Jiří Pykal
41 let, 3 děti, bydliště Telč, manažer ekofarmy, zájem o společnost, kulturu, politiku, životní prostředí, cyklo a VH turistiku, španělštinu, místopředseda krajské organizace Strany zelených Vysočina.
http://www.vysocina.zeleni.cz
Jak si Kaplický na Čecháčky nepřišel
Jiří Pykal | 26.07.2008 19:06Tak a je to tady: originální a užitečné na ideálním místě? Ne, tak to u nás v žádném případě! ... poslechněte si jednu docela známou pohádku, vhodnou pro letní okurkovou sezónu: Konšelé jednoho hlavního královského města jisté země odhlasují většinou hlasů, že chtějí vystavět knihovnu národa na jisté pláni. Knihovna národní poté vyhlásí soutěž architektů z celého světa, která stojí království úplný majlant. Jistý architekt, který dlouhá léta žil v daleké zemi, se svým návrhem vyhraje a obrázek, který spíše než Dům knihy připomíná hlavonožce, obletí celé království. Někdo je pohoršen, děti ho zbožňují a většina občanů země se již těší, jak si v takové raritě dají kafíčko při četbě F.L.Věka a jak budou cizinci zírat, co tady všechno nemáme. A i známý šplhavec, Primátor města, se k projektu hrdě hlásí. Najednou však vyhlédne z okna hradu nad plání Jeho Majestát, zamračí se a prohlásí: „Tak to tedy ne, to tady opravdu, ale opravdu nechceme. Budeme bránit takové hrůze třeba vlastním tělem!“ Premiant Primátor se ihned opraví a praví: „Ano, no ano, to my nechceme. Město královské to nechce...“ Architekt, který je od přírody vytrvalý, rychle předělá obrázek dozlatova, aby se vrchnosti zalíbil a objíždí a vysvětluje a objíždí. Ale Majestát a Primátor jsou neoblomní. Knihovna národní už však má šuplíky plné a tak naléhá a naléhá, že chce novou knihovničku. Lid si mezitím mořskou potvůrku zamiluje a dokonce i Ministr kultury slibuje, že za ni bude bojovat. Ale Majestát a Primátor jsou stále zamračenější a zamračenější a neoblomnější a neoblomnější. A tak po pár měsících se zamračí i Kultury ministr (ten z toho kraje našeho Vysočinskýho) a suše praví: „Nejsou tolary, nejsou pozemky, knihovna nebude.“ A je konec pohádky. Jako když utne. Konec – zvonec – Japonec. (Ten pojede vyfotit chobotnici plnou knih do nějaké jiné, méně zabržděné země :-) A jaké z toho plyne ponaučení? Kdyby pan Architekt z ciziny nemířil tak vysoko a zamířil k nám na Vysočinu, a třeba hned do krajského města – mohl už jeho blob dávno stát, a klidně v brčálově zeleném nebo někdejším podnikatelsky-fialkovém přelivu. Naše Jihlava se totiž pyšní tím, že nikdo žádným stavbám, natož vlastním tělem, v růstu nebrání. Možná se jen Kaplický zalekl, že v konkurenci takových velikánů z našeho Obludária, jako je Prior a City Park, by si jeho zlatavého hlavonožce nikdo ani nevšimnul...