Zákon o uložení jaderného odpadu jako další milník na cestě pošlapané důvěry

8 února, 2024

V úterý 6. února 2024 rozhodovala Poslanecká sněmovna o zákonu o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu, který jí vrátil před Vánoci loňského roku Senát. Důvodem pro vrácení byla skutečnost, že zákon do Senátu doputoval ve znění pozměňovacího návrhu, nikoliv původního vládního návrhu. Původní vládní návrh totiž počítal s vyslovením souhlasu obou komor Parlamentu v procesu výběru finální lokality pro hlubinné úložiště. Pozměňovací návrh tento souhlas zrušil a rozhodnutí vložil do rukou pouze vlády. Parlament by toto rozhodnutí vzal jen na vědomí. Říkáte si, že je to běžná legislativní rutina? Pro někoho možná ano, ale pro ty, kterých se to nejvíc dotýká, je to další porušení slibu a prohloubení nedůvěry. A to v procesu rozhodování o projektu, který tu má být na tisíce let.

Pro objasnění kontextu se vrátím o rok zpátky do ledna 2023, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu informovalo o výstupech z osobního setkání pana ministra Síkely se zástupci dotčených obcí ze všech 4 vytipovaných lokalit pro potenciální úložiště radioaktivních odpadů. Pan ministr doslova uvedl:

Zákon o řízení souvisejících s hlubinným úložištěm rozšíří práva obcí a také lhůty pro posílení kontroly kvality procesu z jejich strany. Návrhem zákona posílíme legitimitu výběru lokality hlubinného úložiště. Navíc jsem vládě navrhnul, že výběr finální lokality bude společným rozhodnutím vlády i Parlamentu. O tomto záměru jsem informoval i nově zvolené zástupce dotčených obcí z vytipovaných čtyř lokalit začátkem prosince loňského roku.“

Josef Síkela

Jelikož jsem se předmětné schůzky účastnila jako zástupkyně Kraje Vysočina, mohu potvrdit, že tento slib z úst pana ministra zazněl. A dokonce byl opravdu přetaven do návrhu zákona a projednán vládou. V okamžiku kdy přišel do Poslanecké sněmovny, bylo najednou všechno jinak.

Návrh zákona projednal Hospodářský výbor a přišel se zásadním pozměňovacím návrhem – výběr finální a záložní lokality hlubinného úložiště rozhodne samotná vláda ČR a komory Parlamentu vezmou toto rozhodnutí pouze na vědomí. I přes snahu několika poslanců a následně senátorů je toto tedy verze, která má vejít v platnost. Je až příznačné, že tuto zásadní změnu nikdo s dotčenými obcemi ani kraji nekomunikoval, nepřijel vysvětlit, nenapsal dopis, nepozval na jednání, neměl snahu obhájit.

Když jsem před třemi lety vybojovala aktivní účast v procesu výběru hlubinného úložiště pro dotčené kraje, měla jsem ambici vytvořit prostor pro otevřený dialog mezi obcemi a státem, který by mohl kraj moderovat, stát na straně obcí a jejich zájmů, pomoci jim získat odpovědi na jejich otázky a vypořádat jejich obavy. Myslela jsem si, že je dosažitelné, aby stát začal naslouchat a budovat si v území důvěru. Bohužel veškerá tato snaha byla zmařena. Jako politička chápu, že nebylo možné nalézt shodu na výběru úložiště se souhlasem obcí, ale slíbit obcím alespoň výběr se souhlasem obou komor parlamentu a nedodržet ani to, je frustrující. A nevyváží to ani fakt, že byla do návrhu zapracována změna v povinnosti vlády vypořádat připomínky obcí.

Když bych měla volně interpretovat finský přístup k hledání lokality pro hlubinné úložiště jaderného odpadu, který rámuje heslo „získat si důvěru trvá roky, ztratit ji můžete během minuty“, tak česká cesta by se dala popsat slovy, že „léta ztracenou důvěru za minutu zpět nezískáte, tak proč se o ni snažit“.

Postřehy z finského úložiště radioaktivních odpadů Onkalo

5 února, 2024

V lednu jsem měla příležitost zúčastnit se mise pana ministra Síkely a Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny do finského Olkiluota. V letošním roce by se tu mělo spustit první hlubinné úložiště pro radioaktivní odpady v Evropě (Onkalo). A protože se otázka takového úložiště i v Česku přenesla v posledních týdnech z lokální úrovně na půdu Sněmovny a Senátu, pokusím se shrnout několik postřehů z Finska.

Finsko má v provozu 2 jaderné elektrárny – Loviisa se dvěma reaktory VVER s původním výkonem 440 MW/ blok (po modernizaci jsou dnes na 531 MW/blok) a druhou na ostrově Olkiluoto – 2 starší reaktory BWR, každý o výkonu 890 MW a Olkiluoto 3 – aktuálně nejvýkonnější evropský reaktor 1,6 GW spuštěný v dubnu loňského roku. V bezprostřední blízkosti od této elektrárny (cca 3 km) finišuje výstavba hlubinného úložiště Onkalo. Na povrchu jej tvoří rozlehlý zabezpečený areál, jehož součástí je i tzv. encapsulation plant (zařízení, ve kterém bude docházet k přeložení použitého jaderného paliva z elektrárny do měděného obalu pro uložení pod zem). Samotné úložiště je vyhloubeno cca 450m pod zemí v granitové hornině, která je velmi podobná té, kterou pro vybudování úložiště hledá SÚRAO v Česku. Přístup do podzemí je možný výtahy nebo auty. My jsme z důvodu prací okolo výtahů využili dopravu elektroauty a sjeli do podzemí po čtyřkilometrové plošině/ cestě, která klesala až do hloubky zmíněných 450 metrů. Chodby či šachty jsou veliké, aby jimi projela i těžká technika, zdejší skála je opravdu podobná naší žule a zástupci SÚRAO nám zde potvrdili, že i pro české úložiště bude zvolena varianta vertikálního ukládání odpadu.

Tím ale většina podobností s Českem končí. Finsko totiž není na rozdíl od nás tak hustě osídleno a celý areál jaderné elektrárny i úložiště je poměrně odlehlý. Finsko má 5,6 milionů obyvatel, kteří žijí na ploše 4krát větší než má Česká republika. Celý „jaderný areál“ se nachází na ostrově v jihozápadní části Finska v Botnickém zálivu a do nejbližšího většího města (Eurajoki, 9,5 tis obyvatel) je to 20 kilometrů.

Rozhodnutí o způsobu ukončení palivového cyklu použitého jaderného paliva padlo ve Finsku už před více než 20 lety. Předcházel tomu proces hledání vhodné lokality pro hlubinné uložení od 80. let, kdy se zahájilo jednání se 66 obcemi, z důvodu odporu řady z nich zůstaly 4 lokality a z nich s postavením úložiště nejvíce souhlasily v Eurajoki a Loviise. Jako nejvhodnější byla nakonec vybrána lokalita Olkiluoto v regionu Eurojaki kvůli většímu prostoru pro úložiště a bezprostřední blízkosti stávající jaderné elektrárny (míra akceptace umístění jaderného zařízení zde byla 60%). Vláda se obrátila nejprve na region Eurojaki, který se rozhodl nevyužít svého práva veta a v roce 2000 si odhlasoval vybudování úložiště na svém území (20 dotčených obcí se vyslovilo pro výstavbu, 7 proti) a následně na Parlament, který rozhodnutí o výběru ratifikoval o rok později (159 ano, 3 ne, 37 omluveno). A jaké byly klíčové argumenty pro rozhodnutí o výstavbě?

  • Všeobecná shoda na způsobu ukončení palivového cyklu – uložení pod zem vyhodnoceno a přijato jako lepší řešení než dočasné skladování;
  • možnost opětovného vyzvednutí uloženého jaderného odpadu (a to i po uzavření úložiště po jeho naplnění);
  • velký důraz na místní komunity a odpovědnost vůči následujícím generacím.      

Důraz na místní komunitu a otevřený dialog s lidmi a obcemi, kterých se to dotýká, byl klíčovým pilířem široké společenské dohody a společného zájmu. Ve své prezentaci nám to shrnul i CEO společnosti Posiva Solutions (firma, která úložiště buduje a bude provozovat) Mika Pohjonen. Ten vyzdvihl důležitost důvěry a transparentnosti celého procesu – získat si důvěru trvá roky, ztratit ji můžete během minuty. Firma Posiva ani finská vláda nechtěla (a nechce) něco takového riskovat, proto je celý proces transparentní, přehledný, s jasně stanovenými odpovědnostmi a rolemi.  A také přínosy pro vybranou lokalitu. V případě Finska nedostávají samosprávy v místě žádné kompenzace, ale přínosy plynou z daňových příjmů.

Technické řešení samotného podzemního uložení je vyhloubeno v granitové hornině, v řadě kilometrových chodeb se budou ukládat měděné obalové válce s použitým palivem vertikálně do vrtaných „studní“, budou obloženy bentonitem, chodby budou zasypány bentonitovou směsí a uzavřeny plombou. Firma Posiva si vyvinula vlastní stroje a zařízení pro celý proces hlubinného ukládání, vytěžený materiál využila přímo v místě na stavbu silnic, zpevnění pobřeží a další infrastrukturu. Předpokládaná kapacita je zavážení 30 ukládacích souborů ročně po dobu sta let s tím, že v současné době není úložiště vyhloubené celé, ale další chodby pro ukládání budou raženy v průběhu času dle předpokládaných objemů odpadu. Další ražba se zde uvažuje cca za 4 roky.   

Více informací o technickém řešení úložiště v Onkalu najdete na stránkách společnosti Posiva https://www.posiva.fi/en/index/finaldisposal/researchandfinaldisposalfacilitiesatonkalo.html.

Srovnání českého a finského řešení problematiky hlubinného úložiště si můžete přečíst v diplomové práci Michaely Regéciové zde https://is.muni.cz/th/lkqzv/.

I když jsme měli jen velmi omezený čas a nestihli se potkat se zástupci obcí, děkuji za tu příležitost Onkalo navštívit, vidět, o jak velkém zařízení a areálu se bavíme a alespoň zprostředkovaně si poslechnout finský přístup k celému procesu.

Sedět ve vězení…

31 ledna, 2024

Případ Pavla Vorlického z Jihlavy je u soudu. Desítky lidí, které připravil o téměř 90 milionů, na něj na Jihlavsku nevzpomínají v dobrém. Vorlický se „proslavil“ tím, že spravedlnosti unikal téměř dvacet roků. Mezi tím jej odsoudili na 12 let.

Vloni na podzim ho chytili a nyní se koná nový soud. Po novele trestního zákoníku mu hrozí maximálně 10 let.

Obžalovaný se snaží trest co nejvíc zmírnit a využívá k tomu i útok na city: Žil v neustálém stresu, rodina jej opustila, peníze nemá žádné…  

Až smutný úsměv na rtech vyvolávají jeho věty, kterými se hájí: „Jsem zvyklý pracovat, žádné omezení nemám. Nemá smysl, abych posedával ve vězení a jen čekal na svůj konec. To si poškození nezaslouží.“

Desítky milionů Vorlický už nikdy nesplatí, to by musel mít statisícové výdělky jako europoslanci, v opačném případě nikoho jedna dvě tisícovky jako „odškodné“ nezachrání. A to si poškození nezaslouží.

Kůl v plotě.

28 ledna, 2024

Domácí násilí a násilí na ženách je pořád vážným problémem. Proto se už roku 2011 v Istanbulu dohodlo 47 zemí Evropy na společném postupu v potírání těchto zvěrstev. Bylo to v době, kdy naší zemi v této agendě zastupovala tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která si dnes říká Normální senátorka. Zřejmě asi proto, že všechny ostatní považuje za nenormální…Tehdy proti tomu ani necekla, dnes je to největší širitelka mýtů a dezinformací v tomto směru. Prostě jenom pochopila, jak rychle a efektivně z toho vytlouci politický kapitál.

Protože se jedná o mezinárodní úmluvu, je zapotřebí aby byla ratifikována parlamenty. Dosud tak učinilo 39 zemí. Náš senát se k tomu odhodlal až tento týden. Neúspěšně, chyběly dva hlasy.

Nejvíce odpůrců bylo z ODS. Senátorský klub ODS + TOP O9 má 36 členů. 6 je zvoleno čisté za TOP  09, 14 je členů ODS, zbytek jsou nezávislí za různé koalice. Ratifikací podpořili všichni od TOP O9, 5 nezávislých a JEDINÝ člen ODS – předseda senátu Miloš Vystrčil. Ten poté, co byl vystaven v podstatné části diskuse téměř pětihodinové dezinfomační masáží svých kolegů, naprosto ovlivněných  tlakem ultrakonzervativní lobby, pronesl emoční a rozčilený projev, který sice věci moc nepomohl, ale aspoň ukázal, že to je jediný člověk z té stranické party tam, který si v tomto ohledu uchoval nějaké hodnoty, zdravý rozum a srdce na pravém místě.

Nikdo z jeho kolegů ho ani náznakem nepodpořil, nikdo se ho nezastal. Naopak, velice výmluvné byly pošklebky jeho nejbližšího spolupracovníka – místopředsedy senátu Oberpfalzera za jeho zády když mluvíl. Poté, co on sám ve svém projevu Úmluvu označil za útok na naši tradiční rodinu… Idiocie toho nejhrubšího zrna.

Česká republika je země kde 30 % žen má zkušenost s domácím násilím, kde se za znásilnění běžně udělují podmínky, psychiatr ve státním zařízení dlouhodobě znásilňuje pacientky, poslanec se bez skrupulí dopouští sexuálního násilí. Zemí kde má 90 % postižených žen strach znásilňování nahlásit. O domácím násilí ani nemluvě. Zemí, kde jsou ženy pořád utvrzovány v tom, že je to tak správně…a že si za to mohou samy… To jsou všechno důvody,  proč je v tomto směru nutné být papežtejsi než papež. Proto, že se toto násilí tak obtížně dokazuje a protože ke zlepšení nedochází. A na to je jediná cesta – měnit atmosféru ve společnosti – a kde jinde začít než u těch nejvyšších, zákonodárců.

Proto hanba těm v senátu, kteří tohle shodili a ponechali v tomto ohledu naší zemi mezi zaostalými a rozvojovými. Lví podíl ODS pak jenom potvrzuje, že spíše než Občanská demokratická jím už patří přívlastky Občanská dinosaurská či demagogická…

Respekt a čest výjimce předsedy senátu, která jen potvrzuje pravidlo. Zůstal však jako ten kůl v plotě…

Vidět senátory nejsilnější demokratické strany jak si notují s jednou z největších dezinformátorek dneška Zwyrtek a otevřenou podporovatelkou sexuálního obtěžování Kovářovou je opravdu smutným obrázkem naší dnešní společnosti.

Věřím proto, že to není konečná a že po podzimních volbách se to zkusí znovu – až část těchto demagogů odejde do politického záhrobí. 

Systém funguje.

25 ledna, 2024

Ústavní soud odmítl návrh hnutí ANO, které napadlo snížení valorizace penzi. Nedal jím za pravdu vůbec v ničem.

Děkuji ústavnímu soudu za toto rozhodnutí, perfektní zdůvodnění a vyvrácení všech námitek hnutí ANO, založeného za jediným cílem – podpora podnikání svého majitele agenta Bureše.

Toto rozhodnutí zároveň dává naději, že ani po případném úspěchu slovenského estébáka v příštích českých volbách by mu už nemuselo jeho drancování státního rozpočtu procházet tak snadno jako dříve. Kdy si za cizí peníze, tedy za prostředky daňových poplatníků, nakupoval ve velkém hlasy voličů.

Babišovým druhem Zemanem jmenovaných ústavních soudců zbývá pořád ještě šest, z toho čtyři se vyjádřili tak jako většina. I to, spolu s tím, že soudci s odlišným názorem byli jenom tři, mně dává důvěru v toto rozhodnutí. Ještě nikdy v historii naší země nebyl totiž systém výběru ústavních soudců tak podrobný, pečlivý a sofistikovaný jako nyní. A o to se zasloužil prezident Petr Pavel. Selhání s doktorem Fremrem je pro mne výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Náš ústavní systém funguje.