Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz
Císař je nahý !
Tomáš Ďásek | 11.04.2008 22:00Možná si ještě vzpomenete na klasickou pohádku Hanse Christiana Andersena o dobrotivém, avšak marnivém císaři, kterému vykutálený krejčí ušil "šaty", jež mohl spatřit v podstatě pouze ten, kdo měl čisté svědomí. Šaty ve skutečnosti žádné nebyly, a tudíž se císař producíroval po městě zcela nahatý - jenomže nikdo z diváků nechtěl přiznat, že má na svědomí nějaký ten hříšek a tak všichni chválili barvy a střih císařova oděvu. Vše pokazilo až malé nevinné dítko, které zvolalo "Císař je nahý" ! (je zajímavé, že v knize z mého dětství je napsáno, že to bylo nemluvně, což mi vždy bylo velice divné - když nemluvně přestane být nemluvnětem, obvykle tak v našich zeměpisných podmínkách učiní vyslovením poněkud jednoduššího slovního útvaru - například "máma", nebo "táta")... A v jiném království zase kdysi žil jeden veskrze počestný místopředseda vlády, který si nenechal šaty šít u krejčího, ale ušil si je sám. Ony to vlastně ani nebyly šaty, byl to jenom takový celkem obyčejný kabát. A nebyl ušitý z drahých nití, ale z materiálu mnohem dostupnějšího - z ostudy. A tento dobrotivý muž si po světě vykračoval v tomto kabátě a protože ostuda sice bývá velmi viditelná, ale zároveň také průhledná, kýval s úsměvem na svět svým obnaženým ohambím - patrně aby tak dal svému lidu najevo, co si o něm myslí. Jenomže to království bylo položeno na velice vratkých základech a kdyby onen výtečník jen zlehounka dýchl, domeček z karet by se rozpadl ve vteřině. A tak mu všichni ten jeho kabát chválili a plácali ho po ramenou, jaký je to chlapík a čistý charakter - i když KAŽDÝ věděl, že je stejně nahý, jako ten císař z první pohádky. I zde se pravda našlo nějaké to špatně mluvící dítko, které se "šprajclo" a řeklo nahlas, že se mu ten nový skvělý průzračný kabát nějak moc nezdá - ale znáte to, kdo rozumný by naslouchal dětskému žvatlání ? Však stačí dát tomu nezbedovi nějaké cukrátko, nebo mu něco slíbit, a ono dá na nějaký čas zase pokoj... A jak to dopadlo ? Safra - nějak jsem se do toho koukám zamotal. Pohádka je u konce, a pořád se nemohu dobrat pointy. Jak to honem udělat, aby dobro zvítězilo nad zlem ? Jak pohádku dotáhnout do úspěšného konce pro těch pár posluchačů, co ještě neusnuli ? Hergot ! Že jsem se do toho vůbec pouštěl... No nic, koukejte raději spát !!!