Blog Jihlavských listů

Nacismus, komunismus a fašismus – to byly tři formy totality, které ve 20. století rozvrátily Evropu.

Edvard Beneš už v roce 1935 všechny tyto tři formy charakterizoval jako „…revoltu vášně, instinktu a kolektivního mysticismu proti rozumu, která se vyznačuje kultem násilí, rasového a nacionálního titanismu a politického absolutismu“ ( to mu však vůbec nebránilo, aby ještě za války podpisem spojenecké smlouvy se Stalinem zahájil vydávání naší země jedné z těchto forem totality, které úspěšně dokončil přijetím demise v únoru 1948…).

Nacismus společně s fašismem však v osudovém válečném střetu dospěl k porážce a zdálo se, že i komunismus má na kahánku s koncem studené války a že totalita byla zásadně potlačen. To však byl krutý omyl, je tady reinkarnace.

Ideálním prostředím pro vznik nové epidemie totality je revizionistická mocnost, která není spokojená s aktuálním světovým řádem a proto ho chce destruovat. Takovou mocnosti je nyní Rusko. Nadčasové poselství Vítězslava Nezvala není nic, co by dnes překvapovalo:

Rusko je zlý osud, nejhorší co svět zakusil dosud…Rusko je sršeň, ni žádná včela… Rusko je střela, mířená do kostela… Rusko je lidský pláč a carský smích… Rusko je modla, věřit v ně je hřích… Rusko, ach Rusko, jsi eden kruťasů… Rusko to je puch zpod ďábla ocasu..

Demokratický svět je ve své svobodě, otevřenosti a snaze o zákonnost velice zranitelný a je třeba ho účinně bránit všemi možnými prostředky. Svoboda slova? Ano, samozřejmě – ovšem nikoliv svoboda lhát a sloužit agresivní nepřátelské mocnosti.

Základním kamenem odolnosti společnosti vůči vábeni totality, který na složité problémy dnešního světa nabízí jednoduchá řešení zpravidla vedoucí ke katastrofě, je však kulturně politický odolný jednotlivec a sebevědomý občan.

PS. : S využitím textu od Petra Hlaváčka, novináře, historika a filosofa. Podle mého názoru by se mělo hned začít vyučovat ve školách. Na začátek výuky dějepisu, nikoliv až na konci.

Ztráta svobody slova je pro část české společnosti stejně významná jako ekonomická krize.
Je zde konečně hodnověrný průzkum, který ukazuje, že lidé považují za největší dezinformátory politiky a hned po nich jsou to veřejnoprávní média. Tedy Česká televize a Český rozhlas.
Zdroj: http://www.sanep.cz/pruzkumy/svoboda-projevu-a-nove-formy-cenzury/

To asi není, 34 let po té „naší revoluci“ to, o co jsme tehdy usilovali. Dále se ukazuje, že se opět lidé bojí vyjádřit svůj názor. I to je myslím zásluhou našich médií. Lidé se bojí dehonestace a v poslední době i perzekucí tak, jako před 1989. Zkuste si udělat malý soukromý test:
Myslíte si, že Fialova vláda vládne ve prospěch České republiky?
A řeknete to veřejně?
Domníváte se, že ČT informuje objektivně o dění na Ukrajině?
A řeknete to veřejně?
Myslíte, že veřejnoprávní média v ČR vykonávají svoji funkce tak, jak mají?
A řekněte to veřejně?

Myslíte si, že naše země směřuje k prosperitě?
Šíři podle vás někdy Česká televize nenávist proti Rusku, Číně a jiným zemím?
Myslíte, že jsou lidé k sobě slušnější, než před „revolucí“?
Myslíte si, že Ústavní soud ČR rozhodne v kauze „okradení penzistů“ spravedlivě?
Myslíte si, že váš politický postoj může ohrozit např. vaše místo?
Dle uvedeného výzkumu to tedy nejsou neoficiální weby, které přinášejí dezinformace, jsou to častěji veřejnoprávní média, za které si ještě platíme. Po chystaném okradení důchodců vládou P. Fialy je na zvážení, zda je to únosné.

Internetem obletěla fotografie známé monumentální sochy Krista v brazilském Rio de Janeiru, jak do ní udeřil blesk. Média o tom napsala: „Nejen do hříšníků, ale do samotného Krista udeřil blesk z čistého nebe.“

Jakou má tato skutečnost duchovní symboliku? Je totiž opravdu mimořádně znepokojivé, když služebníci Stvořitele, tedy bytosti přírody, spravující přírodní dění, nasměrují blesk do sochy Ježíše Krista. Co to znamená?

Dříve ale, než přejdeme k objasnění těchto skutečností, je třeba vědět, že mnohé z toho, co se kolem nás děje, v sobě skrývá hlubokou symboliku a hluboké poselství. Neboť je naivním ten, kdo si myslí, že žijeme ve světě náhodného dění. Naopak, žijeme ve světě zákonitého dění, ledaže lidé jsou obecně tak egocentricky upření pouze na své vlastní cíle, touhy a žádosti, že fungování těchto zákonitostí nevnímají. A proto ani nevidí, co jim chtějí svojí vlastní řečí říct a zprostředkovat. Na co je chtějí upozornit a před čím je chtějí varovat. Měli bychom proto konečně otevřít oči a mnohem pozorněji vnímat bezprostřední události kolem nás a učit se dešifrovat jejich poselství.

Socha v Brazílii vznikla jako představa sochaře o podobě Spasitele. Pokud to posuneme do širšího kontextu, jde o symboliku lidských představ a názorů na osobu i učení Krista.

No a právě do této symboliky lidských představ o Spasiteli a o jeho učení udeřil blesk! A udeřil proto, že tyto představy jsou v mnoha zásadních věcech falešné a nesprávné. Jako nesprávné byly zásahem blesku označeny bytostmi přírody, které stojí ve službách Stvořitele a spravují přírodní dění. Bytosti přírody v nadcházející očistě země totiž nejspíš jen označují, ale nakonec i zničí vše, co je nesprávné, aby to správné, pravé a pravdivé mohlo naplno zazářit.

Je v maximálním zájmu lidí, aby se tím začali vážně zabývat. Aby začali, zatím ještě bezbolestně, zkoumat a hledat skutečnou pravdu o osobě, životě a učení Ježíše Krista. Vůle Stvořitele, manifestovaná viditelným děním v přírodě nám totiž naznačuje, že život Spasitele byl v mnoha věcech jiný, než se věřící domnívají. Také samotný smysl jeho příchodu na zem byl úplně jiný. A to již ani nemluvě o naprosto chybném vnímání jeho smrti na kříži. V této konkrétní věci, ale i v mnoha jiných věcech v životě, které nechápeme a neděláme správně, nás bude k jejich pochopení a přehodnocení stále intenzivněji vybízet vnější přírodní dění, řízené bytostmi přírody, stojícími ve službách Stvořitele a naplňujícími jeho Vůli.

Neboť čas lidských představ a sebeklamů již vypršel! Začíná nová doba Světla a Pravdy. O této Pravdě již nebude možné dále mlčet a dále ji zatajovat. Neboť je psáno, že kdyby i všichni lidé mlčeli, začnou mluvit kameny! Začnou mluvit hromy, blesky a bouře! Začne mluvit voda, oheň a vítr! Začne mluvit příroda tím, co se v ní děje, k čemuž již také nyní reálně dochází.

A dochází k tomu proto, aby se lidé zastavili, zamysleli a udělali si pořádek v životních hodnotách a ve svých prioritách. Aby si udělali pořádek v základních pravdách vlastní víry, protože nastává čas, kdy musí být úplně vše očištěno a postaveno na zdravý základ.

A mimochodem, k velmi podobnému případu došlo také na Slovensku v Šaštíně. Při bouři spadl strom a zničil sochu Panny Marie, čímž byli křesťané upozorněni na nesprávnost jejího kultu.

Na základě tohoto všeho, co se začíná dít, si musíme uvědomit, že bytosti přírody nás nenechají spát v naší duchovní nevědomosti a budou nás z ní probouzet stále tvrději, drsněji a intenzivněji.

Aby lidé věděli, jak se správně narovnávat a tím uniknout ničivým silám přírodních bytostí, které začnou v mohutném očistném dění srovnávat se zemí vše falešné, zaslíbil Ježíš příchod Pomocníka, Ducha Pravdy. A Duch Pravdy skutečně přišel a svým Poselstvím Grálu nás uvedl do plné Pravdy. Jím ukázaná Pravda Boží je záchranným lanem, určeným k záchraně každého, kdo se ho v nadcházejících očistných bouřích s důvěrou chopí.

Nekráčejme proto slepě vlastním bytím! Vězme, že mnohé z toho, co se děje kolem nás je symbolikou, a ta se nás snaží nasměrovat na správnou cestu. Učme se to vnímat, učme se to poznávat a učme se to chápat! Nežijme jako slepí, aby nás z naší slepoty nemusely bolestivě probouzet údery blesků v očistných bouřích, které se blíží k zemi, a ve kterých můžeme také duchovně zahynout, neprobudíme-li se!

Ne, nepřál jsem si, aby prezident ten zákon podepsal.Těch pochybností bylo, je a ještě bude opravdu příliš. Odborná veřejnost je v diskuzích zcela rozdělena.

Na druhou stranu, to jakým způsobem to nakonec udělal, ve mně vzbuzuje na prvním místě respekt k jeho státnické uměřenosti. Protože jsem si okamžitě vybavil jeho předchůdce, který by to vládě asi hned hodil na hlavu – protože to já, velký a neomylný, jsem ten jediný správný vykladač ústavy a všichni ostatní mně můžete…

Ale prezident, státník, z mého pohledu řekl:

• já chápu ústavu nikoliv jako to, co budu vykládat já sám, ale naopak ji budu v maximální míře respektovat a svojí roli nebudu zdůrazňovat…
• protože jediný, kdo má právo rozhodovat co je a co není protiústavní je soud, nikoliv nějaká poslankyně z Horní Dolní, tedy z Třebíče – co je ve sněmovně jenom a jenom díky vůli svého majitele…(Doslova: „Nehorázné, protiústavní, neakceptovatelné. Vládní koalice protlačila na sílu OŽEBRAČENÍ důchodců“)
• prostoru pro diskusi bylo dost a dost a opozice tento čas jenom zneužila pro procedury a obstrukce, namísto věcnosti, a tomu je třeba se také postavit…
• zvláště když u ní převažuje jenom schizofrenní destrukce – protože když to bylo naopak, tak například Babiš sám téma valorizací zvedl, Schillerova bojovala proti Maláčové v otázce věku odchodu do důchodu a celé vládnoucí ANO neudělalo v reformě systému vůbec nic…
• takže je to pro vás na prvním místě politický boj, nikoliv snaha o pozitivní posun, a do toho já se zatahovat nenechám…
• zároveň však dávám vládě a koalici žlutou kartu za prachbídnou komunikaci, nesystémovost a v tom, že nejdete v těžkých dobách příkladem…

Takže celkově – velký palec nahoru, pane prezidente!

Podle článku 55 Ústavy České republiky se prezident republiky ujímá úřadu složením slibu a teprve složením slibu začíná jeho pětileté volební období. Právě z tohoto důvodu je inaugurace, která je vlastně ve skutečnosti rozšířenou slavnostní schůzí obou komor Parlamentu ČR, tedy Senátu a Poslanecké sněmovny, tak důležitou a sledovanou událostí.

Prezident Petr Pavel dle tradice přednesl ve čtvrtek 9. března ve Vladislavském sále slib s rukou položenou na Ústavu a následně jej složil do rukou předsedy českého Senátu.
Před vlastním slibem jsem byl několikrát dotazován, jak se na celou situaci jako předseda Senátu připravuji. Kromě podrobných informací z generální zkoušky, na které mě zastupoval z důvodu probíhající schůze Senátu figurant, jsem si také prohlédl minulé záznamy průběhu inaugurace včetně okamžiku složení slibu a snažil se je uložit co možná nejlépe do paměti.

Možná může některým připadat zajímavé, že ústavní právník Jan Kysela mi doporučil, abych opravdu při skládání slibu panu prezidentovi podal obě ruce, neboť v článku 59 naší Ústavy je napsáno: „Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ a nikoliv do ruky. To se mi, jak ukazuje přiložená fotografie, podařilo. Po složení slibu následoval relativně obsáhlý první projev nově zvoleného prezidenta.
Osobně jsem pozitivně vnímal, že prezident Petr Pavel nezměnil své priority a vnímání současné situace.

Právě potvrzení preference hodnotové politiky a kritika populismu a honby za úspěchem za každou cenu byla obsahem první části prezidentova vystoupení.
Ve druhé části potom osobně oceňuji prezidentovu zmínku o nezbytnosti změn v důchodovém a daňovém systému a jeho podporu opatření, která povedou k naplnění těchto změn. Zároveň prezident zdůraznil nutnost solidarity a adresné pomoci nejzranitelnějším.

Protože česká média o přípravě a průběhu inaugurace velmi podrobně informovala, dovolím si již pouze dva snad zajímavé postřehy a závěrečnou poznámku. Po ukončení inaugurace ve Vladislavském sále položil prezident Petr Pavel květiny k soše T. G. Masaryka za doprovodu náčelníka generálního štábu Armády České republiky generálmajora Karla Řehky, a tím dal jasně najevo, že si uvědomuje svoji velmi odpovědnou roli vrchního velitele ozbrojených sil. Po návratu prezidenta do Španělského sálu zahrála Petru Pavlovi jako druhému českému prezidentovi po Václavu Havlovi pro nás starší kultovní kapela Spirituál kvintet.

Má závěrečná poznámka se potom týká velké snahy prezidenta Petra Pavla chovat se otevřeně, být blízko lidem, vysvětlovat, argumentovat, děkovat a zdůrazňovat týmovost a důležitost spolupráce a ochrany společných hodnot a zájmů. Toto považuji pro naši budoucnost za velmi důležité a jsem přesvědčen, že k tomu můžeme každý z nás podle svých možností přispět.