Blog Jihlavských listů

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Protože…hala, no (IV).

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pátek, 23. 9. 2022 v 13:43

Aneb – malý seriál o tom, co všechno v našem městě NEBUDE, když zodpovědní opravdu v této době rozhodnou o stavbě Horácké multifunkční arény za 2,5 miliardy z peněz daňových poplatníků. Bez nároku na pořadí důležitosti.

Peníze. 

Nemohu zase říci, že na rozdíl od recitace toho, co kvůli nové hale nebude a trpného odhlasovávání tohoto výčtu, tak že by zde zastupitelé nediskutovali. 

Zastupitel Hovorka jemně vytknul vedení, že zde o stamiliónech mluví jako stokorunách… Dobrá připomínka, ale o navýšení půjčky na 800 milionů (!) už je stejně rozhodnuto. Ani slovo však zde nepadlo o dalším nákladu u této položky – tedy tzv. „ceně peněz“. To se pochopitelně před krizí vůbec nemuselo kvůli nízké úrokové sazbě vůbec uvažovat, dnes je však situace přesně opačná. Vedoucí ekonomického odboru to střízlivě odhadl na 140 milionů, ekonomové které jsem oslovil na částku dvojnásobnou. Jestliže připustíme, že realita v této nejisté době bude někde uprostřed, tak to máme dalších 200 milionů,o kterých se se pochopitelně taktně mlčí. Dvěstě milionů!

Zastupitel Paul zase vzpomněl, že hala by měla nad to vše, co jí předurčují – jaká to bude zlatá slepice – generovat i částku na odpisy, což by mělo být aspoň 30 mil ročně. Hlavně na budoucí opravy. Za deset let 300 milionů. Je to reálné v dnešní době? Třista milionů.

Když připočteme i další známé/neznámé věci o kterých se samozřejmě nikde nic nedozvíme (rezervu na vicepráce, jak dlouho je fixována cena vítězné nabídky, vnitřní vybavení) tak je třeba jasně a srozumitelně

PANU ŠCERBANOVI ODPOVĚDĚT, ŽE SEHNAT 500 MILIONŮ OPRAVDU STAČIT NEBUDE

a měl by přestat s tímto matením veřejnosti. Jsme reálně asi na trojnásobné částce.

Zvláště, když ostatní sportoviště jsou na tom tak, že se očekává reálně, že 60 % se jich bude muset zavřít. U nás ne. My jsme výjimečné město. Máme na všechno. Protože – hala, no.

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

UKRAJINA A LITVA II.

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 22. 9. 2022 v 11:19

po včerejší mobilizaci

UKRAJINA a LITVA

Zdeněk Gryc | Pondělí, 22. 8. 2022 v 17:43

LITEVSKÁ TELEVIZE

v átriovém domku Jabloňová 23. na sídlišti Jabloňová,

natočila před rokem dokumentární film

o kriminálníku komunismu

profesoru Bedřichu Rozehnalovi.

———————

Stalo se to 21.7.2021. odpoledne.

Film začíná úvodní scénkou ve vstupních dveřích…

„KORONAVIRUS“

…kdy se  gesty nonverbálně  domlouváme, jak to bude s rouškami.

Komunikace byla obtížná, suplovaná úsměvy a přikývnutím.

„Jde o zachycení jeho příběhu v podání jeho dcery Evy,

která vypráví  a ukazuje drobnosti,

které si jako suvenýry donesl pan profesor z vězení.

Film prolínají záběry z událostí 21.srpna 1968 v Praze.

Také ukazuje záběry z vězení architektů.“

——————-

Z vložených záběrů bratské pomoci – ruských tanků v Praze,

 v srpnu 1968 lze pochopit varování Litevské televize občanům. Kriminalizaci slušného občana, autora moravských nemocnic a oblíbeného profesora Beřicha Rozehnala – funkcionalisty.

Názory a vliv na žáky, stejně jako u profesora Fuchse,

vedly k politickým procesům s oběma profesory v roce 1959.

Rozehnal byl odsouzen na 4 roky. Do vězení nastoupil v lednu 1960.

From: Stop juosta <stopjuosta@gmail.com>
Sent: Monday, June 6, 2022 1:05 PM

Dear ones,

Thank you for the opportunity to film in Prague, Brno and Zlin. We received great feedback…

These series were broadcast on the Lithuanian national TV this spring (LRT):

——————–

Bratrská pomoc

Normalizace

Pražské jaro

Václav Havel a architekt Šípek na Hradě.

Převzato:

Vila Stiassni zve na výstavu: Havlova architektura

Po kliknutí zde můžeme vidět pohled do výstavy.

Busty Václava Havla, obdobná by si jistě zasloužila místo v senátu.

Na fotografiích jsou osobnosti:

Ing.arch. Zdeněk Makovský autor busty VH

Profesor Šlapeta, který výstavu uváděl

Zejména však profesor Petr Oslzlý (* 26. dubna 1945 Konice) je český divadelní dramaturgscenáristaherec a pedagog, od února 2018 rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

který nás provedl

prvními kroky, které učinil s Václavem Havlem na Hradě.

S tamní atmosférou bezčasí a obrovskou hlavou Lenina.

BYLO TO VELICE SYMBOLICKÉ

OSLZLÝ SKONČIL

URYCHLENE NÁS VYHODILI,  ZAČAL

 „KORONAVIRUS“

Vila Stiassni zve na výstavu: Havlova architektura

https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/akce/48821-vila-stiassni-zve-na-vystavu-havlova-architektura

Poslední funkcionalista ELIŠKA PODHOLOVÁ VARYŠOVÁ K osobnosti a tvorbě architekta Bedřicha Rozehnala V rámci tzv. Basoprojektu, tedy Technického ústavu ministerstva vnitra (TÚMV) v pankrácké věznici, působila i řada vynikajících osobností československé architektury. Patřil mezi ně také Bedřich Rozehnal (1902–1984), oblíbený pedagog a přední odborník na nemocniční architekturu. Podobu nemocnic změnil zejména na Moravě: tvořil elegantní, lyricky komponovanou architekturu, promýšlenou s ohledem na funkčnost a praktičnost, ale také se snahou zlidštit prostředí pro pacienty. V posledních dvaceti letech života Rozehnal své velkolepé projekty nemocničních a univerzitních areálů nemohl z politických důvodů realizovat – zůstaly uchovány alespoň ve skicách a výkresech.

PS. ilustrační foto Litevské televize z 21.7.2021 je zasláno do redakce JL.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Protože…hala, no (III).

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pondělí, 19. 9. 2022 v 17:59

Aneb, co všechno v našem městě NEBUDE, když zodpovědní opravdu v této době rozhodnou o stavbě Horácké multifunkční arény za 2,5 miliardy z peněz daňových poplatníků. Bez nároku na pořadí důležitosti.

Jedné věci si na současném vedení města opravdu cením. A to, že říká věci na rovinu. Alespoň některé. S plénem, tedy se zastupitelstvem, je to přesně naopak. Ti mlčí jako zařezaní.

A když tedy na mimořádném jednání v srpnu řekli, že hala bude za každou cenu (i když rozhodnout to musí až příští zastupitelstvo, že), tak zároveň řekli, co všechno nebude – mimo jiné tedy Modeta. A nikdo, NIKDO k tomu ani necekl.

A to bylo plánů a studií, když se to kupovalo! A ve skutečnosti – jedna z velkých proher této garnitury – za 4 roky se tam nakonec nepohnulo a v dohledné době ani nepohne vůbec nic. Marná investice. Protože – hala, no.

Přitom výmluvy, že je třeba ještě dál objednávat studie a diskutovat už působí poněkud trapně. A legendární už je paní primátorky věta….“ …my přesně víme, co by tam mělo být, jenom se na tom jaksi nedokážeme domluvit…“ Když to bylo ve volebním programu, že.

Poněkud smutně a marně pak působí statečný emeritní ředitel ZOO Vláďa Jiroušek, který neúnavně obchází volební lídry se svými vizemi a s tím, že je především třeba přece dál budovat prostor, kde statisíce návštěvníků tráví celé dny…Oproti tomu – do haly příjdou tito lidé na pár hodin jednorázově za kulturou za sportem tak jednou za pár měsíců a v dnešní těžké době to budou první výdaje, které omezí a věnují ty peníze raději na zábavu svých dětí v ZOO.

Tohle je však hlavním politickým silám našeho města úplně jedno. Betonový pomník za miliardy a žrout provozních nákladů v desítkách milionů za KAŽDOU CENU ! Protože – hala, no! A na nic jiného fakt nebude.

O čem už jsem psal( respektive co nebude kvůli hale…) :

I. Kulturní náměstí a centrum

II. Opravdová sportovní infrastruktura

…a o čem ještě budu psát (tedy co také nebude kvůli hale .. ) :

IV. Voda

V. Peníze

Zdeněk Gryc
46- Architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady, žák profesora Rozehnala, který si váží osobnosti PhDr. F. Hoffmanna a Václava Havla

3 x WIKIPEDIE

Zdeněk Gryc | Pátek, 16. 9. 2022 v 11:43

Jako pražské jaro (slovenskypražská jar) je označováno období politického uvolnění v Československu v roce 1968. Toto období začalo v roce 1967 na prosincovém plenárním zasedání ústředního výboru strany, 5. ledna 1968 se prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) stal Alexander Dubček, a pokračovalo do noci z 20. na 21. srpna téhož roku, kdy vojska států Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa, aby zastavila započaté reformy – Vpád vojsk Varšavské smlouvy. Většina z nich sice opustila Československo k 16. říjnu 1968 část ale zůstala na území státu jako „sovětské jednotky dočasně umístěné na území Československa“ bez časového stanovení termínu odchodu, formálně „do ukončení konsolidačního procesu“. Část těchto jednotek opustila zemi v polovině roku 1987, poslední pak až po sametové revoluci.[1][2]

———————————

Jiskra

ORGÁN OV KSČ A ONV V JIHLAVĚ

15.března 1966

cena 40 hal.

Obchodní středisko do finiše

Inženýr architekt Zdeněk Gryc z ateliéru inž. arch. Řídkého Jihlavského Stavoprojektu je projektantem akce,  která dá konečnou tvář sídlišti II u hlavního nádraží v Jihlavě. Projektantem obchodního střediska,  které bude svým způsobem unikátem je to „Brňák a kabrňák“ řekl mi o něm „důvěrně“ jeden z pracovníků stavbyvedoucího Pauzara. Po krátké procházce stavbou dojdete k tomu závěru sami,  bez předchozí lichotivé poznámky nechal tady kus svého srdce umí se radovat dokonce (kolik Stavbařů by to opomnělo) ze stromu,  který se podařilo v prostoru staveniště zachránit sotva metr od zdiva budovy.

Milan Dvořák

Wikipedie:

Normalizace v československých dějinách je období od násilného potlačení pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy.

Potřeba „normalizace poměrů“ původně byla oficiálním zdůvodněním represivních opatření na počátku této epochy, jako byly čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání, obnovení cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další. K postupnému znovuutužování komunistické moci došlo zejména v 70. letech 20. století, např. čistka v armádě proběhla v letech 1970–1974.[1]

V 80. letech 20. století již komunistická propaganda používala výraz normalizace spíše pro vztahy mezi státy či pro vnitropolitickou zahraniční situaci, zejména v Polsku.[2]

Název „normalizace“ se občas přenáší na celou éru, během níž už „normalizační proces“ sice neprobíhal, ale normalizační opatření zůstávala v platnosti, tj. až do listopadu 1989.[3]

————————-

Proletáři všech zemí spojte se

Jiskra orgán OV KSČ a ONV v Jihlavě

nositel řádu práce

úterý 28. února 1975

číslo 16

Ročník 16 – 56 cena 50 hal

ilustrační foto:

Pod fotografií je tento nápis:PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.

Pod nimi  je báseň Františka Branislava ÚNOR.

Na první straně Jiskry jsou uvedena  slova vedoucího tajemníka:

„Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

KOMENTÁŘ Jiskry

Zachovejme pokrokové tradice a symboly

„Kvartál prověren“

vyňato:

„Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.“

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě,  z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“

Milan Dvořák

Sametová revoluce (dobově také něžná revoluce,[1][2][3] slovensky nežná revolúcia) bylo období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989,[4][5] které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii; v oblasti hospodářství plánované ekonomiky na tržní. K podstatnému urychlení změn přispěly rozpad bývalého Východního bloku, ovládaného Sovětským svazem, a narůstající nespokojenost velké většiny obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

JIHLAVSKÉ LISTY

Cena,  úterý 18 Kč pátek 24 Kč

„Min uže nět“

A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“

Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

. . .  „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.

Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.

Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“

Josef Jelínek

Jihlavské listy 28. 6. 94

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Stavební inženýr, restauratér, vinárník a pivovarník na penzi. Dnes už jenom kavárník a bývalý koaliční zastupitel, aktivně se snažící ovlivňovat chod našeho krásného města.

Každý energetikem.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 15. 9. 2022 v 5:59

Je to úplně pochopitelné, tohle je věc, která se teď bude dotýkat úplně každého a bude hodně bolet. Problém je hodně obsáhlý, složitý a komplexní. Jednoduchá a rychlá řešení prostě neexistují. Nyní už je zbytečné hledat viníky, protože to nikomu nepomůže, podíleli se na tom tu více tu méně lídři celé Evropy posledních dekád a nejhorším řešením by bylo dávat prostor populistům, kteří už z toho těží a halasně a nepodloženě vykřikují jak to vyřeší. Naopak – ti nás uvrhnou do ještě větší bídy. Nevyřeší to nikdo, když celá Evropa nepůjde jedním směrem a Amerika jí účinně nepomůže.

V komentářích je sice hodně dlouhý text od Dušana Janovského, ale jinak to nejde pro ty, kteří chtějí problém skutečně pochopit, fakt to není snadné.

Ale osobně se s tím hodně stotožnuji, tak zde je to základní, co jsem si z toho vzal. Jako laik v tomto dlouhém textu, který jsem dvakrát přečetl, vidím objasnění příčin vzniku, návazností i postupné cesty ven:

* Rusko si z nás udělalo narkomany levného plynu, který teď používá jako ekonomickou zbraň

* proto se mu nemůže nijak a v ničem ustupovat, protože přes tu všechnu budoucí bolest je to to největší nebezpečí. Proč by to proboha dělali, když by za tím nebyly jenom a jenom mocenské zájmy

* Iberijsky přístup je cestou do pekel, protože je v této situaci řešením na úkor všech ostatních a pomůže jenom dvěma státům, zbytek ostrouhá

* cesta ven se musí hledat naopak společně, pro celou Evropu – v cenotvorbě, regulaci cen i spotřeby a ve vzájemné solidaritě

* vláda, která „zajistí“ lepší podmínky než vláda sousedního státu, není šikovnější a schopnější, ale jenom bezohlednější ke zbytku Evropy

* vzhledem k tomu, že třetinu energetické spotřeby tvoří domácnosti, není pravdou, že každý z nás nemůže šetřením nic ovlivnit a je tedy hodně divné, že se na to netlačí mnohem víc

* tím spíše v samosprávách, což se mělo stát ústředním tématem nadcházejících voleb – je třeba především zapomenout na nové energeticky náročné projekty, omezit vše, co není nezbytné a soustředit se na to, jak opravdu úsporně přežít ….PROTO UŽ VŠICHNI ZODPOVĚDNÍ PROSÍM ZAPOMEŇTE NA HALU – jedna věc je totiž už dnes naprosto jasná – energetická krize nebude trvat rok, nebo dva, fakt ne

* bude to velká zkouška mezilidských vztahů, komunikace a vzájemné solidarity.




© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I