Jiří Pykal
41 let, 3 děti, bydliště Telč, manažer ekofarmy, zájem o společnost, kulturu, politiku, životní prostředí, cyklo a VH turistiku, španělštinu, místopředseda krajské organizace Strany zelených Vysočina.
http://www.vysocina.zeleni.cz
Nevyčítejme obcím aneb zase ty větrníky
Jiří Pykal | 26.06.2008 15:25Neustálé brojení našeho pana hejtmana proti větrníkům začíná připomínat přeskakující desku. Z posledního článku „Uplácení měst a obcí s využitím dotací není fér“, otištěného v Jihlavských listech dne 6.6.2008 (totéž blog 8.6.) jsme se opět dozvěděli, že nejvíce mu leží v žaludku „dotovaná“ cena výroby elektrické energie větrnými elektrárnami (VTE) a to, že firmy z těchto peněz „uplácí“ obce na jejichž území je staví. Ano, to už zaznělo mnohokrát. Co však v těchto vystoupeních chybí, je jakýkoli pozitivní prvek či náznak řešení. Podle mne zase není fér tvářit se, jakoby věci byly pouze černé nebo pouze bílé. Vše má přece své pro i proti. Cítím povinnost, aby zde zazněl i jiný názor a to mně přimělo sepsat „kontrablog“. Při vstupu České republiky do Evropské unie jsme se zavázali splnit cíl 20% výroby energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Logicky proto přišel zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s garantovanými výkupními cenami. Má-li se dosud nerozvinuté odvětví obnovitelných zdrojů (a energie větrná je jedním z nich) rychle rozvinout, je třeba ho podpořit. To je obecně smysl všech dotací. Také zmíněná návratnost vložených investic, spočítaná na 15 let, není nijak extrémní. (Obecně se obtížně hledají investoři tam, kde návratnost překračuje magickou hranici 10 let.) Větrná energetika je relativně mladý a rozvíjející se obor, který nás v budoucnu jistě překvapí technologickými pokroky a efektivitou. Pro srovnání, Německo, země, kterou může jen málokdo podezírat z nedostatku technického a racionálního myšlení, právě schválilo navýšení cíle, že do roku 2020 bude celá třetina spotřeby energie z ekologických zdrojů. Pokud se o svůj zisk investor dělí s obcí, je to jedině dobře. Je realitou, že příjem z větrníků je významnou položkou obecních rozpočtů, což i pan hejtman přiznává. Je-li to pro něj takový problém, proč se tedy kraj nezasadí o změnu rozpočtového určení daní, které i přes nedávné zlepšení nadále znevýhodňuje malé obce? Budou-li mít obce ze státního rozpočtu větší příjmy, jistě se nebudou muset jako tonoucí „chytat každého stébla“. A pokud bychom chtěli jít ještě dále - bylo by spravedlivé, kdyby tento finanční efekt mohly v určité míře pocítit i obce v sousedních katastrech, které budou mít také vrtule denně na očích. Zde je opět prostor pro zákonodárnou iniciativu kraje. Pokud hejtman Miloš Vystrčil srovnává cenu vyrobené elektřiny z VTE s cenou v uhelné nebo jaderné elektrárně, srovnává nesrovnatelné. Každý ví, že tyto výrobní ceny nezahrnují externality, tj. cenu škod, které na životním prostředí působí. Např. produkce skleníkových plynů, škody na krajině způsobené povrchovými doly, lesy poničené exhalacemi, poškozené zdraví obyvatel pánevních oblastí, náklady na ostrahu jaderných reaktorů, vybudování trvalého úložiště vyhořelého paliva, likvidaci případných následků úniků radiace aj. I tyto náklady navíc jsou dotovány – ze státního rozpočtu. A argumentace trhem a absencí konkurence, pokud všichni víme o absolutní dominanci ČEZu na poli elektrické energie v ČR, je spíše úsměvná. V textu se již nedostalo na krajinný ráz. Ten je však podle mně stěžejní. Krajina Vysočiny má nevyčíslitelnou hodnotu nejen pro obyvatele, ale i pro cestovní ruch. Zároveň se toto hledisko nesmí stát paušálním argumentem pro odmítání veškeré výstavby VTE na území kraje. Vliv na krajinu je třeba objektivně posoudit na podkladě pohledových studií a řídit se příslušnou metodikou. Jsem proti výstavbě větrníků v památkových, klidových a rekreačních zónách, ve velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných územích, v ptačích oblastech NATURA 2000, v přírodních parcích apod. Proto, abychom i přes odpor současného vedení kraje, který je spíše jen politickým gestem, neměli nakonec větrník na každém kopci, navrhuji řešení. Zadejme vypracování studie, která vyhodnotí umístění větrných elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny na vybraných územích Vysočiny. Vhodné se jeví mj. průmyslové zóny a oblasti intenzivní monokulturní zemědělské výroby. Investoři by měli přístup do vytipovaných lokalit a mimo ně by byla výstavba tabu. Neméně zásadní je pro mně také zapojení veřejnosti do rozhodování o výstavbě VTE. Všichni obyvatelé obce, v jejímž katastru se výstavba zamýšlí a také obyvatelé sousedních obcí musí mít právo se k záměru vyjádřit a je nutné na jejich stanovisko brát zřetel. Pro dokreslení, že skutečně nic není černobílé, popíši své postřehy z nedávného cykloputování po okolí Dukovan. Je to krásný kraj a žijí zde velmi milí lidé. Nicméně jaderná elektrárna, která má nebývalou podporu pana hejtmana, je obrovský kolos, který je vidět odevšad a není před ním úniku. Mezi lidmi, kteří nejsou místní, vzbuzuje většinou velmi stísněné pocity. Obce v okolí Dukovan jsou malebné a zvelebené dotacemi ČEZu (úmyslně nepoužívám slovo „upláceny“). Z elektrárny profitují a dokonalou infrastrukturu jim ostatní mohou jen závidět. A těmto obcím, i přes poškozený krajinný ráz, nezapočtené externality a nezanedbatelné riziko, pan hejtman dotace nezazlívá. Já také ne, cena kterou za to platí, je vysoká. A na závěr ještě perlička – při návštěvě infocentra Jaderné elektrárny Dukovany průvodkyně přesvědčivě ujišťovala, že jakákoli chyba je zde naprosto vyloučena, lidský faktor nemůže proces negativně ovlivnit, nad vším bdí automatika. Paradoxně, hned pár dnů poté se objeví v tisku: „V půl desáté dopoledne vypadly z provozu obě turbíny na 2. bloku a výkon reaktoru začal prudce klesat... příčinou byla chybná manipulace pracovníka z oddělení měření a regulace...“ A o kus dále čtu: „ To máte směnu, sedíte na blokové dozorně a najednou spustí barevná hudba, to znamená, že všechny kontrolky postupně začnou svítit a blikat, různě spustí alarmy jako zvuková kulisa a nikdo neví, která bije ...“ Inu, vše má opravdu své pro i proti.