zločinů popsaných v tomto dokumentu nahání hrůzu. Nalezneme zde zločin velezrady, zločin vyzvědačství, zločin spoluviny na zločinu vraždy, zločin nedokonaného svádění k zločinu vraždy úkladné, zločin nedokonané vraždy, přečin nedovoleného ozbrojování a zločin sdružování proti státu. Mnohem větší hrůzu však nahání vědomí, že u nás ještě relativně nedávno existoval společenský systém, který umožňoval vykonstruovat takováto šílená obvinění proti nevinným lidem, který umožňoval prostřednictvím metod státní bezpečnosti vynutit si jejich přiznání. A co víc – systém, který uměl zneužít i životů těchto nevinných obětí k zastrašení mas. Z dokumentu se můžeme dočíst, jak celý tento absurdní příběh končí. Karel Veselý, Jan Tuček a František Rod byli odsouzeni k trestu smrti, Vavřinec Schwarz a Stanislav Bárta byli odsouzeni k doživotnímu těžkému žaláři, Jaroslav Šlezinger, jenž stvořil sochu „Zaváté šlépěje“, u níž vzpomínková akce proběhla, byl odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Ostatní obvinění dostávali tresty od 10 roků do 18 let těžkého žaláře. Zaznamenán je pouze jeden nižší trest – 4 roky těžkého žaláře. Komunistickému režimu však nestačilo trestat jen nastrčené viníky, potřeboval, aby trest poznamenal i celé jejich rodiny a ty se tak staly žijícím odstrašujícím příkladem. Proto dalšími tresty byly vysoké peněžní pokuty, konfiskace veškerého majetku, ztráta živnostenských oprávnění či ztráta čestných práv občanských. A je zde ještě jeden fakt, který nahání hrůzu a který by měl být výzvou k nezapomínání. Je to ten fakt, že tyto metody komunistické zvůle byly účinné. Již tehdá se totiž šuškalo, že tato obvinění byla vykonstruována. Přesto, místo aby se lidé postavili tomuto vražednému režimu, zasaženi strachem vykročili směrem, do něhož měli být nahnáni. S mávátky a skandovanými hesly záhy oslavovali ty, kteří rukama zbrocenýma krví nevinných systematicky vyháněli svobodu z naší země, z našich myslí. Jsem rád, že dnes již žijeme v době, kdy se nemusíme bát vyslovit vlastní názor, jsem rád, že se dnes mohu svobodně poklonit památce nejen těmto konkrétním obětem, ale i všem ostatním, kteří v sobě našli odvahu vzepřít se komunistické tyranii, byť je to stálo vězení či život. Bez nich bychom totiž zde svobodně nestáli. Jim všem patří naše velké poděkování.