Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

O očkování

Petr Klukan | Středa, 6. 1. 2021 v 14:23

Vyhráno je jen napůl. Očkovací látka je už vyrobena, ale je jí zatím málo. Nebo možná ne, ale očkování pro širokou veřejnost se u nás pořádně rozjede až někdy na jaře. Registrovat se bude možné od zimy.

Nemocniční JIP jsou opět plná covidových pacientů, a tak „promoření“ obyvatel je jedinou záchranou před nemocí. A do toho promoření spadá i očkování. Jen tak vrátíme nemocnicím dřívější činnost s řadou dnes odkládaných plánovaných operací.

Do tématu očkování se již zapojily týmy dezinformátorů z Ruska či Číny, kteří „západní“ vakcínu přinejmenším zpochybňují. A lidé, čtoucí přeposílané e-maily a konspirační weby, jim věří. Protože v konspiracích je tajemno, které je svým způsobem přitažlivé. Můžeme se tak dočíst třeba i to, že očkovaní dostávají čip, kterým jsou sledováni, nebo že jim látka změní mozek. Co na takové nesmysly říct? Snad jen zažertovat: Sledujme ředitele nemocnice a další naočkované, zda nezačnou například mňoukat. Nebo náhle vysílat: SM LOMOS…

Vyhráno je stále jen napůl, protože očkování je a bude dobrovolné. Čím víc lidí však imunitu získá, tím lépe pro všechny.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

K rovoji města na začátku roku.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pondělí, 4. 1. 2021 v 17:36

V radničním zpravodaji se mně dostalo cti a prostoru abych se mohl u příležitosti začátku roku vyjádřit k aktuálním otázkám vývoje města. Jenomže ve velmi omezeném rozsahu, pouhých 2000 znaků…. Tak zde poněkud šířeji, jak jsem tam slíbil.

  • Rozhodně nechápu rozvoj města pouze v tzv. „tvrdých“ investicích –  já to mám spojeno především s tím, co se skutečně  dělá pro to, aby se život občanů našeho města zkvalitnil.  A to neměřím tím, kolik peněz se vydává  na studie, průzkumy  a strategie externistům. Příklad – namísto kampaně STAŇ SE JIHLAVÁKEM bych se vrhl do přípravy městského projektu startovacích, nízkonákladových bytů, protože  to by podle mne  oslovilo a motivovalo  daleko více lidí, než inzeráty a přesvědčovací kampaně.  Patří zde i hospodaření se stávajícími byty – dnes má město ještě pořád 435 bytů + cca 300 bytů v DPS.
  • Proto bych do rozvoje města zařadil i budování pocitu sounáležitosti a patriotismu se svým městem, jehož společným vyústěním by mělo být podstatně lepší centrum co do pořádku, bezpečnosti, přívětivosti k občanům a atraktivity pro návštěvníky. Úroveň pořádku a čistoty města stagnuje již několik let, jako obyvatel centra s plnou vážností tvrdím, že bezpečnostní situace se zhoršuje. Naše město se stává  turisty a návštěvníky stále méně vyhledávaným a nevím nic o tom, co by se připravovalo něco k zastavení tohoto trendu.  
  • Plánování už je hodně dlouhé i u revitalizace náměstí – zde bych hodně urychlil zahájení realizace na úkor například takového dopravního terminálu. Ten považuji za zcela nadbytečnou investici v dnešní době kdy je spousta naléhavějších věcí a funkce, které to má řešit dnes bez problémů fungují. Naopak – náměstí je výkladní skříň města a letošní plán zde je velmi mizivý ve srovnání s léty přípravy a projektování.  
  • A v těch dalších „tvrdých“ investicích tedy na prvním místě jednoznačně vodohospodářské plánování a okamžité investice zde. Jsou to žíly města, léta se to zanedbávalo a ani dnes se tomu nepřikládá pozornost úměrná stavu, ve kterém to je – brání to dalšímu rozvoji města.  Nejnutnější opravy a investice do vody a kanálů, které musí jít ruku v ruce se základním směrem rozvoje města, o kterém se, přes množství analýz, strategií a studií pořád ještě nic neví – a dva roky už je dosti dlouhá doba, aby se mohlo poznat kdo jsme a kam jdeme. Nejdůležitější zde vidím přívod vody z Želivky přes Štoky a Vodojem Bukovno, aby se mohla co nejdříve vytvořit alternativa ke stávajícímu monopolu UV Hosov.
  • Tady mne hodně mrzí před 4 léty  zrušená Komise rozvoje města a stálá neexistence podobné platformy. Debaty s podnikateli, školami, „ozvučná deska“ – kde to je? Přes velké proklamace jsou reálné rozhodovací procesy a diskuse k nim pořád soustředěny pouze do rukou té nejužší skupiny vyvolených.  
  • A když už  studie tak jako první  aktualizovat  ve spolupráci s Krajem tu z roku 2009  která posuzovala vliv průmyslové zóny – a samozřejmě nejvíce Kronospanu – na zdraví obyvatel. A následně už tento podnik opravdu řešit.
  • Přestože to není v gesci města, tak považuji za velmi důležitý rozvoj  naší vysoké školy.

Více podrobněji a  postupně k jednotlivým bodům na mém fb profilu.

Dobrý rok všem!

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Pojednání o duchovní příčině covidového otroctví

Ján Lauko | Čtvrtek, 24. 12. 2020 v 19:57

To, co prožíváme v současnosti nemá, z globálního hlediska na naší planetě obdoby. Říká se, že takové výzvě svět nečelil od druhé světové války. Ať si to chceme přiznat nebo ne, kolem nás probíhá něco výjimečného, o čem se bude ještě dlouho mluvit. Něco, co na dlouhé období poznamená národy země. Něco, co vstoupí do historie a čeho jsme právě my přímými účastníky.

Ve všední každodennosti života o tom mnozí vůbec takto nepřemýšlejí. A už vůbec nepřemýšlejí o základních hybných silách tohoto dění a o jeho nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto je ani jen nenapadne, že jeho podstata je duchovní. Že žijeme v době soudu, předpovězené proroky. A že tento soud spočívá v prožívání důsledků všeho našeho nesprávného minulého jednání.

Lidstvo je souzeno neomylnými zákony Páně a soud spočívá ve vyvození důsledků. Ve vyvození důsledků z toho, jak jsme žili, jak jsme uvažovali a jaké hodnoty jsme preferovali. A tyto důsledky na nás nyní dopadají jako trest Boží.

Ale Pán nás netrestá! Trestáme se my sami prostřednictvím jeho zákonů, ve kterých nerespektování a ignorování jsme si sami pro sebe svůj trest utkali. Celkem konkrétně jde o Zákon zpětného účinku. Jeho prostřednictvím musí lidstvo v soudu sklidit všechny neblahé důsledky svého chování.

A protože tato problematika je mimořádně vážná, podívejme se na ni podrobněji. V první řadě bude však třeba podívat se především do našeho vlastního nitra, protože to, co teď navenek reálně prožíváme, je jen vnějším zviditelněním vnitřních dějů, které jsme dlouhodobě nosili a skrývali v sobě. A to hluboko v nás usazené a formované se nakonec projevilo navenek. A protože to nebylo dobré, projevilo se to negativně. Dá se tedy říci, že to, co lidstvo i jednotlivci dlouhodobě seli ve svém vnitřním naladění, ve svých myšlenkách, pocitech a citech, i ve své hodnotové orientaci, právě to teď všichni navenek reálně žijeme a jsme nuceni prožívat na vlastní kůži.

Jak to funguje? Pokud se podíváme na základní strukturu našeho vnitřního života, můžeme v ní najít dva základní rozhodující činitele. Můžeme v ní najít dva základní prvky, nebo dvě naše vnitřní „já“. Jedno vyšší a jedno nižší.

Tím nižším je naše rozumově materiální „já“ a tím vyšším je naše citově duchovní „já“. Takto to bylo dáno Stvořitelem a v tomto smyslu, čili právě v tomto hierarchickém členění měli lidé se svými dvěma vnitřními „já“ zacházet. To vyšší mělo vést a to nižší mělo poslouchat a naplňovat jeho pokyny. Tímto způsobem by se vše vyvíjelo správně a náš svět by nikdy nedospěl do toho stavu, v jakém se dnes nachází.

My jsme však žel nerespektovali správnou hierarchii svých dvou vnitřních „já“, a veškerou svou pozornost, péči, zájem a důraz jsme věnovali jedině svému nižšímu, rozumově, racionálně, materiálnímu „já“. S tímto „já“ jsme se plně vnitřně ztotožnili a začali jsme ho ve svém nitru považovat za klíčové.

Ba co víc, začali jsme ho považovat za jediné, takže jsme nakonec zapomněli, že v našem nitru se skrývá ještě nějaké jiné, vyšší, duchovně citové „já“. Proto lidé naplňovali hlavně potřeby svého nižšího „já“ a ignorovali potřeby svého vyššího „já“.

Potřebami našeho nižšího rozumového „já“ je především materiální zabezpečení, materiální prospěch a materiální užívání si. Pro naši civilizaci se tak staly rozhodující jen hodnoty rozumově materiální. Hodnoty duchovně citové byly ignorovány a odsunuty stranou. Hodnoty svědomí, cti, morálky, mravnosti, spravedlnosti, čistoty, lidskosti a duchovnosti začaly být podřízeny hodnotám materie a konzumu. To vyšší a ušlechtilejší v nás v podobě našeho citově duchovního „já“, které mělo vést a mravně korigovat chování nižšího, rozumového „já“ bylo odsunuto stranou a jakoby uvrženo do vězení.

Tímto způsobem se však nižší rozumové „já“ bez morální korekce vyšším duchovním „já“ zcela vymklo kontrole. Lidé, plně ztotožněni se svým nižším rozumovým „já“, které přestalo být usměrňováno něčím vyšším, se jakoby odtrhli z řetězu, a ve své snaze o naplňování hmotných žádostí začali stále více sklouzávat k bezohlednosti, sobectví, chamtivosti, nespravedlnosti, zvrácenosti a mnohým jiným podobným věcem.

Lidé se stali žalářníky svého vyššího, citově duchovního „já“, které uvěznili za mřížemi vlastních, nikdy nekončících materiálních potřeb. A za těmito mřížemi jejich duch chřadne, hladoví a hyne. Nedostává se mu naplnění jeho potřeby rozvíjení lásky, spravedlnosti, čestnosti, čistoty, dobra, mravnosti ušlechtilosti a poznání a naplňování Vůle Stvořitele.

Takový je dlouhodobý vnitřní stav lidstva. A tento stav se stále stupňoval, až začal dosahovat svého vrcholu. Začal dosahovat maximálního ztotožnění se lidí se svým nižším, rozumově materiálním "já" a maximálního oddálení od svého vyššího, duchovně citového "já".

Avšak to, co v sobě dlouhodobě vnitřně neseme a skrýváme má tendenci postupně přerůst také navenek. Má tendenci zhmotnit se! Má tendenci také navenek, na vlastní kůži dát lidem prožít to, co nosí ve svém nitru a jací vnitřně jsou.

A proto se vnější poměry žalářníků vlastního ducha začaly postupně měnit k tomu, aby byli také oni sami uvrženi do žaláře. Konkrétně se to ve fyzickém světě začalo dít tak, že se začala vytvářet určitá světová elita. Elita nejvíce rozumově zdatných. Elita nejbohatších a nejmocnějších, ale také nejvíce vzdálených všeho duchovního. Elita, která ve své racionálně materiální zvrácenosti nakonec dospěla k temné vizi a k temnému cíli. Je jím absolutní světovláda s úplným podmaněním, zotročením a zdecimováním lidstva na takzvanou zlatou miliardu.

A tato elita jde pomalu, krok za krokem za svým cílem. Je tak bohatá, že si dokáže koupit téměř všechny hlavní média a jejich prostřednictvím formuje vědomí obyvatelstva požadovaným směrem. Média obhajují kroky, prováděné světovými elitami jako něco, co má sloužit ku prospěchu lidí, ale ve skutečnosti to slouží především ke prospěchu elity, a je to vždy jen další krok na cestě k dosažení jejího cíle, definovaného jako Nový světový řád (NWO).

No a tady se už dostáváme k naší nejaktuálnější současnosti. Ke koronavirové pandemii. Je sporné, zda je koronavirus přírodního původu, nebo byl uměle vyroben. Každopádně však přišel světovládné elitě velmi vhod, protože právě na pozadí dnešní pandemie začíná zrychlenými kroky postupovat ke svému cíli. Všimněme si, že všechny národy země jsou pod záminkou boje proti pandemii postupně zbavovány nejrozličnějších práv a svobod. Lidé jsou neustále kontrolováni. Omezuje se pohyb na hranicích a domácí vězení i práce z domova se stávají realitou. Život společnosti byl zredukován jen na to nejnutnější. V obyvatelstvu je médii neustále vyvoláván strach a jako na spasení se čeká na vakcínu.

Nicméně v takzvaných konspiračních kruzích se říká, že právě k tomuto bodu mělo všechno dojít. Že v lidech měl být záměrně vyvolán panický strach před něčím, na základě čehož obyvatelstvo vděčně a dobrovolně přistoupí k vakcinaci. Existují však podezření, že právě prostřednictvím vakcíny chce elita omezit plodnost lidstva, a tím začít s jeho redukcí na zmíněnou, zlatou miliardu. Jiná teorie zase říká, že vakcína zasáhne lidskou DNA takovým způsobem, že z nás vytvoří snadno ovladatelné lidské hybridy. Že naše DNA bude změněna a my přestaneme být lidmi. Staneme se jen poslušnými biorobotmi v rukou elity, plnícími její přání.

Finále zotročení lidstva nastává! Náš tupý materialismus a naše nepatřičné vyzvedávání nižšího rozumového „já“ nás dovedly až k tomuto bodu. A došlo k tomu proto, abychom pochopili, co takový posun vnitřní hierarchie přináší. Abychom poznali, k čemu to vede. Abychom pod hrozbou ztráty podstaty naší lidskosti poznali fatální omyl, spočívající v nesprávném vyzvedávání našeho rozumově racionálního „já“ nad našeho ducha.

Události dospěli až sem proto, že Vládce univerza nás prostřednictvím svého Zákona zpětného účinku nechává prožívat důsledky našeho vlastního jednání a myšlení, které se pro nás nyní staly soudem. Co jsme seli, to sklízíme! Protože jsme odepřeli darovat svobodu a volnost svému vlastnímu duchu, ani my sami si nezasloužíme být svobodní! Protože jsme spoutali vlastního ducha, zasloužili jsme si, abychom také my sami byli spoutáni! Civilizace s uvězněným duchem se sama stává jedním velkým vězením! To není žádná fikce, ale skutečnost, která se odehrává před našima očima, a kterou jsme nyní nuceni prožívat na vlastní kůži.

Zásadní otázka zní, co s tím udělat a jak se z toho dostat?

Zde nepomohou pouze protesty! Zde nepomůže pouze vzpírání se různým vládním nařízením, prosazovaným pod taktovkou světovládných elit. Zde nepomůže pouze občanská neposlušnost! To vše je dobré, ale nedostatečné! Rozhodujícím faktorem je však jedině nutná změna toho vnitřního, kvůli čemuž jsme se do takové situace dostali. Rozhodujícím faktorem je povýšení našeho vnitřního, duchovně citového „já“ na místo, které mu náleží! Na piedestal naší osobnosti! Naše duchovně citové „já“ a s ním související hodnoty se pro nás musí stát prvořadé! Máme se stát lidmi ducha a citu! Lidmi, jejichž lidskost i celé jejich bytí stojí na hodnotách, jako je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, nezištnost, skromnost, láska, mravnost, čistota, dobro a úcta k Stvořiteli i k jeho Vůli! Jedině takto vnitřně hodnotově orientovaný člověk je duchovně svobodný, a proto si zaslouží také vnější svobodu! A v nezbytném účinku Hospodinova zákona zpětného působení pak i sklidí vnější svobodu jako důsledek vlastní, dobré a správné setby. Jen duchovně svobodní lidé si zaslouží žít v pravé a skutečné svobodě! A té se jim také dostane! Žalářníci vlastního ducha však budou uvrženi do žaláře! Budou v něm vězněni, zbaveni vlastního lidství a nakonec zahubeni!

Jak tedy obstát v dnešní době?

Jedině tak, že se ztotožníme s vlastním duchem a jeho hodnotami! Jedině tak se staneme lidmi ducha a jedině lidem ducha, plně ztotožněným se svým vyšším, duchovně citovým „já“, se od Vládce univerza dostane v dnešní době tolik podpory a pomoci, aby mohli obstát v těžkých očistných bouřích, zapříčiněných otroky lidského nižšího, rozumově materiálního „já“ a jeho nízkými, materiálně konzumními hodnotami.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Rozpočet města.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 17. 12. 2020 v 21:02

Bylo to moje páté hlasování o rozpočtu, tedy jakési malé jubileum. Ovšem způsob jeho  tvorby jsem kritizoval už dávno předtím, vlastně od počátku – když jsem se tím začal zabývat a sledovat jednání zastupitelstva a řízení našeho města. Ze čtyřech svých hlasování jsem rozpočet dvakrát nepodpořil, dvakrát však ano. Jakási remíza tedy.  Poprvé jsem zvedl ruku bezprostředně po volbách, kdy rozpočet tvořila ještě předchozí městská vláda a samozřejmě jsem v očekávání budoucích změn nechtěl hned od počátku přidělávat zbytečné problémy novému vedení města. Podruhé vloni, kdy jsem sice v odborné debatě ve finančním výboru hlasoval proti, přesto na zastupitelstvu jsem ruku zvedl s tím, že pokud se přístup k jeho tvorbě neprojde zvratem, tak že to je moje podpora poslední.

Mezitím se však situace ve společnosti zásadně změnila. Díky nezodpovědné a populistické vládě jsme svědky  rozvratu veřejných financí v přímém přenosu a neustálého tlaku na municipality, které by měly podle představ v hlavě lidí nyní zodpovědných za tuto zemi nést hlavní tíží dopadů jejich bezbřehého populismu a marketingu. Zmatky kolem daňového balíčku, neschválený státní rozpočet bez řešení, ale i objektivní velká nejistota kolem příjmové stránky RUD – to všechno tady dříve nebylo a dalo se reálně plánovat,  což teď vůbec nejde.

Za těchto okolností by se mohlo tedy zdát, že i náš rozpočet v jakékoliv podobě je pouze cár papíru, když stejně nikdo neví co bude, jak se to všechno vyvine. Proto se ani vůbec nechci zabývat nějakým číslem na konci, nevadí mně schválený deficit,  to je z mého pohledu zcela nepodstatné, protože to ukáže až realita dalších dnů, jak to bude.

Má tedy tato rozprava a následné rozhodnutí vůbec nějaký smysl? Jsem přesvědčený,  že ano a veliký. Protože nejde o ta konkrétní čísla, ale o systémový přístup.

Pomalu ale jistě  totiž vklouzáváme do nového fenoménu dnešní doby a to je tzv. ALIBI COVID. Za všechny naše problémy, nedostatečnosti a nevůli něco měnit může jen ten malý, v tomto ohledu bezbranný a nevinný,  i když jinak nebezpečný virus. Namísto toho, abychom současnou krizi pochopili a hlavně uchopili jako jedinečnou příležitost k velkým změnám, které už potřebujeme jako sůl, však jedeme pořád postaru. Protože už tři desítky let se v tomto směru vůbec nic nemění, pardon – něco se přece jenom vyvíjí i když je pravdou, že nikoliv směrem, který bych si přál – náš úřad neustále nekontrolovatelně narůstá, stává se stále více neefektivním, nepružným, těžko proniknutelným spletencem státní a veřejné správy. Citát který není můj, a podle mého názoru přesně sedí : ……..náš úřad je hrad, který i v době míru neotvírá brány, nově příchozí jsou pečlivě přesvědčování o dokonalosti hradu a ten jsou potom vysláni bránit do posledního dechu před vstupem kohokoliv bez ohledu na jeho cíl a úmysly…

 Už po léta, zcela beze změn totiž probíhá tvorba rozpočtu takto : vedoucí jednotlivých odborů „nahlásí“ své finanční potřeby a požadavky, které stejně nikdy nenaplní, úzká skupina vyvolených zvaná investiční komise k tomu přihodí své zájmové investice a pak se za připuštění řadových zastupitelů na tzv. čteních rozpočtu a pracovních seminářích licituje –  ty sundáš tolik procent, tady se škrtne tolik milionů…a zachmuření vedoucí odborů se svraštělým čelem podle své osobní míry loajality k té které vládnoucí garnituře horlivě či méně horlivě přikyvuji. A výsledek máme na stole. Už po léta – a to zdaleka neplatí jenom o tomto vedení města. Podle mého názoru, je to špatně a je třeba to změnit.

Podívejme se nyní na hlavní výdajovou stránku rozpočtu, tedy osobní náklady úřadu. Jeden z vážených členů finančního úřadu prohlásil, že alespoň vidí světlo na konci tunelu v tom, že tato částka se nemění. Ovšem je všeobecně známá informace, že počet úředníků od začátku volebního období narostl o plných 27, to je o více než 5%. Jak je to možné, takový rozpor?  No myslím si, že vysvětlení je nasnadě – jako všude jinde dochází ke generační výměně a do důchodu odcházejí zasloužili úředníci s vysokými platy a přicházejí noví, mladí, ke kterým tabulky ještě tak štědré nejsou…A tak se to nyní takto opticky vyrovná. Jenomže ten trend do budoucna je špatný, protože ti mladí se stejně do té vyšší příjmové stránky postupně dle zákona  poprávu dostanou a tak máme zaděláno na další skoky v příštích letech.

Zaslechl jsem teprve nedávno, že na úřadě už něco jako benchmarking-tedy srovnání s jinými městy – probíhá. Tím městem, se kterým se poměřujeme, by snad měla být Opava, město přibližně stejné velikosti a hlavně obdobného dosahu obslužnosti své rozšířené působnosti – a to je více důležité. Tak  tedy v roce 2019 měla Jihlava osobní náklady 290 mil, Opava pouhých 230!  Přičemž příjmy měla Opava o 100 mil Kč vyšší. Tyto  výdaje v přepočtu  na jednoho obyvatele a rok činí v Opavě 4,1 tisíce Kč, u nás pak 5,7 tis Kč . Cožpak ani toto nás opravdu nevyburcuje? Ještě hůře pak vyznívá srovnání s 13 statutárními městy podobné velikosti. Máme opět suverénně nejvíce oproti úplně všem, další v této pomyslné tabulce je s velkým odstupem  Kladno s 260 mil. – tedy o 30 mil. méně (!), ovšem to má 66 tisic obyvatel… Průměr platových výdajů v těchto městech pak je 229 mil (!).

Argument, že výše těchto našich výdajů je způsobena tím, že máme hodně úředníků placených z tzv.  projektů, na který dostáváme dotace, nemohu zatím dost dobře přijmout. Jednak ani na opakovanou výzvu jsem dosud neobdržel jejich seznam, jednak nevěřím, že ostatní města to nemají – a nakonec – ty dotace jsou přece také veřejné peníze, nebo ne?

Jsem si vědom toho, že systémové změny nejdou udělat hned. Proto jsem ve svém diskusním příspěvku k loňskému rozpočtu nechtěl moc, pouze to, aby se založila jakákoliv platforma pro začátek v tomto směru, které budu moci být přítomen. Nezaznamenal jsem ani náznak něčeho podobného. Konkrétních výhrad mám hned několik, nejzásadnější je pak potřeba promítnutí nové situace v zemi do přípravy nové hokejové haly.. Nemůžeme se přece tvářit i v tomto ohledu, že se vůbec nic neděje.

V zastupitelském slibu se hovoří o závazku pracovat ve prospěch občanů města. Jsem bytostně přesvědčený, že schválení takovéhoto rozpočtu s takovýmto způsobem jeho tvorby rozhodně není v zájmu občanů Jihlavy – ba právě naopak a proto jsem ruku nezvedl. Čím si jihlavané zasloužili to, že mají tak zbytečně drahý úřad, který nesnese srovnání s žádným podobným městem v zemi ?

A samozřejmě – ani trochu nevěřím zprávám, které se ke mně dostávají ze všech stran v podobném duchu – tedy že je zbytečná jakákoliv diskuse, protože potřebný hlas za rebelujícího koaličního zastupitele už je připraven od opoziční strany, která si nějak přece musí odpracovat tu svoji výnosnou trafiku na kraji.To přece nemůže být pravda, že ne? Protože to by pak dál nahrávalo těm kdo hovoří o té hnusné politice a takhle se tady přece nepostupuje, my máme na prvním místě městotvornost… Takže  tomu nevěřím a doufám, že pohnutky tento rozpočet podporujících jsou zcela jiné…

A výsledek? Rozpočet byl schválen hlasy 18 koaličních zastupitelů +ČSSD+KSČM. Nepřipomíná to něco?

Zdeněk Faltus
162- Český politik a lékař. Absolvoval Gymnázium Jihlava a následně obor všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Atestaci I. stupně v ortopedii získal v roce 1985, atestaci II. stupně pak v roce 1991. Vzdělání si dále rozšířil v Kuvajtu a absolvováním artroskopických kurzů v Praze. V současné době působí jako předseda Oblastní organizace hnutí ANO Jihlava a jako člen Zastupitelstva města Jihlavy.

Kdo chce menší daně ?

Zdeněk Faltus | Pondělí, 14. 12. 2020 v 21:10

Kdo chce menší daně ?

Musím  se přiznat, že mne překvapily názory některých lidí, ekonomů a rádoby odborníků /kterých máme v ČR  doslova na vše dostatek/ o tom, že  vlastně „ Češi nechtějí menší daně“.

Proč ?  Protože  se bojí, že ty peníze „ budou někde chybět“. To určitě budou, ale neztratí se .  Budou totiž někde přebývat.  A kde ? No přece v kapsách lidí, nás všech.

Je otázkou, co je lepší: zda  mít velké daně a  poté čekat až stát ve  své „ nekonečné moudrosti“ ty peníze nějakým, většinou nedokonalým způsobem přerozdělí. Nebo  dát peníze lidem s vírou, že budou více utrácet, nebudou se bát koupit  si auto, TV , ledničku, eventuálně jet na dovolenou, až to tedy půjde, že…

Milton Friedman, jestli jsem jej tedy  správně pochopil, odmítl teorie Keynese  o tom, že domácnosti plánují své výdaje podle  svých příjmů, jen podle nich.  On naopak tvrdil to, že  domácnosti  plánují své příjmy i podle očekávání svých příjmů, jejich výhledu.

Pokud budeme mít  i my výhled  na hezkou sumu ve  svých peněženkách navíc, proč ne.

Nesmí nám chybět odvaha  jít a i třeba riskovat. Věřit lidem, ne jim tupě brát peníze a ty pak tu sem a tu tam přerozdělovat.

Že odvaha chybí ČSSD, která je známá svou touhou k rovnostářství a přerozdělování, mne nepřekvapuje. Ale že chybí odvaha i našim konzervativním kolegům z KDU ČSL..?

Dokonce jsem četl článek,kde  si autor dělal legraci z našeho národa, protože prý  je jediný , který „ nevítá nižší daně“. Že by za tím byla ta tradiční naše malá závist z toho, že těm bohatším zbude  peněz víc?

Kdo ví-)




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I