Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla
My, občané Protektorátu (1/3)
Zdeněk Gryc | 23.03.2024 15:28a Československé socialistické republiky
Pamatujeme na srpen 1968.
Ruské tanky pod Pístovem,
s hlavněmi namířenými na Jihlavu
Reálné gymnázium v Brně – Židenicích.
U přijímacích zkoušek byli německý dohlížitelé. Měli na kabátě pásku s hákovým křížem. Důraz kladli na němčinu a fyzickou zdatnost.
O přestávkách na gymplu jsme se bavili mimo jiné tím, že jsme si na ruku namalovali hákový kříž a ten jsme pak bouchnutím přenesli na záda spolužáka. V hodině přírodopisu pan profesor Blažíček přednášel a chodil mezi lavicemi. Strnul a koukal na záda spolužáka Kleina. Pravil: „výsostné znamení - zhanobeno, to snad já ani nemohu učit“ a odešel ze třídy. Vrátil se v doprovodu ředitele gymnázia s titulem správce profesorem Peřinou. Ten se na haknkrajc podíval, záda Kleinovi oprášil a beze slov odešel. Peřina byl zapálený amatérský hvězdář.
Později za komunistů a gymnázium sídlilo na Křenové. Do třídy přišel pan profesor matematiky - Horníček. Úvodem pravil: „dneska je výroční den narození presidenta Masaryka. Nikdo na něj nevzpomene. Kdo plivá před Masarykem, před tím plivám já“.
Gymnázium se přestěhovalo na Šámalovu. Jako komisař vyslaný stranou přišel na školu profesor Ctirad Prukl. Naším třídním byl pan profesor Spurný. Pro třídní nespolehlivost byl ze školství propuštěn. Našel zaměstnání v První brněnské strojírně. Tam snad měl hlídat nějaká měřidla. Situaci neunesl. Skočil z okna. Dopadl nějak nešťastně. Zarazil si nohy do břicha a dlouho umíral.
Spolužáci Aleš Pěnčík a Matyáš se pokusili o emigraci. Chytili je poblíže hranice. Zmlátili je a zavřeli. Po nějaké době se dostali krátce zpátky do třídy, ale pak se ztratili.
Později jsme povinně museli vstoupit do Svazu socialistické mládeže. Už v septimě měl spolužák Vlastimil Burger takové slovo, že třídě oznámil: „kdo nenastoupí na měsíční brigádu na stavbu mládeže Havl. Brod úsek Kozlov nepůjde k maturitě“.
Na brigádu při níž jsme byli donuceni k takové otročině, že některým z nás praskaly mozoly a podlitiny na rukou.
Různých akcí a akciček bylo nepočítaně. Jednou jsme se také shromáždili na chodbě gymnázia, abychom požadovali Husákovu popravu. Se Stalinovou genialitou v jazykovědě jsme byli seznamováni hromadně v kině na Cejlu.
K maturitě jsme šli pod vlivem těchto nátlaků ve svazáckých košilích. Průběh maturit se svazákům nelíbil. Angažovaně podali stížnost. Výsledek byl takový, že naše gymnázium bylo zrušeno. Náš ředitel - správce Gymnázia Židenice prof. Peřina, který vystupoval statečně za nacistů - dostal infarkt. Mladší ročníky přešly do gymnázia ředitelovaného profesorem Havrdou. Ten byl tak pokrokový, že mého kolegu ze skautského oddílu, Milana Paula nepustil o rok později k maturitě. Tomuto elitnímu člověku, později přednímu očnímu lékaři v Anglii, založil cestu potíží, řešených 1968 emigrací.
PS. na foto nutno kliknout
KDO je KDO
Na ilustračním foto
Shora druhý, v druhé řadě zleva, je první profesor ekologie
CZ jmenovaný Václavem Havlem Otakar Štěrba.
Jeho žena Dina Štěrbová založila a provozuje horskou nemocnici v Pákistánu.
Vedle něj naše třídní “ kápo“ Vlastimil Burger,
emignoval a řídil dispečink přistávání letadel v Curychu.
Třetí řada zleva, Zdeněk Kříž, můj spolužák 8 let v jedné lavici.
Emigroval do Švýcarska ve firmě mněl takové postavení,
že když bylo hezky šel do hor, když bylo škaredě šel do práce.
Navštívil jsem ho v Curychu, kde také umřel.
Čtvrtá řada, zprava, vysoká postava, Matyáš,
on a Aleš Pěnčík se pokusili emigrovat.
Na hranicích je chytili, zmlátili a zavřeli v areálu PS,
pokud se následky přijatelně nezhojily.
Tam byli několik týdnů, pak se na čas vrátili do třídy,
nebyli mezi námi dlouho, byli odstraněni neznámo kam.
Liškutín, drobný chlapec ve spodní řadě zleva,
dojížděl do gymnázia po Olomoucké odněkud z prostoru Tvarožná.
Je pravděpodobné, že byl v příbuzenském vztahu s velitelem našeho letiště
u Brna ve Šlapanicích, pilotem RAF Liškutínem.
Těsně před jeho smrtí jel do Anglie,
pod záminkou jej vyznamenat, Miloš Zeman.
Uprostřed noblesní postava, náš třídní, profesor Miloslav Spurný.
Vlevo od něj katecheta Buchta, vpravo astronom Alois Peřina.
V rámci 111 let gymnázia Křenová byl vydán Almanach,
kde jsou údaje o profesorech a žácích.
Miroslav Antonín Liškutín
(23. srpna 1919 Jiříkovice, Československo – 19. února 2018 Fareham) byl československý brigádní generál, československý letec RAF.
Vyučil se zámečníkem. V srpnu 1938 vstoupil do armády. Po vyhlášení protektorátu odešel za hranice a v Anglii byl přijat do řad RAF. Účastnil se vzdušných soubojů s nepřítelem, doprovázel námořní konvoje a prováděl vzdušnou ochranu námořní základny. Během druhé světové války sestřelil tři nepřátelská letadla a jednu létající pumu V1. Nad nepřátelským územím uskutečnil celkem 131 letů během druhé světové války. Sloužil v 312. a 313. československé stíhací peruti.[1]V srpnu 1945 se vrátil do Československa a působil ve funkci náčelníka štábu na letišti v Brně-Slatině. Po únoru 1948 byl na něj vydán zatykač a musel opět uprchnout do Anglie, kde na něj čekala manželka a dvě děti. Nastoupil zde službu u královského letectva, ze služeb RAF odešel v roce 1962. Autor knihy „Až na oblaků lem“.
