Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Středa, 15. 9. 2021 v 10:37

Ve Valdštejnské zahradě začíná výstava

Václav Havel:

Moc bezmocných

2021). ČTK/Kamaryt Michal

Praha – Ve Valdštejnské zahradě v Praze budou moci návštěvníci ode dneška zhlédnout výstavu nazvanou Václav Havel: Moc bezmocných. Expozice je inspirovaná jedním z nejznámějších politických esejů bývalého prezidenta. Koná se u příležitosti Havlových nedožitých 85. narozenin a 10. výročí jeho úmrtí.

Výstavu zahájí předseda Senátu Miloš Vystrčil, výkonný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský a starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Vernisáž i expozice jsou volně přístupné veřejnosti. Dnes mohou návštěvníci využít prodloužené otevírací doby Valdštejnské zahrady do 19:30 hodin. Výstavu pak

javascript:window[‚contents‘]  bude možné navštívit do 24. října.

„Výstava je autorskou kompozicí italského novináře Ubalda Casotta a Francesca Magniho, kteří zvolili atraktivní formu fiktivního rozhovoru, v němž využívají Havlovy myšlenky,“ uvedli pořadatelé z Knihovny Václava Havla. Texty doprovázejí fotografie různých autorů. Italská verze výstavy měla premiéru v Rimini v létě 2019, poté sklidila úspěch v Římě, v Madridu a na dalších místech.

„Hlavním smyslem a ambicí výstavy je oslovit zejména mladou generaci po celé Evropě a inspirovat ji k přemýšlení o sobě samé, o světě, o Evropě a o odpovědnosti člověka jako neoddělitelné součásti jeho práv a svobod,“ sdělili pořadatelé. Texty jsou v češtině a angličtině.

Moc bezmocných je rozsáhlý esej Václava Havla, napsaný v říjnu 1978 na Hrádečku. Je věnován rozboru tehdejšího politického režimu, disidentství a myšlenky i možného působení Charty 77. Autoři výstavy použili i myšlenky z dalších Havlových děl – z Dopisů Olze, Dálkového výslechu a Prosím stručně.

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

JIHLAVSKÉ LISTY po 20 letech

Zdeněk Gryc | Pátek, 10. 9. 2021 v 9:49



TERORISMUS 11. ZÁŘÍ 2001 a 13. LISTOPADU 20015.

18. ZÁŘÍ 2001. Vytiskly Jihlavské listy článek:
„PŘEDEJME USA TŘÍDNÍ KNIHY Z NAŠICH VÝCVIKOVÝCH STŘEDISEK TERORISTŮ“.
Stalo se tak v souvislosti s
Útoky z 11. září 2001 byly sérií koordinovaných teroristických útoků, které se uskutečnily 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Provedlo je 19 příslušníků militantní islamistické organizace al-Káida. Při útocích celkem zemřelo 2996 lidí včetně 19 únosců. Až na 55 vojáků ze 125 obětí, které zemřely v Pentagonu, byli oběťmi civilisté, pocházející celkem z 90 zemí.
Z předmětného článku vyjímám a vkládám odstavec: „Poválečné období“:
Od komunistického převratu v roce 1948 a opakovaně v roce 1968 byly v naší zemi všemi dostupnými prostředky hanobeny USA. Začalo zatýkání a pronásledování našich hrdinů, bojovníků proti nacismu. Zrušení Sokola a Skautu, dokonce dvakrát postihl organizace, které většině těchto lidí vštěpovala statečnost před okupanty. Už jako dětičky jsme byli e škole štváni proti USA tvrzením, že to co sbíráme je diversní americký brouk – mandelinka bramborová, shozená z letadel USA. Propaganda proti USA byla naprosto vědecky řízena. Počínaje školením na všech stupních, včetně armády a konče hrdelními procesy s elitou národa. Děti byly k výchově v nenávisti vůči USA a v „boji za mír “ organizovány v Pionýru a SČM. Politická školení a školení měla svoji organizaci, která vyvrcholila státnicemi z třídní nenávisti pod vedením lidí typu soudruha Grebeníčka. O kolik životního času jsme byli připraveni posloucháním těchto blábolů, ze kterých jsme byli zkoušeni, ještě nikdo nevypočítal. Dospělí pak kolaborovali v KSČ. Pokud ještě někomu sahá paměť k nacistickým karikaturám a heslům, chápe příbuznost obou režimů. Štvaní proti USA pokračuje neustále. Pokud se západ snažil nějak konflikt řešit, v poslední době v Zálivu, nebo Jugoslávii, tak se Rusové přímo, nebo nepřímo snažili podrazit západu nohy. Bohužel, nejenom naši okupanti, ale všichni ti, kterým leží demokracie v žaludku se proti USA spojili.
Myslím, že nikdo nepopře existenci školicích středisek, výcvikových a rekreačních táborů pro teroristy v naší zemi. Nejenom Semtex, ale i tyto aktivity jsou podhoubím, na nichž vyrostla tragedie, která tento týden vyděsila svět. Nyní se oficiálně od tohoto hrozného a pro civilizovaného člověka nepochopitelného skutku všichni distancují. Demokracie pochopitelně nic podobného neumožňuje. Štvaní minulých totalitních režimů proti USA nezůstalo bez následků, nejenom v myslích lidí, ale i ve světové politice. Jak půjde čas a zmizí první šok, tak bude stejně, jako tomu bylo dříve, obnovena kritika a nenávist k USA. Ta pak bude politickou překážkou k potrestání teroristů.
Nyní jsou nabízeny USA našim státem různé možnosti pomoci. Mají asi spíše symbolický charakter. Věřím, že bychom opravdu mohli pomoci USA a tím také naší vlastní bezpečnosti, kdybychom předali USA všechen zpravodajský materiál.
Počínaje „třídními knihami“ z výcvikových středisek teroristů na našem území. Včetně údajů kolik a kam jsme dodali Semtexu a podobných mírových materiálů. Prosil bych ministra vnitra, aby méně hovořil se svými vizážisty a více času věnoval na přesvědčování vlády,
——————————————
aby zakoupila identifikační technologie použitelné na hranicích a jinde. Dokonce by mi nevadilo, kdyby se stát jejich koupí zadlužil, už nyní by se to vyplatilo.
—————————————–
Nakonec trochu optimismu. Co kdyby nikoli z altruismu, ale čistě pragmaticky se v prvním roce nového tisíciletí spojili dávní nepřátelé ve snaze zachovat civilizaci naší planety. Byl by to obdobný historický krok, který za druhé světová války umožnil nastolit mír.
Zdeněk Gryc Jihlava 18. září 2001.
Od článku v JL uplynulo málem kulatých 15 let a máme tu „Černý pátek 13.listopadu 2015.“
Zítra budou vzpomínkové oslavy 17. Listopadu 1989.

Z Wikipedie:
Československá podpora terorismu
V 60. letech 20. století probíhal v tehdejší ČSSR výcvik asijských a afrických teroristů pod vedením první správy ministerstva vnitra (politické rozvědky). To však skončilo likvidacíPražského jara v roce 1968. K dalšímu obnovení kurzů došlo v roce 1975 a výběr kandidátů byl zaměřen zejména s ohledem na podporu tzv. národně osvobozeneckých hnutí a to zejména asijských a z řad Palestinců.[8]
Z důvodu nárůstu počtu frekventantů těchto kurzů (které vybíralo mezinárodní oddělení ÚV KSČ) došlo k 1. květnu 1982 ke vzniku Ústavu zahraničních studií Vysoké školy SNBv Zastávce u Brna. Zde neprobíhal výcvik samotných teroristů (tedy jedinců provádějících akce), ale lidí zajišťujících podporu (velitelů, plánovačů, spojařů, členů ochranek atd.). Veškerý výcvik podle některých dokumentů probíhal na čistě komerční bázi. Díky uzavřenosti ČSSR mohlo mnoho teroristů pobývat v Československu bez obav z prozrazení.

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Jak souvisí Afghánistán s pandemií?

Ján Lauko | Čtvrtek, 9. 9. 2021 v 16:27

Existují události, které nám dokonale ukazují fungování vesmírných zákonitostí. A jednou z nich je i to, co se stalo v Afghánistánu, kde negramotní pastýři koz vyhnali ze své země vojáky nejmocnějších armád světa.

Pro USA to byla jedna z nejdražších válek. Stála dva biliony dolarů a ani po dvaceti letech nedokázaly zlomit odpor Talibanu. Válku však už nebyly schopni dále financovat a daly se na ústup. Taliban ovládl Afghánistán se závratnou rychlostí, protože Američany vycvičená, vyzbrojená a podporována vládní afghánská armáda se ze strachu úplně rozsypala a vzdala bez boje.

Když to viděl jeden z amerických válečných veteránů, který přišel v Afghánistánu o nohy trpce konstatoval, že smrt 2000 jeho spolubojovníků byla úplně zbytečná. A zbytečně byly promrhány i biliony, investovány USA do této války. Opět se tedy potvrdila pověstná slova o Afghánistánu, jako o hřbitově velmocí.

Jaké poučení však z toho plyne ve vztahu k současnému stupňování napětí ve společnosti mezi očkovanými a neočkovanými?

Poučení spočívá v odpovědi na otázku, jak bylo možné, že afghánští mudžahedíni dokázali vyhnat ze své země po zuby ozbrojené vojáky USA a NATO? V čem spočívala jejich převaha, před kterou musel západ nakonec přece jen kapitulovat?

Jejich převaha spočívala ve vnitřní síle přesvědčení! Afghánští povstalci bojovali v silném vnitřním přesvědčeni o oprávněnosti svého boje proti cizím okupantům a západní vojáci bojovali pro peníze. No a v přímém přenosu, před očima celého světa došlo k tomu, že síla přesvědčení zvítězila nad silou peněz. Došlo k tomu, že nepomohly ani peníze nejbohatších zemí světa a jejich vojáci, vyzbrojení nejmodernějšími zbraněmi museli nakonec utéci před přesvědčením bojovníků z jedné z nejchudších zemí.

Nechci v tomto článku nijak glorifikovat Taliban a ignorovat vše špatné, co ho doprovází. Chci pouze upozornit na všeplatný princip síly přesvědčení a na jeho obrovskou sílu, které není schopno téměř nic odolat, jak jsme se o tom měli možnost všichni přesvědčit.

Přesvědčení jako takové, v jeho čisté podobě, bez ohledu na všechno ostatní, je totiž něco, co pochází ze srdce. Co pochází z citu. Co má tedy podle míry své čistoty vždy určité spojení s duchem, čili s nejvnitřnější duchovní podstatou člověka.

A síla ducha je obrovská! Je tak obrovská, že před ní neobstojí ani vojska nejmodernějších armád světa.

Tolik Afghánistán, a nyní se z tohoto úhlu pohledu podívejme na současné rozdělení společnosti na očkované a neočkované, a s tím související a stále rostoucí polarizaci, přerůstající až do nenávisti. Přerůstající až do otevřeného přání smrti svým bližním tak, jak to surově vyjádřil známý slovenský komik Oliver Andrásy: „Ať zhebnou ti, co se nechtějí dát očkovat! Alespoň bude méně hlupáků!“

Neočkovaní jsou mnohými takzvanými osobnostmi nazýváni dezoláty, dobytkem, nebo hlupáky. V podobném duchu se nedávno vyjádřil také majitel „Sedity“, vyrábějící cukrářské výrobky, za co si od neočkovaných vysloužil bojkot svých výrobků.

Neočkovaní jsou na každém kroku omezování a štváni jako divá zvěř. V očkovacích centrech a u obvodních lékařů se množí návrhy o vydání potvrzení o očkování bez očkování. Lidé se z hloubky duše nechtějí dát očkovat, ale jsou k tomu hrubě tlačeni. A proto zoufale hledají nějaké východisko. Je to podobné, jako v padesátých letech minulého století, kdy komunistický státní aparát znepříjemňoval životy těm, kteří měli jiný názor. Avšak v takovémto obrovském měřítku, když se tak děje téměř vůči polovině národa, tomu nebylo ani v stalinském socialismu v padesátých letech.

Taková je tedy dnes situace a my se nyní zkusme podívat hluboko pod povrch, na nejvnitřnější pohnutky očkovaných a neočkovaných.

U očkovaných je to strach! Strach z covidu a strach z toho, že přijdou o práci, nebo o jiné výhody, když se nedají očkovat. Oni sice mluví o odpovědnosti a o tom, že jejich záměrem je chránit sebe a své blízké, ale ve skutečnosti je to jen strach o sebe a své blízké. Strach je hybnou silou očkování a očkovaných! A právě z panického a živočišného strachu vyrůstá nenávist vůči všem, kteří nesdílejí stejný strach jako oni. Kteří nejsou s nimi na jedné lodi a nevezou se na vlně ochromujícího strachu.

Také současná vládní mašinérie koná ze strachu. Ze strachu, že bude opět zavřena ekonomika i ze strachu, že budou opět zaplněny nemocnice. Ale samozřejmě, také pro peníze a zisk vládě blízkých lidí, kteří skvěle vydělávají na distribuci testů a vakcín. Za obrovské peníze od státu na reklamu, šíří všechna hlavní média ustavičně jen strach.

A je mimořádně smutné, že tomuto strachu podlehli také věřící. Kde je jejich víra, že Pán je ochrání? Samozřejmě, při vší rozumné opatrnosti. Kde je síla jejich vnitřního přesvědčení v Boží ochranu a pomoc? Nitro mnoha věřících je proniknuto strachem, a proto věří už jen takzvaným vědcům, odborníkům, politikům a jejich vakcíně, protože jejich důvěra v Stvořitele je pryč, nebo ji ani nikdy vůbec neměli.

A jak je to u neočkovaných?

Ke svému postoji mají různé důvody, ale to, co je u nich dominantní je přesvědčení. Jsou přesvědčeni, že dát se očkovat je nesprávné. A za své přesvědčení jsou ochotni snášet znevažování, útoky, omezení, pronásledování a znepříjemňování života. Navzdory tomu všemu se však se nechtějí zdát svého přesvědčení.

A proto se někteří, jak již bylo zmíněno, snaží získat potvrzení o očkování bez očkování, co je protizákonné. Zde je však třeba zdůraznit, že je absolutní obludností a přečinem proti základním zákonům lidskosti, když se státní mašinérie snaží lidi nátlakově donutit dělat něco, co se příčí jejich nejvnitřnějšímu přesvědčení. V první řadě tedy porušuje zákon a ústavu samotná vláda, a odpovědí na to je nezákonnost ze strany občanů. Tím se však společnost dostává do kritického bodu, kdy se mohou občané, vyprovokováni protiprávností státu pokusit vzít právo do vlastních rukou.

A tak tedy v naší společnosti momentálně stojí proti sobě strach očkovaných a přesvědčení neočkovaných podobně, jako stáli v Afghánistánu placení žoldáci z USA a NATO proti přesvědčení mudžahedínů. Ale jedině živé a silné přesvědčení nese v sobě sílu vítězství, protože pochází z citu. Cit pochází z ducha a duch je vždy silnější než cokoliv jiného, protože je všemu nadřazený. Takto to funguje v našem univerzu! Je to zákonitost, která v něm platí, a proti ní nic nezmůže žádná pozemská síla. Jde o vesmírný princip vítězství, stojící za každým, kdo má silné přesvědčení.

Názory a postoje stoupenců očkování jsou podporovány státní mašinérií, penězi, médii i represivním policejním aparátem. Nicméně jejich základní hybnou silou je strach.

Strach však spoutává lidskou duši tak, že oslabuje imunitu organismu. Pokud se člověk bojí, je výrazně oslabena jeho odolnost vůči chorobám, protože strachem přichází o vnitřní sílu jim čelit. Ba dokonce strach přitahuje to, čeho se bojíme! Strachem paralyzována osobnost se stává neschopná jakéhokoliv odporu, a ve vědomí své vnitřní slabosti pak hledá vnější pomoc už jen ve vakcíně.

A proti tomuto strachu stojí přesvědčení neočkovaných! Je podporuje samotné univerzum, a proto jsou to oni, kteří se nesou na vlně vítězství!

Nikdo samozřejmě netvrdí, že to bude vítězství snadné, nebo rychlé. Je však ale třeba vědět a být si toho neustále vědom, že nezlomnost přesvědčení vítězství nakonec přece jen přináší, i kdyby proti němu stála jakákoliv pozemská moc. Důkaz toho, že to opravdu funguje, jsme měli možnost vidět v Afghánistánu.

Ba dokonce lze svým vnitřním přesvědčením čelit i samotnému covidu, protože náš organismus tímto způsobem zmobilizuje vlastní vitální síly, aby nás před ním ochránil, přičemž samozřejmě není třeba zapomínat ani na rozumnou vnější opatrnost.

Vesmír stojí na straně neočkovaných! A stojí za nimi proto, že mají přesvědčení a nemají strach! Vesmír stojí na straně odvahy! Vesmír nestojí na straně strachu a všeho toho, co od něj pochází! Takovou moc má síla přesvědčení, pocházející ze srdce, citu a ducha! Kdo ho má zvítězí, i když to možná nebude vítězství jednoduché.

A zcela na závěr, když už mluvíme přesvědčení a jeho síle, je ještě třeba vědět toto:

Čím čistší a správnější je přesvědčení, tím větší síla za ním stojí. Svět viděl, co dokázalo přesvědčení bojovníků Talibanu, přestože nebylo ani zcela čisté, ani zcela správné. Bylo to však každopádně přesvědčení a jejich protivníci, kteří ho neměli, a kteří měli jen nejmodernější výzbroj a kopu peněz, mu nebyli schopni dlouhodobě čelit a museli před ním utéci.

Existují však na zemi lidé, snažící se vědomě využívat sílu přesvědčení tím nejčistším a nejsprávnějším způsobem. Jsou totiž přesvědčeni, že na naší planetě jednou zvítězí Láska, Spravedlnost a Čistota. Že tu jednou zvítězí Vůle Boží! Že i na zemi bude jednou podobná harmonie a mír, jako je v nebi.

A přes toto nejčistší a nejdokonalejší přesvědčení lidí může proudit k zemi nejvyšší síla, jaká existuje. Vítězná síla velkého všemohoucího Boha! A tato síla, za pomoci silného přesvědčení lidí, přivede k vítězství nejušlechtilejší principy Lásky, Spravedlnosti a Dobra.

Tyto principy by sice zvítězili i tak, ale protože náš svět je od nich vzdálen, muselo by to přinést obrovské zhroucení téměř všeho, co bylo lidmi vybudováno na falešných principech.

Pravé přesvědčení, projevující se nevyhnutelně snahou již nyní žít a myslet podle vyšších principů, však může vybudovat široký most přes propast zničení, aby po něm mohli přejít do bezpečí nové doby všichni lidé, kteří se budou utíkat k Hospodinu a budou se snažit změnit k lepšímu v souladu s jeho Vůlí.

Žité a neochvějné přesvědčení ve vítězství Světla na zemi nám tedy může přinést nezbytné vítězství Světla formou, která nebude pro náš svět až tak zničující. Chvála proto každému, kdo v sobě živí toto přesvědčení a snaží se podle něj už teď žít, protože miliony lidí mu jednou budou vděčné za to, že se mohli zachránit.


„Amen, pravím vám: Jestliže budete mít víru jako hořčičné zrnko a řeknete této hoře:“ Přejdi odsud tam! “ – projde. A nic vám nebude nemožné.“

Zdeněk Geist
147- Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žil po několik let v Jihlavě.

Realizace feedbacku konzumenta strategických municipálních komunikačních platforem

Zdeněk Geist | Neděle, 5. 9. 2021 v 11:39

Protože se nedomnívám, že by Jihlava příliš vzdělávala, pokoušel jsem se přečíst si v zářijových Ježkových očích příspěvek k tomuto tématu. Na stranách 4-5 totiž vyšel pod názvem opačným, tedy že údajně „Jihlava vzdělává (kulturou)!“. Vzhledem k podivnému jazyku, jímž byl text sestaven, jsem se – jeho vlastními slovy – pokusil o „realizaci zážitkového čtení“.
Zcela chápu, že na hodnotový obsah vzdělání (o němž ostatně v textu není téměř nic) se mohou názory lišit. Možná i na jeho smysl, zaměření, směřování a podobně. Mimo jiné také podle samotného vzdělání vzdělavatelů.
Usuzuji ovšem, že vzdělanosti v tradičním a trvalém smyslu toho slova lze jen velmi obtížně dosáhnout „realizací inovativních projektových aktivit pomocí nástrojů inkubátoru platformy, testovaných novými metodickými postupy s unikátními hodnotami např. know-how a exponátů z oblasti byznysu a komunit, podporovaných externími aktivitami z grantových výzev, a jejich evaluací klíčových kompetencí pro kreativní učení a sebepojetí mladých lidí pro iniciování změny ve veřejné sféře“.
Má-li pak ke kulturnímu vzdělání a tzv. klíčovým kompetencím dovést děti kampaň „Jihlava mi není fu©k!“, pak nezbývá než podotknout, že pomyslný práh pro ušlechtilou slovní hříčku zůstal v tomto případě tak nízko, jak jen práh zůstat může. Dříve by se takovému počinu v Jihlavě, v níž vzdělaní lidé skutečně žili (a jistě i nyní žijí), řeklo nejspíše: „Chucpe“, popř. „Schande“. Dnes už z města němčina i jidiš vymizely, česky se – jak ze zmíněného příspěvku radničních JO vidno – hovoří jen okrajově, tedy by tomu odpovídalo světové „Shame on you“.
Závěrem: staří Řekové definovali kulturu, potažmo vzdělání jako to, co člověk připojuje ke své přirozenosti. Uvážené tříbení a pěstování způsobu, jak být člověkem. K tomu patří i způsob uvažování a vyjadřování. Název kampaně „Jihlava mi není fu©k!“ i podoba jejího představení tedy vzbuzuje otázku, co z toho je ona „připojená kultura“ a co naopak „přirozenost“.

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Otevřená diskuse o bezpečném centru Jihlavy

Petr Klukan | Středa, 25. 8. 2021 v 15:21

Když Jihlavské listy otevřely prostřednictvím záznamu jednání jihlavského občana pana Gerbricha s jihlavským radním Škarkou (Fórum Jihlava) téma o bezpečnostní situaci v centru Jihlavy, vyvolalo to bouřlivou reakci.

Volali nám lidé, kteří podporovali popis situace i názory pana Gerbricha, ale i lidé, kteří situaci vnímají jinak, nebo se domnívají, že Jihlavské listy až šířily poplašné zprávy. Kromě toho přišel i jeden anonym…

Od té doby se sociální sítě plní příspěvky o (ne)bezpečnosti náměstí. Hodně se o ně zasloužil bývalý jihlavský zastupitel za Fórum Jihlava Miroslav Tomanec. V centru města provozuje kavárnu, letní počasí vyzývalo k večernímu posezení, a tak popsal své zkušenosti.

Zlobí se, nebo chcete-li apeluje, na vedení města, aby s „tím něco dělalo“. Pomiňme skutečnost, že donedávna byl on sám zastupitelem, a tak s tím „mohl něco dělat“, zvláště, když za sociální politiku, na kterou se problémy a soužití lidí svádí, má na starosti jeho spolukolega. Uznejme ale, že se kritizuje daleko lépe, když člověk nevládne, i když střílí do vlastních řad a potažmo i do ženy, kterou „udělal primátorkou“.

Přes všechny výtky má pravdu v jednom. Ač tomu statistiky „zločinů na náměstí“ nebudou nasvědčovat, člověk se tam necítí nejlépe. Pocity z něčeho pramení, z drobných věcí, které se slijí v celkový dojem. A v čemže má tu pravdu? V tom, že radnice nezačala otevřeně o problému s lidmi diskutovat. Neskrývané pojmenování faktů a diskuse jsou totiž vždy prvním krokem.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I